Názory k článku Maminky dvojčat potřebují pomoc!

Jen kdyby to tak bylo. Dvojcatum, holcickam je uz pet let, ale ty zacatky byly tezke, a krom me maminky na pomoc nikdo nebyl. Manzela ani nenapadlo k nim v noci vstat, kdyz ja uz vycerpanim nemohla, a jeste mi vycetl, ze placou, a ja spim...:-( Jen se hlavne poradne najezte, nechte deti i chvilicku plakat...Mamina je dulezita, musi byt v pohode, pak budou v pohode i deti :-)

Asi máš Lído pravdu, máme děti dost živé, a i když se narodily o šest neděl dřív, znát to moc není.Spánek mi chybí sice doteď, ale asi míň, než mamce s jedním dítětem, děti spí od 19.00-05.30 hodin ráno.Přes den tomu spaní moc nedají, ale máš pravdu v tom, že mají stejné nároky a všechno dělají, + - stejně.Sestra má jedno, holčičku a je to sice krásné dítě, ale vzteklé tak, že bych neměnila.Srovnání mám, protože neteř je jen o tři neděle mladší od dvojčat.

Nevím, Lído, už párkrát jsem si vyslechla, že to snáším líp, protože mi prostě chybí srovnání. Jedno dítě x dvojčata. Ty maminky, které byly zvyklé nejdřív na jedno miminko a pak se jim podařila dvě, bývaly dost "vyřízené". Mně se povedlo napoprvé a nemám s čím srovnávat. Možná na tom něco je. I když bych naše dva kluky za "pouhé" jedno hyperaktivní dítko mé kamarádky nevyměnila rozhodně :-)))

Nedostatek peněz řeším tak, že jdu v září do práce a dětí na jeden až dva dny v týdnu do jeslí.Jinak bude hlídat manžel.Možná to vyzní sobecky, ale do práce se těším a peníze potřebujem a nemáme nikoho kdo by fungoval jako paní na hlídání.Přiznávám, že cizím paním na hlídání nedůvěřuji.Jedna návštěva sociálky mi stačila a dožadovat se 150,-Kč na dítě se mi moc nechce.

Musím asoň trochu oponovat. Každá maminka zvládá děti - i dvojčata různě. Moc záleží na tom jestli jsou zdravá, jak spí a tak. Já měla děti a i dvojčata v době kdy mebyly papírové pleny a další vymoženosti a zvládala jsem všechno v pohodě. Jenže jsem měla pohodové děti, které nebyly nemocné a spaly brzy celou noc. A navíc po zkušenostech s dvěma staršími dětmijsem měla všechno perfektně zvládnuté a věděla jsem co a jak. Taky mi částečně pomáhal manžel ale jinak do tří let nikdo ani nepohlídal a manžel chodil samozřejmě do práce. Když se mě někdo ptal jak to zvládám, tak jsem upřímně řečeno nevěděla. Neměla jsem čas přemýšlet o ničem a dělala jsem prostě všechno co jsem musela a mnoho navíc.
A s tím, že se platí léčení narkomanům - to by žádná matka malých dětí neměla vypustit z pusy. Neví co ji čeká s jejími dětmi až budou dospívat i kdyby to byla ta nejlepší matka na světě. A může si říkat 100x že jí se to nestane. Viděla jsem takových už dost. A říká se: odříkaného chleba...... znáte to - a nikomu to nepřeju.