Názory k článku Vím, že mi nikdo neporadí...

A všichni dobře víme, jaké finty dokáží děti vymyslet a jaké situace sehrát, jen aby upoutaly pozornost ...
Pokud byly děti už dva roky zdravé, tak je asi opravdu čas, trochu se uvolnit a začít myslet víc na sebe, i na sebe navzájem ... A možná nadešel i čas, probrat a vyčistit trochu minulost. Nejen tu společnou, ale zajít trochu i do dětství a vypořádat se s tím, co se sebou svůj dosavadní život "vlečete". Nejen váš manžel, i vy. A zrovna jako vaše psycholožka si také myslím, že vás ani rodinu váš manžel nechce právě opustit, možná se snaží jen něco změnit ... navařená večeře ani uklizený byt není evidentně všechno ... Moc vám přeju, aby vše dobře dopadlo!

Všimli jste si, že první odešla za milencem žena?

at hodí kamenem. Podle mne velmi chytré rčení. Mám za sebou velmi podobný osud Tvému. Mám také dvě děti osm let od sebe, ale naštěstí naprosto zdravé. Když jsem četla Tvůj příspěvek, tak jsem nás poznávala. Ve chvíli, kdy se objevil na scéně "Tvůj vdovec", tak jsem si zašla pro kávu a posadila se pohodlněji. Posléze mne zaujalo, že jsi psala, že jeho dcera byla věkově podobná Tvojí, ale ta se přece narodila snad za dva roky ? Hlavně mne však zaujalo, že odsuzuješ svého muže a už o svém odchodu vůbec nemluvíš. Jistě jsi vždy byla dobrá máma, šetrná hospodyně a máš svého muže ráda, ale OPUSTILA JSI HO. Ublížila jsi mu více než on Tobě, protože jsi odešla i se synem. Uvědomuješ si to vůbec ? Že jsi udělala totéž ? Píšu Ti to s klidným svědomím, protože já to v době krize také udělala. V době krize jsem odešla se čtyřletým děckem a po roce se vrátila zpět. Po dalších dvou letech jsem otěhotněla (s manželem) a když bylo dítěti pár týdnů, tak jsem přišla na jeho milenku. Rok jsem bojovala - přeháněla jsem péči o domácnost a čekala. Za rok jsem ztratila nervy, podala žádost o rozvod (JÁ ji podala podruhé - poprvé jsem ji stáhla a vrátila se od milence) a potom jsem se odstěhovala. Žiju už druhý rok s dětmi v podnájmu, děti tátu navštěvují, on žije s ní a já nelituju, protože jsme neměli vztah, který by za to stál. Myslím, že takhle je alespon někdo štastný (bývalý manžel a jeho přítelkyně). Ale u Tebe je to jiné. Ty a děti chcete svého tátu. Myslím, že by sis měla vzpomenout, že každý udělá chybu a pokud on chce zůstat, tak vydržet. Dál se k němu chovat jako k manželovi, tátovi a příteli zároven. Pokud Ti s ním milování nevadí, tak se vším všudy. Čas vše zahojí a on třeba pochopí. Muž málokdy sám sbalí tašky a požádá o rozvod. Většinou je k tomu dotlačen manželkou nebo milenkou. Zkus si přečíst odstavec svého dopisu o tom JAK TI ODPUSTIL. Zkus u to taky odpustit a nezapomen to říct hlavně JEMU !! A nám všem někdy napiš, zda byl konec štastný :-))) Já uvádím mail, tak můžeš klidně napsat i touto formou. Drž se, holka. A pamatuj, že pro dobro svých dětí uděláš více tím, že mu přiznáš, že ho máš ráda a odpouštíš. A bud na sebe hodná .... Držím Vám všem pěsti. Jitka

Taky si to myslím - nevěra hodně ovlivní celý vztah a mimo jiné "odolnost" vůči nevěře u druhého partnera.

Evčo, myslím, že hodně z vás nevidí to, že první, kdo si našel milence, byla Jarka. Jakmile se stane to, že si jeden s manželů někoho najde a odstěhuje se k němu, je jasné, že manželství tohle všechno ovlivní.
Taky mi to tak trochu připadá, že v tomhle vztahu jde spíš o přátelství a ne o lásku. Přátelství by sice mělo vydržet víc, než láska, ale pokud láska ve vztahu chybí, je to taky špatně.