Názory k článku Vím, že mi nikdo neporadí...

Vážená paní,

co by pubescent jsem prošla rozvodem mé maminky a mého nevlastního (ale velmi zbožňovaného ) otce.Bylo mi tehdy již 14 let a rozvod probíhal jak podle toho nejhoršího scénáře.Moje sestra (od té doby do své puberty) trpěla velmi silnou migrénou a vůbec na ty časy nerada ještě dnes vzpomínám.Důvod rozvodu byl tak prostý!!! Jiná žena...

Sama jsem vdaná 7 let,mám dvě děti .Vdávala jsem se ve 23 letech a měla jsem za sebou již několik dlouhodobějších známostí.Svého muže velmi miluji,jsem dost toleratní (stejně jako on),ale co vím jistě ,že ve svazku,kde si partneři vyhledávají jiné partnery a celkově manželství nefunguje tak jak má (což u vás jak se zdá nefunguje)bych nikdy nesetrvala.Především kvůli dětem.Vymlouvat se na to,že dětem by to hodně ublížilo,je dost sobecké.Právě děti cítí nejvíc.

V každém případě Vám i dětem přeji hodně štěstí a zdárné vyřešení situace.

Petra

PS: Mám 2 děti,dcera byla velmi vážně nemocná (až teď v 5 letech je stav stabilizovaný),o druhé děťátko jsme přišli a syn je naštěstí v pořádku.Uvádím to proto, abyste viděla,že i zdraví dětí mi leží velmi na srdci.

Jarko - už tu asi padlo vše, co ti chci napsat, Souhlasím s Veronikou, že bych asi dala současnému způsobu života hranice. Něco jako monolog tohoto typu: "Do konce prázdnin si to Honzo vyřeš, kde tedy hodláš bydlet. My s dětmi v srpnu pojedeme na chatu (zájezd, k babičce - to je jedno) a ty se buď odstěhuj, nebo - když tu budeš, budu to chápat, že s námi chceš zůstat. A taky to budu chápat, že s tou druhou vše skončilo. Ty jsi mi taky můj "úlet" odpustil a celé roky jsi mi ho nevyčítal. Může se to stát každému - ale nejsme mohamedáni a nemůžeš tady trvale žít s námi, jako by se nic nestalo a současně mít jinde další rodinu."
S Veronoikou souhlasím i v tom, že společné soužití vzbuzuje v dětech naději, která - čím déle to takto bude trvat - bude silnější. O to horší šok potom nastane, pokud se manža rozhodne odejít. A to bych mu taky řekla - že tento stav může dětem ublížit.

Možná má pravdu i Eva - manželova nová milenka je pomsta za Vašeho bývalého přítele. A taky tu padlo, že možná vůbec neexistuje a je to prostě "jako" na truc za to, co jste mu před lety udělala vy - i v tomto případě vy mu vaše ultimátum (ale ne ihned, ale až za 2 měsíce) umožnilo ze vztahu ať již skutečného, nebo předstíraného se ctí (pro něho :o))) )vycouvat.

Manžovi bych zdůraznila, že ho mám ráda, že jsem ochotná i zapomenout co vám udělal, ale že nejsem onuce, která mu vaří, pere, chystá svačinku....... Jak psala Lionka: Pokud chce odejít, bylo by vhodné, aby veškerý jeho servis realizovala milenka ......

Jinak se drž, nemáš jednoduchý život za sebou, ale pokud platí, že co tě nezabije, to tě posílí jsi dnes už dost silná a zocelená, aby jsi zvládla i tuto nelehkou situaci........

Držím ti palce a prosím tě napiš, jak jsi to vyřešila!!! (A ke zlikvidovaným kilům blahopřeji - zajdi si na kosmetiku, ke kadeřnici a udělej se kočkou - ať se manža chytne za nos!!!)

Ahoj
Simča

Dobrý den, přečetl jsem si Váš smutný příběh. Těžko radit, ale neřekl bych, že pozdě bycha honiti, je třeba se s tím porvat. Dám Vám názor muže, ještě k tomu mladšího. Víte prožili jste si hodně, jste velice odolná a rozumná žena, vlastně Vás oba obdivuji. Víte věc je složitá, poslední léta jste museli tvrdě pracovat a překonávat překážky. Váš muž neví co dělat, má Vás rád, má rád své děti, ale.. Ono chlapi nesnáší stereotyp, vybudovali jste z ničeho mnoho za spousty překážek. Oba jste se obětovali pro blaho rodiny. Snažíte se dát mu maximum, přesto něco chybí. Zkuste možná méně pracovat, kapku se méně fixovat na děti a naopak se věnovat více manželovi. Zajeďte si sami někam na víkend na chatu, vodu pod stan, i když si myslíte, že třeba jste na to staří, jděte večer do divadla nebo na pivo nebo grilovat. Zkuste jej svádět. Pokud manželovi ukážete, že nejste pouze matka, ale i přítel a milenka bude to lepší. Domov není pouze místo s vypranými věcmi a uvařenou večeří. Možná má dojem, že mu ujel vlak, že již navždy bude nosit výplatu hodné manželce, mít své dvě děti a nečeká jej nic nového. Chlapi nehledí pouze na nohy a prsa žen, ale občas kupodivu třeba na to, jaký může být vztah pestrý. Je to můj názor, těžko radit, detaily neznám. Držím Vám pěsti. Hans

Jen poznámka:

"Ještě jsem zapomněla napsat, že celé dva měsíce, co má muž milenku, funguje u nás doma vše normálně jako před tím. Vařím denně teplý oběd, peču každý týden buchty, skoro denně chystám manželovi svačinu."

Jsem v domácnosti, ale přesto svého muže neobsluhuji, svačiny mu nechystám a košile si žehlí sám. Starám se o děti, to ano, ale dospělou, zdravou osobu neobsluhuji.

Mila Jarko!
Je mi moc lito,co se Vam stalo.
Bylo by to pro kazdeho moc tezke. Myslim, ze jen Ti kteri prosli takovou zkusenosti mohou poradit,ale v konkretnich vecech musite rozhodnout vy sama. Podle toho co pisete si myslim, ze jste velmi silny clovek. Ne se vsim souhlasim co jste v zivode udelala, ale na tom nezalezi. Nejdulezitjsi jsou v prve rade deti, potom vase rodina a take nesmite zapominat hlavne na sebe samu. Ridte se jako doposud zdravym rozumem a svym materskym instinktem. Budte take mila a pritazliva, vstricna a usmevava, rozdavejte lasku (detem,manzelovi, sve nejblizsi rodine, okoli i cizim lidem...),ale nikdy se nepodcenujte a nesestupujte pod uroven, kterou jste si v zivote urcila. Jen tak zajistite a udrzite svou cest a dustojnost i v tech nejhorsich chvilich!
Moc bych Vam prala aby vse dopadlo podle Vasich predstav, abyste vsichni jako rodina byli opet stastni. Take preji aby byly Vase deti zdrave a cile.
Mnoho stesti preje Martina, Jizni Korea.