Názory k článku Porod 3x jinak

Naopak si myslím, že popis porodů Žaby je hodně realistický. Konečně jsem se dočetla o někom kdo to má podobně. Myslím si, že nerespektováním dosavadního průběhu porodu lékaři dochází k mnoha různým komplikacím.

To snad, Jano, ani nemuzes myslet vazne!!
Zabe dekuju za prekrasny clanek, ktery muze dodat sebevedomi ostatnim maminkam. Ta prukopnicka prace je tolik potrebna. Nelze preci vecne delat z maminek cisla, ktere se proste nejakym zpusobem musi do tech statistik "narvat".
Podobne to bylo s ubyvanim ozonu. Pozorovatele na Zemi tvrdili, ze je ho stale mene, ale nejpresnejsi pristroje na satelitech nic nezaznamenaly. V programu mely totiz zakodovano vyrazovat udaje, ktere byly daleko od prumeru. Ze tech "divnych" udaju bylo postupne pomalu vic, nez tech normalnich a vhodnych se zjistilo az prave diky tem pozorovatelum na Zemi...

Milá Žabo, nevím, jestli ještě čteš reakce na tvůj článek a velice ti za něj děkuji. Moc mě potěšilo, žes i navzdory svému zraku v pořádku porodila tak velké dítě, jaky byl Alan. Já mám na obou očích deset dioptrií a taky jsem si prodělala před prvním porodem různá vyšetření. Naštěstí to poslední na očním v Bohunicích dopadlo dobře a mohla jsem rodit normálně. A taky jsem v pohodě porodila, jak by ne, když Andulka se svými 2700 g byla venku za deset minut. Teď čekám druhé a zatím mě nikdo na oční nežene. Přesto jsem tě chtěla poprosit, jestli bys mi nemohla prozradit jméno onoho odborníka na sítnici na Obilňáku. I proto, že mi ještě před prvním porodem má očařka z dětství doporučila císařský řez kvůli změnám na sítnici, i proto, že bych ráda měla později i třetí dítě a dioptrií mám rok od roku víc, tak abych třeba i pak věděla, na koho se obrátit.
Díky
Daniela

Maminy, vy mě strašně děsíte! Už tak si prožívám trauma, paniku a fóbii z porodu (můj první ve skoro 33letech), v noci se mi zdají hrůzostrašné sny a.... přečtu si článek a komentáře.... picla bych se :-((. Ach joooo. Snad to nějak dopadne. Má to být až koncem září.

Ó jé, to mě moc mrzí, tohle jsem teda způsobit nechtěla! Když jsem to prožívala, nepřipadalo mně to samozřejmě nijak veselý, ale netrápila jsem se, a když jsem to pak sepsala, přišlo mně to jako docela dobrá "historka starého zbrojnoše". Probudit v někom strach jsem neměla v úmyslu a mrzí mě to - můžu to nějak napravit?

Žaba