Názory k článku Proč nejsou děti ve škole šťastné?

Jako dite si pamatuji - skarede , protivne, ujete ucitelky - komunistky - ktere nenavideli svou praci.
Je to opravdu velice smutne, ze si nemohu vzpomenout ani na jednu hodnou, normalni pani ucitelku.
Horsi je to s "pani ucitelkama" ve skolkach!

Nikdy by jsem nedala dite nekam, kde by se ho snazil nekdo vychovavat nejakyma poznamkama ,dutkama ci dvojkama s chovani, nebo kozou do denicku, to se delalo u nas.

Je to tak. Jdu do sebe. Přehnaná snaha psát správně se musí vymstít.
V "Pravidlech" stojí: bych, bys (ale učil by ses, pamatoval by sis atp.) by, mn. bychom, byste, by

Omlouvám se. Leč z výše uvedeného tím spíše vyplývá ono televizí zprofanované "nikdo není dokonalý". Natož děti. To by si učitelé měli (snad se mezi nimi najde muž) pamatovat.

Možná se ti zdá kritika tvého pravopisu trošku krutá, ale vsadím se, že kdyby jsi to napsala ve čvrtletní písemce a byla nedejbože málo "aktivní", dostala by jsi na konci roku "spravedlivě" dvojku z češtiny (i to již ve čtvrté třídě, to už jsme probírali - chacha) a neměla by jsi na vysvědčení samé jedničky :))). Tím pádem, pokud by jsi byla citlivější dítě, měla by jsi pocit nespravedlnosti a pěkně zkažené prázdniny....A kdoví, zda by jsi se pak odvážila dát si přihlášku na gympl...Třeba by se tvůj život začal ubírat jiným směrem....

Jani, doufám, že neučíš češtinu :-)

Celý článek jsem pozorně přečetla a abych pravdu řekla, byla jsem na něj dost zvědavá. O škole a o vztahu učitel a žák se toho totiž v dnešní době napsalo a stále píše hodně. A né vše je ke čtení, bohužel.

S názory v tomto článku souhlasím, myslím si, že jako učitelé máme co zlepšovat a co dopilovávat, ale...

A právě to ALE mě donutilo vám napsat.

Myslím si, že není chyba jen a jen v učiteli a jeho přístupu. Jak sama znám ze svého působiště, ještě v září každý jde pln energie a všech možných předsevzetí do tříd rozdávat se ( a to doslova ), hned však narazí na velký počet žáků ve třídách ( není vyjímka i 25 dětí v první třídě! , jinak to prostě nejde, na menší třídu nikdo nedá peníze ), málo pomůcek, dvoje učebnice jsou sice hezká představa, ale kde je má škola vzít a co závist ostatních dětí, kteří musí učebnice nosit! A že děti dnes závidí jakoukoliv vyjímku či úlevu spolužákovi. A kdyby jste měli možnost vidět co za saláty žáci odevzdávají na konci roku, místo nových knih! A peněžitá pokuta, nemáme peníze a hotovo.
A kominikace s rodiči. Ze strany učitele je velmi strohá, ze strany rodičů je občas nulová. Zažila jsem i případy, kdy se nakonec škola uchylovala k tomu, že matku zvala doporučeným dopisem, aby si přišla do školi popovídat s učitelem a svém synovi. A nebo jsem také zažila, kdy se kolega musel schovat před otcem, který jej pronásledoval po škole a chtěl mu velmi důrazně a pěstí vysvětlit své stanovisko k absenci svého syna a tedy problémům ve škole.

Jak říkám, vím že na straně učitelů je mnohé co dohánět, ale na straně společnosti a rodičů také. Ani se raději neptejte s jakými názory na školu a osobu učitele chodí již malé děti do školy. Jak někteří rádoby malý a rozkošní prvňáčci oslovují své učitele.
Pokud se nezmění postoj rodičů ke škole a k učitelům, pokud se nezmění postoj společnosti k učitelům a ke škole a k vzdělávání vůbec, bude těžké hledat v té společnosti dobrovolníky, kteří budou vykonávat toto ( velmi přesně řečeno ) poslání a budou se snažit jej povýšit na tu nejvyšší možnou úroveň.

To jen něco málo z té druhé strany katedry. A pokud si někdo myslí, že je to sranda a lehké povolání plné volna a výhod, tak si tam před ty děti jděte stoupnout sami! A vydržte to alespoň jeden měsíc.

Nashledanou a hlavně spokojené děti v dobré škole!

Jana