Názory k článku Když je dítě příliš „živé“ 1.

Právě jsem se dozvěděla,že syn má LMD a ADHD moc děkuji za váš příspěvek hodně mi pomohl to pochopit.

Je mi 24 a mám ADHD (LMD). Po přečtení diskuze jsem se rozhodl také přispět a to především proto, že mám pocit že spousta rodičů to vnímá jako velké neštěstí.

Nejsem psycholog, ale můj osobní názor je, že lidé s touto poruchou musí svou aktivitu nasměrovat správně. Bez podpory okolí, tedy především mojí maminky bych na tom byl dnes asi o dost hůř. Podpora vám dodá sebevědomí. Myslím si že je důležité i to, že mě do ničeho v rámci "nápravy" nikdy nikdo nenutil.

LMD je porucha se kterou se musíte naučit žít. Nemůžete přestírat že nic takového nemáte. Komunikace s okolím je pro mne určitě těžší, ale je to individuální. Pokud vás okolí přijme jací jste, dá se to a nezáleží na tom jestli máte LMD nebo třeba pleš :) Je to stejné. Pleš je ale přijatelnější pro více lidí.

Co se týče té agresivity, jde o reakci na reakci okolí :) Osobně se považuji za celkem mírumilovného člověka. Pral jsem se jako spousta kluků na základce, ale později už si nevybavuji nějaký výrazný konflikt. Tu agresivitu jsem vybíjel vždycky jiným směrem, spíš jsem osnoval různé plány a věnoval jsem tomu fakt hodně času :) Taky se dokážu pohádat o úplné nesmysly. Nikdy jsem ale neuhodil žádnou svojí holku ani jsem netrápil svojí kočku nebo tak něco. To "agresivní chování" není něco co děláte v tu chvíli se zlým úmyslem.

Vztahovačnost je určitě pravda, dodnes s tím mám problémy, ale pokud jste si toho vědomi, dokážete se s tím vypořádat. Hodně dlouho jsem trpěl i "Nepružností" která je zmíněná v článku, ale troufám si říct že s tím jak jsem si rozšiřoval rozhled a setkával se s lidmi, kteří měli úplně opačné názory, jinou kulturu atd. dost mi to pomohlo a myslím si že jsem dnes hodně tolerantní a to i paradoxně i díky LMD, (protože jsem si prostě a jednoduše byl donucen najít takové kamarády, kteří jsou tolerantní ke mě) narozdíl od spousty "normálních" lidí kteří nepřipouští cizí názor nebo jakoukoliv odlišnost.

Kvůli problémům s učením a nerespektování autorit jsem propadal na ZŠ, několikrát jsme měnili školy, poznámky typu "vyrušuje" byly na denním pořádku, měl jsem velké problémy na střední škole (kázeňské postihy, podmínečné vyloučení atd :)) Pro učitele to muselo být fakt peklo :o) Nakonec, jsem vystudoval gymnázium, plynně ovládám Angličtinu, Italštinu (se státní zkouškou), učím se Španělsky a Holandsky. Studoval jsem 4 roky na VŠ. To že jsem studium ukončil určitě souvisí s LMD, ale přijímám to jak to je.

Procestoval jsem prakticky celou Evropu za peníze které jsem si sám vydělal. Myslím si, že mám větší rozhled než velká část "normálních" lidí. Celkem úspěšně podnikám v internetové reklamě. Myslím si že žiju docela slušně a spořádaně. A taky mám ADHD.

Můj vzkaz všem rodičům: Nebojte se, porucha ADHD není konec světa, dá se s ní kvalitně žít, podporujte svoje dítě, berte ho vážně, berte ho jaké je i s LMD.

Mám syna s ADHD.Je nu 9 let má problémi hlavně ve škole.Skušenost s učitelkou byť je mladší mám špatnou.Neustálé poznámky vytky a celkový pocit z toho že si na syna zasedla.S diskuze s psychiatrem mám jestě navíc pocit že za jeho problémi můžu já jako jeho matka což mi na psychice moc nepřidalo.Ráda bych znala i názor jiných rodičů.Jak třeba postupovali ve škole když učitel nejeví zájem v této problematice pomoct.Dekuji

Ahoj,můj syn chodí do třetí třídy,učí se velmi dobře,v tomto směru si ho učitelky chválí,ALE s chováním to není k vydržení.Stále píší poznámky typu:ublížil spolužákovi/čce,nemá pomůcky,nevhodně se chová,vyrušuje v hodině,je hlasitý ve školní jídelně atd.Neustále nosí tresty s družiny"mám poslouchat paní vychovatelku(60x opsat)atd.Zatím jsme ve fázi,že jsme navštívili pana psychologa,který je ochoten spolupracovat se školou a nabídl nám "videotrénik",paní učitelky váhají,moc se jim do toho nechce,a školu zase nechceme měnit my,respektivě syn.Jsme z toho zoufalí,nejprve po nás rodičích chtějí učitelé "zjednat pořádek"a když se o to snažíme,tak couvají....nechápu to,je to lenost?Jsem alespoň ráda,že se jeho chování neodraží ve známkování-ale jak dlouho to paní učitelky vydrží a jak dlouho můj syn bude chodit rád do školy?Ahoj všem se stejnými problémy a vydržme ten "boj" s pedagogy. Eva

Chtela jsme se zepta, tech, co uz jejich deti maji "nalepku" hyperaktivni deite....jakymi vysetrenimi prosli.ja mam syna 5 let a pred par dny jsme navstivili psycholozku...ktera s nim delala nejake testy-ja byla venku... a nakonec mi bylo receno, ze tam asi neco bude, coz tkove zakonceni, me vubec neuspokojuje.
Jsem ve vychove na konci sil.Mam jeste 10 mesicni dceru, ktera zacala chodit a mam toho nad hlavu
syn vubec neposloucha, nebyli jsme dostatecne dusledni...a ted nevim jak dal. Poradite??
Zajima mne postup vysetreni psychologema jeho zaver...
dekuji