Názory k článku Vím, že mi nikdo neporadí...

Ahoj,
nejprve musim souhlasit s nazory, ktere tady uz par lidi napsalo. Jestlize chcete, aby s Vami manzel zustal, nedavejte mu zadna ultimata, zadne vyhruzky... Cas hraje pro Vas, zvlast pokud je manzelova milenka takova, jakou ji popisujete a jestli Vas ma manzel porad rad (tak mi to alespon pripada, podle toho, co pisete).
Vim, ze kdyz se moji rodice rozvadeli (ja jsem stastne vdana), nespali spolu opravdu hodne dlouho, vlastne nekolik let. A rozvadeli se taky kvuli milence. Takze nezoufejte, neni vsechno ztraceno.
Drzim palce a preju hodne stesti...

Jarko,
článek je opravdu ze života. Je smutný, ale připadá mi i nadějný, podle toho, co píšete v závěrečné části.
Určitě se přikláním k názoru "žádná ultimata", rozhodnutí musí být na straně vašeho muže, on přišel s problémem, on by ho měl vyřešit - jinak to pro něj bude příliš jednoduché - on má problém, ale vy ho za něj vyřešíte, jako za ostatní členy vaší rodiny.
Myslím, že muži daleko hůř než ženy berou rodinný stereotyp. Daleko jednodušeji si udrží a ubrání volný čas a koníčky i životní způsob. To, že se nyní o něj staráte stejně jako dřív a navíc se ještě stihnete starat sama o sebe, o to, jak vypadáte, mu určitě dokazuje, že 1. o něj stále stojíte (a možná ho tak motivujete k tomu, aby zůstal doma), ale také, že 2. si poradíte i bez něj (což při peripetiích vašeho vztahu a rodinného života je více než zřejmé). Možná v tuto chvíli jen přemýšlí, jak si alespoň trochu zachovat tvář a moci se vrátit zpět.
Myslím, že hlavně vy byste měla mít jasno, jak říká jeden klasický židovský vtip, vždycky jsou dvě možnosti. Vy byste si měla ujasnit, jak budete žít dál, když to s mužem vyjde i když to sním nevyjde.
Jednu radu bych pro vás měla - berte to jako další životní zkušenost, která může pro vás dopadnout jen dobře. Poznala jste svoje možnosti, sílu a odolnost (i když věřím, že jste nijak netrvala na právě téhle zkoušce). Když jste schopná o svém dosavadním životě napsat, nebudete mít problém se vyrovnat i s tím, co bude dál. Neřešte nic, s řešením by měl přijít váš muž. Netlačte na něj, muži neumí o problémech mluvit. Až se rozhodne, poznáte to - možná vám to nikdy neřekne, ale zachová se podle situace. Vy se nyní starejte hlavně o to, abyste byla v pohodě, opečovávala se a trošku se rozmazlovala - zasloužíte si to. Přečtěte si něco od Haliny P nebo Betty McDonaldovou nebo Ivana Krause.
Držte se!

Jejda, dalo práci dočíst celý článek, na kterém je vidět, jak jste se vypovídala ze svého trápení. Mnoho sil (psychických i fyzických) vás stál váš dosavadní život, ale dejte ruku na srdce, určitě byste řekla - obstála jsem! Byla jsem tady, když mě děti potřebovali... A váš manžel? On neví, zkrátka a dobře neví. Laká ho vidina "nového života" s mladší ženou (vždyť on je přece ještě "jura" a nemá tohle všechno zapotřebí), na druhou stranu si uvědomuje, jak vás všechny bez rozdílu miluje a že nemůže jen tak jednoduše vše zahodit a odejít. Dobře děláte, když se vyhýbáte ultimatům, tím jeho bezradnost stále prohlubujete. Rozhodně bych netrvala na tom - "buď já nebo ona". Dejte mu čas, věřím, že se rozhodne pro vás. Zaměřte se na sebe (dál třeba hubněte, pečujte o sebe, vyražte si někam), ukažte mu vlastní soběstačnost i to, že dokážete v každé době vytvořit klid domova a jeho nechte dusit se ve vlastní šťávě. I kdyby třeba přece odešel, podle toho co píšete věřím, že se brzo vrátí. Hodně štěstí.

...kromě čísla manželových bot jste popsala asi úplně všechno... Těžko radit. Souhlasím s názorem, že to chce odborníka - manželskou poradnu, psychologa... Na tohle není "babská" rada na 15 řádků, to chce rozebrat pořádně dlouhodobě a hlavně odborně.
Napadla mně jenom jediná věc. Není ta manželova nová milenka něco jako pomsta za Vašeho bývalého přítele? Prostě na truc. Tzv. krize středního věku dokáže člověka pořádně zblbnout... To je asi jediné, co mne při čtení Vašeho veledlouhého příběhu napadlo...
Ale jak říkám, to chce odborníka a ne "babské" rady. Držím Vám pěsti!

Je mi líto Vás, ale hlavně Vašich dětí. A to, že manžel bydlí s Vámi a přeci tvrdí, že odejde situaci nepomáhá. V dětech vzbuzuje falešnou představu "že se to srovná". Nevím, jak byste se měla zachovat Vy, ale já bych to řešila ultimátem. Není to dobré řešení v tom okamžiku nastavši situaci, ale pokud je to dlouhodobější, asi jediná možnost. Prostě bych ho postavila před volbu - buď se vratíš ke mě a k dětem, budeme rodina, nebudeme o tom mluvit a nebude se to opakovat - a nebo, jestli ji tak miluješ, že opustíš děti, tak jdi hned ať jim neubližuješ fyzicky i psychicky víc, než je to nezbytně nutné. Přeci nejde, aby si od Vás nechával prát, žehlit, vařit, ale vedle si vydržoval milenku......... Já vím, že se mi to mluví, když vlastní děti nemám, ale v podobné situaci jsem se už ocitla - těsně před svatbou jsem zjistila, že mě snoubenec podvádí, resp. jsem měla podezření dlouho, ale důkazy žádné. Pak jsem je načapala "v akci" a bylo vymalováno - žádná diskuze. Kdyby se to stalo jednou....prosím, uklouznout může každý a když ten chlap za to stojí, dá se mu odpustit. Když je to ale dlouhodobá záležitost (ať s jednou či vícemi), pak je něco špatně ve vztahu nebo v něm a těžko takového života nechá ze dne na den.
Držím Vám palce a hlavně, ať už se rozhodnete jakkoliv, velkou podporu okolí. Určitě se ozvěte, jak to dopadlo a kdyby jste si chtěla popovídat, ozvěte se.
Veronika