Názory k článku Když je dítě příliš „živé“ 1.

konecne jsem se dozvedela neco o zdravotnim stavu me dcery.ma dcera zacla chodit do prvni tridy a neni to vubec jednoduche.dekuji predem za jakoukoliv radu.

Nedávno jsem četla na téma Ritalin dost zajímavý a podle mě celkem i objektivní článek...bohužel se mi ho nedaří nikde najít. Tak zkusím napsat to co si pamatuji.

Byly tam názory z obou stran a vycházelo z toho přibližně to, že v mnoha případech může R. pomoci, ale neměl by být používán jako automatická "zázračná" pilulka, po které jsou prostě děti hodné a učenlivé. Bohužel přesně takhle byl (a nejspíš ještě je) R. často zneužíván. (Článek byl o situaci v USA, podotýkám...českou situaci neznám). Psali tam, že v dnešní uspěchané společnosti prostě každý raději sáhne po rychlém řešení ve formě pilulky a často tím způsobí víc zla než dobra...viz ten příklad, který jsi uváděla ty.
Ritalin se takhle masivně začal používat přibližně před pětadvaceti lety, tudíž teprve dnes se dozvídáme jaké účinky zanechal na dětech, které dnes dospěly. Jinými slovy tím říkali, že si farmaceutický průmysl udělal z celé generace dětí pokusné myšky...a teprve dnes můžeme začít posuzovat nakolik se používání R. podílí nebo nepodílí na následných psychických potížích v dospělosti.
Pak v článku také byly názory teenagerů, kteří na R. jsou. Taky to nebylo černobílé. Všichni sice svorně uváděli, že se jim po Ritalinu mnohem líp učí a že bez něj by prakticky nebyli schopni se vůbec rovnat svým "klidnějším" spolužákům...ale na druhé straně si stěžovali, že po R. to prostě nejsou oni...nejsou kreativní, nebaví je žádné divočejší aktivity a jejich kamarádi se kterými si bez R. normálně rozumí jsou pro ně jako cizí lidé jakmile se k R. vrátí. Celkově zněli jako lidé, kteří se sice mohou díky R. učit, ale jejich společenský život se díky tomu rovná nule.

Takže doufám, že česká společnost se poučí z toho, co se v Americe moc nevydařilo a bude psychofarmaka pro děti podávat s velkou opatrností...

Jeno, mám dojem - i když okrajový, dětskou nedělám - že přístup k psychostimulanciím je u nás mnohem konzervativnější než v USA, pokud jde o léčbu dětí s ADHD. Nenasazují se automaticky, někteří dr. je dávají vysloveně neradi, hodně se diskutují jejich nežádoucí účinky jak momentální, tak dlouhodobé. Ale pokud vím, tak u některých dětí s touhle poruchou jsou tím menším zlem. Dávat je paušálně je ale nesmysl.

Aleno, tak mi manžel zhruba přelouskal ten článek (páč já bych to louskala ještě zítra) a bylo tam, že zhruba 9% léčených dětí mělo problémy psychotického rázu (oproti tomu z hyperaktivních dětí, které nebraly léky neměl takové problémy nikdo). Mám tomu rozumět tak, že šlo o podobné problémy jako např. tady?:

...psychiatr provedl na osmiletém Larrym testy a označil ho za lehce "hyperaktivního"; a že je u něj nutná léčba; o čemž však paní Donaldová vážně pochybovala. Řekla psychiatrovi, že by raději sáhla po alternativách, jako např. zařídit Larrymu soukromé hodiny, než ho nechat polykat léky. "Psychiatr mě ujistil, že předepsané léky slouží k tomu, aby držely Larryho chování pod kontrolou a že jsou naprosto neškodné", říká Fay Donaldová. A tak ustoupila. Larrymu byl předepsán cylert a jeho duševní stav se zhoršil. Fay: "Larry byl extrémně paranoidní a večer odmítal jít do postele. Měl také bolesti žaludku a mnoho dalších vedlejších účinků. Šla jsem zpátky za tím psychiatrem a prosila ho, aby s tou léčbou skončil." To také psychiatr udělal, ale dal Larrymu povzbuzující prostředek: ritalin, prostředek, který byl paní Donaldové představen jako zaručeně velmi účinný.

Larryho život se stal noční můrou. Dítě začalo mít "hrozný strach" ze tmy, nadále ho bolel žaludek, mohl sotva spát a začal mít bolesti hlavy. Psychiatr je ujišťoval, že tyto symptomy jsou pouze přechodné. Tak tomu však nebylo. Paní Donaldová chtěla vědět, kdy bude ritalin vysazen: "Psychiatr mi řekl, že když dítě přichází do puberty, dochází k hormonálním změnám a že tyto převzaly funkci ritalinu; avšak v tomto momentě se prý musí pokračovat." Po té, co Larry užíval lék během tří let, s tím ve druhém ročníku střední školy přestal. Faye: "Byl strašně depresivní a tyto deprese trvaly celé týdny. Cítil se jako uvězněný". Larry jí řekl: "Mami, něco není v pořádku. Necítím se dobře. Mám strašné pocity". Ptala se psychiatra: "Mohl by ritalin být příčinou těchto potíží? Vede k závislosti?" Ten ji ujistil, že ritalin nevede k závislosti, jedna snadno vyvratitelná lež. Ritalin spadá do druhé skupiny substancí, které vedou k závislosti a které úřady v Americe a v jiných zemích kontrolují. Po třech letech ritalinu Larry zapomněl, co to znamená, žít bez léků. Larry si začal na ulici obstarávat jiné, ilegální drogy. Od ritalinu přešel Larry ke "cacku", jinému druhu amfetamínů. Povolená forma této drogy se podává dětem pod názvem desoxyn.

V jistou dobu se Larry své matce vyzpovídal z toho, že je závislý na drogách. V onu dobu se on a jeho čtrnáctiletý "obchodník" napumpovávali ritalinem tak, že si ho sami stříkali. Šňupal taky "crack" a bral kokain a heroin. Když neměl ritalin, bral jiné drogy, protože zuřil a cítil se sklíčený a zmatený. Potřeboval něco, aby tento pocit utlumil. Paní Donaldová říká, že příběh Larryho by měl být varováním pro všechny; byl to návyk na psychofarmaka, co jejího syna přivedlo ke konzumu zakázaných smrtelných drog, které si obstarával na ulici. Dnes se daly s paní Donaldovou dohromady další matky, aby předešly tomu, že se ve veřejných školách přivedou na cestu silných psychiatrických drog další miliony dětí; aby dosáhly puberty bez pomoci ilegálních drog, i ve Švýcarsku.

Je známo, že substance amfetaminu mohou mít nebezpečné vedlejší účinky. Abstinence, nebo i jen snížení dávek, mohou vést k životu nebezpečným situacím. Podle DSM III-R (diagnostická a statistická příručka psychiatrie), která byla zveřejněna v roce 1987, psychiatři oznamují, že "dobrovolná smrt je nejzávažnějším následkem odnětí ritalinu nebo jiných podobných drog". Brad Eckstein, jeden šestnáctiletý chlapec, se oběsil v garáži svého domu, když byla jeho porce ritalinu zmenšena. Sám výrobce ritalinu přiznává, že se jedná o lék způsobující závislost. Ve Spojených státech vzrostla mezi roky 1985 a 1995 produkce ritalinu o 665 %, s přírustkem 500 % od roku 1990. V některých třídách bere tento medikament až 20 % žáků, a také prosac. Na trhu už existuje i prosac s peprmintovou příchutí, aby dětem lépe chutnal. Tuto psychoaktivní pilulku polyká něco mezi 2 000 a 6 000 anglických dětí, aby se "uklidnily". Každý rok se v Německu vystaví 500 000 receptů na psychofarmaka pro mladistvé ve školním věku, a jedna z pěti pilulek se podává dítěti pod jedenáct let. Mezi lety 1985 a 1990 stouplo číslo ritalinových receptů z 1 000 na 16 000. Je hrozné, že se takovým léčbám podrobují miliony dospělých, často proti své vůli; přesto je ještě mnohem strašnější, když jsou k tomu nuceny děti.

Podávání psychotropních substancí dětem a mladistvým mění jejich osobnost a podněcuje je k sebevraždě nebo je nutí sáhnout po ilegálních drogách, čímž se jim ulice ztotožňuje s kriminalitou. Zvláště znepokojující je v procentech vyjádřený nárust sebevražd mezi nezletilými. Jedna americká lékařská zpráva z roku 1997 vyzdvihla úzkou spojitost s užíváním benzodiazepinů mezi mladistvými (ale i mezi dospělými); v dubnu 1996 hlásil "Australian and New Zealand Journal of Psychiatry", že antidepresiva jsou jednou z nejpodstatnějších příčin sebevražd.

V roce 1996 informovala zpráva jednoho francouzského lékaře ("Suicides et psychotropes"), že pokusy o sebevraždu jsou častější u pacientů, kteří užívají antidepresiva, než u těch, kteří neužívají žádné léky tohoto druhu. V USA od roku 1960 progresivně vzrostl počet případů sebevražd u mladistvých (v době, kdy byla do škol zavedena psychofarmaka); zcela přesně vzrostl podíl sebevražd u mladistvých mezi 10 a 14 lety mezi roky 1963 a 1995 o 190%.

Hano, držím ti moc palce s tvým synem...a i když jsem jedna "takyvzdělaná" pedagožka, máš pravdu v tom, že většina starších učitelů se prostě ADHD zabývat nechce, nebo o tom skutečně moc neví. Musím se ale trochu zastat těch mladších...já jsem školu zkončila asi před sedmi lety a problematiku ADHD (LMD) do nás hrnuli v rámci speciální pedagogiky horem dolem. A celkem úspěšně, alespoň v mém případě...pedagogiku už dávno neprovozuju, ale základy si ještě pořád pamatuji.
Otázka jiná je ovšem, nakolik si v praxi může učitel dovolit individuální práci s žákem, který má ADHD...teorie je jedna věc a přecpaná třída věc druhá, bohužel.:(

Píšeš o Ritalinu...v posledních pár letech se objevuje mnoho značně skeptických článků. Bohužel se mi nepodařilo najít nic v češtině, ale tohle je dost znepokující (bohužel v angličtině) : http://www.breggin.com/ritalinconfirmingthehazards.html