Názory k článku Maminky dvojčat potřebují pomoc!

Nemám vlastní zkušenost, ale myslím, že to musí být ohromě náročné, mě stačí to jedno ...

Určitě souhlasím s názory, že maminky brzy po sobě narozených dětí to mají stejně, ne-li možná ještě více těžké (tedy kromě začátku). Dvojčata alespon jedí to samé, chtějí to samé a vývojově jsou na tom také stejně. Vždycky, když na ulici vidím nějakou takovou maminku na procházce, tak si říkám, že asi nikdo netušíme co úsilí jí stálo se na tu ulici vůbec dostat - oba nakrmit, obléknout, vyvléct kočárek, děti a v "poslední řadě" taky něco se sebou - to si málokdo uvědomí a málokdo to ocení. Jste prostě hrdinky a držím vám palce.

Mám doma téměř osmiměsíční dvojčata a článek mi mluví z duše. Vůbec první tři měsíce, než se dítka trochu zabavila, byli opravdu náročné. Je fakt ten, že jsem si starost i radost, kterou děti přinášejí, trochu zkomplikovala tím, že stále pracuji, vzhledem k tomu, že mě k tomu nutí rodinná i finanční situace. Jsem totiž účetní a vedu účetnictví firmám mého otce a ještě několika dalším lidem. Pravdou je to, že mě to dost finančně pomáhá, ale je to běh na dlouhou trať. Dopoledne si hraju s dětmi, snažím se stíhat domácnost a odpoledne, když děti spí, zajedu kočárem k firmě, dám tam chůvičku a jdu na dvě až tři hodinky dělat. Večer, když děti usnou, usedám k počítači a zase pracuju. Ne nestěžuju si, je to moje volba a já to tak chtěla, navíc nemůžu říct lidem, kterým účetnictví vedu, ať přijdou za tři roky, až třeba půjdou děti do školky. Pravdou je i to, že je to pro mě určité odreagování, jsem mezi lidmi, neztrácím kontakty. Někdy mám ale pocit, že lidi kolem mě si zvykli že "zvládám" a prostě to tak berou. A hlavně rodina. Po první měsíce přijela alespoň moje mamka a děti chvíli vozila a já si mohla oddechnout, tedy jít pracovat. Teď mě spíš pomáhají kamarádky, které si občas děti, které jsou naštěstí hodné, půjčí a pohlídají mi je na půl dne. Kolikrát si musím vyslechnout i od mých blízkých, že oni to takhle "pěkně" zařízené neměli, že jim nikdo nehlídal, jenže nikdo si neuvědomí, že já si ve chvíli, kdy předávám děti, nehodím nožky na trnož, nejdu si odpočinout, ale jdu do práce. A myslím si, že to takhle dělají i jiné maminky a to nejen dvojčat. Ty zase třeba dohánějí domácnost, kterou já mám někdy skutečně zanedbanou. Navíc mě hrozně rozčiluje to, že v našem státě budou radši platit léčbu narkomanům, dávky flákačům atd, ale když má matka vícerčata, nebo když má na sebe navazují mateřské, které se de facto překrývají, tak stále dostává těch královských 2600,- Kč. Ono to je velice málo i když máte jedno dítě. Zkusili jste si někdy spočítat kolik vychází na hodinu? Velice chabá odměna za to, že máme děti. Jsem ráda, že je mám a jsem ráda, že jsou dvě, ale myslím si, že by jsme měli mít za jedno větší pochopení od manželů, babiček a tetiček a i od státu. Docela mě pobavila stávka tramvajářů. Že bychom my matky vyhlásili stávku a na den se nestarali o děti :-))) Zatím stíhám, děti jsou maximálně hodné, dobře spí, nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby se jim režim jakkoliv narušil. Mám obrovské štěstí. Ale to jsem fakt odbočila od tématu.
Tenhle článek by si skutečně měli přečíst všichni blízcí, známí a příbuzní nejen matek vícerčat, ale i matek jednoho dítěte. Ono je to opravdu ubíjející a vyčerpávacící starat se o děti. Myslím, že každá chvilka, kdy nám někdo pomůže, staví se, pokecá, nakrmí dítě, na chvíli ho pohlídá, abychom si mohli odběhnout v klidu třeba pověsit prádlo je k nezaplacení. A my pak budeme lepší a usměvavější maminky, protože i když jsou děti naše štěstí, tak prožívat to štěstí 24 hodin denně bez přestávky a v případě dvojčat dvakrát, je někdy skutečně vysilující. :-))

V článku je toho dost pravdivého,a to že mít dvojčátka je vedle toho pěkného i celkem pěkný "záhul" a bez opory by žena opravdu asi na vše nestačila.Já se jí snažím pomáhat,na nedostatek pomoci si myslím stěžovat nemůže.A tak nepatřím mezi 90% otců,kteří nikdy ani nepřebalovali,naopak toto a podobné práce nedělám s odporem,při zplození jsme byli na to dva,na práci a výchovu také.Jenom nesouhlasím s tím,že výpomoc s dětmi je důležitá,ať to stojí cokoliv.Nevím v jaké je finanční situaci pisatelka,ale mít vícerčata v ČR znamená být na sociální hraně.Málokdo vůbec pochopí,že u dvojčat je mateřská jedna,navíc výše je i v přepočtu na méně hodnotné východoevropské měny nejnižší v Evropě.(Podpora rodin a dětí,neboli přesně řečeno podpora nulová je ten důvod proč jako země vymíráme,ne cestování a studium,jak nás blamážují zejména pravicoví poslanci)Rodinám s dvojčaty,se kterými se známe,pomáhají alespoň trochu i finančně i jejich rodiny,sem tam koupí balení plenek atd.,to my se musíme spolehnout sami na sebe.Pro většinu rodin s vícerčaty je pořídit si hlídání na výpomoc finančně zcela nedostupné.