Názory k článku Zkušenosti novopečené maminky

Co je na rybí mastičce opovrhovaného? My jsme ji také používali a fungovalo to výborně.

Někdo má rád holky, jiný vdolky...každé mimi je jiné.
Jen mám výhrady k hypermanganu. 1. Těžký alergen, stejně jako pěna do koupele. 2. místo vysušení, může dítě při silnější koncentraci spálit. Není slabě růžová jako slabě růžová.

Mě se na zadek nejvíce osvědčila stará tolik opovrhovaná Rybí mast. A to jsem odzkoušela snad všechny na trhu. Nejenom jako prevence, ale i na už hotové opruzeniny. A na takovej pěkně červenej zadek už pak byla nejlepší Gentiánová violeť. Jednak jako prevence plísní, jednak pěkně vysuší.

No me se v clanku moc nelibilo to kojeni! Dite ma prece dostat kdykoliv to vyzaduje a nekdy si opravdu cucne jen tak trosku predniho mlicka na zizen. Naprosto nevim, proc bych do miminka mela cpat nejaky cajicek nebo neco jineho, jenom aby vydrzelo do pristiho kojeni ktere mam naplanovane podle hodin. Myslim , ze o tomto se ted uz snad pise ve vsech knizkach o kojeni, je to taky doporucovano Laktacni ligou a UNESCO.
Cim vic to nechame na diteti, tim bude vsechno prirozenejsi. Nechce to ani moc odstrikavat, protoze jak uz tu nektera z vas psala, se potom tvori vice mleka, nez je potreba.
Pokud prsa nejsou opravdu moc znicena , napr. spatnym prikladanim..., staci je po kojeni natrit kapkou mleka. A jeste k tomu WC-na malou je opravdu nejlepsi chodit do sprchy!
Gabina
PS: Jinak clanek je dost obsahly a urcite se z neho pouci dost maminek! Je videt, ze si s nim dala Andrea praci. Takze diky!!!

Zase mám důvod, proč si připadat jako matka - flákač :o))))

BEzva, ze si Andrea dala tolik práce a sepsala všechny možné rady, co jí pomohly lépe si poradit s miminkem. Opravdu je každé mimi jiné a každá jsme jiná.. úplně poprvé v životě čtu, že někdo používá převařenou vodu na mytí obličeje, fén na sušení dítěte, tyčinky do uší se zarážkou atd :o)

Náš Tom se narodil do horkého července do garsonky pod střechou. Přemýšlet o tom, že bych ho měla mít ve 24°C, když bylo v bytě 30°C a více, zbláznila bych se. Kojila jsem ho, kdy si řekl, žádné koukání na hodinky, jestli ještě 10 minut nic, nebo měřit, jak dlouho je přicucnutý. Ale každý jsme jiný, někdo si rád nalajnuje, některým mimisům to vyhovuje. My jsme trávili život chaoticky, bez teploměrů, bez skladování mléka, bez dokrmování, bez péče o bradavky a speciálních nápojů pro kojící matky a taky to šlo :o)

Už teď je mi jasné, že další mimiš bude jiný a všechno bude fungovat jinak :o)))
J.

Naši dva kluci jsou každý úplně jiný, ale u obou se osvědčilo kojit kdykoli si řeknou – ať je to po půl hodině nebo po čtyřech… Sami si časem intervaly prodloužili a já se nemusela stresovat tím, že dítě brečí, když ještě není 12 a pilo přece v deset. Taky jsem je vždycky nechávala pít jak dlouho chtěli – ten starší pil klidně hodinu, mladší maximálně čtvrt – prostě jinej temperament, jiný potřeby… Navíc teď v těch vedrech se hlásí o pití častěji i jen na dvě až tři minutky – asi pije jen to přední mlíčko na žízeň a je to rozhodně jedno z nejspokojenějších miminek na světě (a co teprv maminka s takovym miminkem :-)). To s tim střídáním prsů během jednoho kojení se mi zdá trochu komplikovaný – řekla bych, že v systému jedno kojení jeden prs, druhý kojení, druhej prs si děťátko může samo vybrat, zda uhasí jen žízeň, nebo se i nají. (Oba prsy jsme na jedno kojení využívali jen úplně na začátku, než se vytvořil dostatek mlíčka.)

Opruzeniny ani jeden z kluků téměř neměl, snad je to tim, že značnou část dne tráví nahatí (miminko na ručníku nebo látkový plence samozřejmě). podotýkám, že kupujeme ty nejlevnější papírový plenky.

V hojení jizvy jsem pokračovala ve stylu porodnice – tedy chodit na malou do sprchy a opláchnout čistou vodou (bez mýdel apod.). Když jsem se párkrát někde na chvilku posadila bez vložky, zjistila jsem, že jizva téměř nebolí – problém byl tedy v tom, že na jizvu tlačil okraj tlusté vložky (v porodnici) – doma jsem koupila ultratenké a bylo po problémech (taky samozřejmě záleží jakou jizvu vám v nemocnici vyrobí, že…)

Nic ve zlym, jen jsem si říkala, že přečíst si tenhle článek před narozenim dítěte, měla bych strach, že to všechno nemůžu zvládnout – radši se řídim instinktem a je to bez stresu co všechno píšou v knihách jinak…