Názory k článku Když je dítě příliš „živé“ 1.

Mám dítě s ADHD syndromem a prošla jsem si "anabází" problémů, těžkostí a mnohých zoufání, které byly zbytečné z nedostatku informací. Vřele všem doporučuji:
- pokud vykazuje vaše dítě některé ze znaků (popř. vícečetnost příznaků) z článku "Když je dítě příliš živé" hledejte psychologa /kvalitního!!!/ a dejte dítě zdiagnostikovat.Diagnóza je sice "nálepka mám vadné dítě" ale otevře vám oči - vaše dítě není "nevychovatelné"- ono je svým způsobem nemocné- přestanete na něj pohlížet jako na "tyrana naší rodiny" (časté opoziční a destruktivní chování) a přijmete ho se všemi nedostatky nezralého chování. Teď, když mám o ADHD syndromu sečteno "kdeco", vím ,"jak výchovně na to" a vím kdy je třeba zvolit místo "výchovných opatření" odpočinek pro jeho přetaženou nervovou soustavu.
Bod 2- braňte své dítě. Naši "vzdělaní" pedagogové nemají ani páru o specifických poruchách chování a jejich příčinách- jen se zeptejte některého z nich na příznaky ADHD syndromu /dřívější terminologie zněla lehká mozková dysfunkce/. Téměř nic o tom neví, takže z neznalosti naše hyperaktivní děti označují za "asociální, nevychovatelné, se špatným zázemím apod./ Trpělivě a důsledně nutím pedagogy mého syna "znát danou problematiku"- nutím je čist odborné publikace a nutím je ke komunikaci s psychologem a psychiatrem svého syna.
Bod 3- nebraňte se medikaci. Vašemu dítěti nefunguje mozek jak má, a i na to dnes existují léky. Těžko jsem přijímala psychofarmaka a stimulancia (Ritalin) ale mé dítě se "zázrakem" mění před očima. Vlivem podpory léků se více soustředí a není svou impulzivností nebezpečný sobě nebo svému okolí.
Můj závěr- nerezignujte- hledejte odbornou pomoc (nespoléhejte na jednoho rádoby odborníka a jeho závěr- podstoupila jsem "třídění"- ne každý psycholog je ochoten stanovit a hledat " v dítěti podstatu jeho problému"- mnohá vyšetření byla povrchní a odbytá). Nerezignujte a dejte svému dítěti pocit bezpečí. Chráním své slabé dítě - a donekonečna vysvětluji proč se tak chová a proč právě takto nyní jedná.
PS: neposkytuji svému synovi jakési "alibi" a trvalou omluvu jeho nevhodného chování ! Ale vím, že vychovát jej mohu jen v jakýchsi "klidových fázích" jeho
psychiky- v momentech nadměrného psychomotického neklidu nebo výbuších vzteku a hněvu nikdo moc nezmůže. Když mervová soustava řeší výbuchem přetlak- tyto děti nereagují. Trpělivost je nutná.
Doporučení- čtěte odbornou literaturu a trvale pozorujte své dítě.
Dopátrat se jeho "psyché" je obtížné=- sama pátrám /oddělit ataky přetlaku mozku od skutečnosti vývoje jeho osobnosti/.
Beru své dítě jako "výzvu"- je učitelem mé trpělivosti a schopnosti příjmout jinakost.
Hana

Jmenuji se Jana.Mám holčičku Báru,která má 7 let.Již jako miminko,měla poruchu spánku,byla stále hladová,vyžadovala stálou pozornost.Byla jsem v jednom kole i v noci,ale šťastná.Ale abych nepředbíhala.Otěhotněla jsem ve svých dvaceti.Zjištění bylo radostné a chtěné.Od 8 týdne těhot.začalo úporné zvracení,až dvacetkrát za den.Má strava nestála za nic.Do 6 měsíce těhot.jsem vážila 54kg.Od 7 měsíce potíže ustaly.Také mi strašné tvrdlo břicho,potíže s dechem,únava.Prostě jsem si to užila.Porod jsem měla vyvolaný,přirozený.Při porodu se zjistilo,že má Bája omotanou pupeční šnůru,srdeční ozvy se strácely.Narodila se mi za pět minut dvanáct.Již od prvního dne svého života dávala Bája najevo svou osobnost.Vyžadovala stálou pozornost,nespala.Přez den 2 hodiny.Vnoci jsem kojila co 3hod.Pila tak moc,že část při odbrknutí šla ven a to ne málo.Od 6 měs.sama seděla,stála,chodila kolem skříní.V 10 měs.chodila a začala se vztekat.........!Jsem máma přísná,takže ¨velice rychle pochopila své hranice chování.Od dvou let se začal spánek upravovat a to v době,kdy jsem čekala 2 miminko.Teď je z Báry školačka.Je chytrá,bystrá,jenže...Má problém se soustřeďením,byla zjištěna porucha grafomotoriky,prokázána je i hyperaktivita.V současné době užívá Geratam,prošli jsme 2krát pedagogickou poradnou,neurologickým vyšet...Myslím si,že v mé výchové a přístupu k takovému dítětí s těmito problémy jsem udělala maximum a bylo mi řečeno,že jsem neudělala žádnou chybu ve výchově.Loučí se svámi Jana.

Ahoj mám dítě,které jsem s manželem moc chtěla a proto jsem si vytrpěla tři dlouhé měsíce na rizikovém odděl.Porod byl ukončen ve 40.cátém týdnu císařským řezem.Nebylo kříšeno a celý rok to bylo zdrvé děťátko.Vše se poznalo až chůzí kdy často padal a stáčel nohy do vnitř a neohýbal kolena,tak jak by měl.Začala jsem tedy zkoumat a viděla,že neni vše v pořádku.Ve vývoji je ,ale v normě a veškerá vyšetření jsou v pořádku.Ještě čekáme na vyšetření krve.Je to pohodový, krásný kluk plný elánu a má bezva brášku,který pomáhá se cvičením je o 4 roky starší.Nemít takovou oporu v rodině nevím jak bych to zvládala,ale asi nám je to předurčeno a musíme to zvládat.Kdo má takové děťátko,tak vám přeji hodně štěstí a síly.

Ahoj všichni,
ani nevíte, jak jsem ráda, že někdo zná a prožívá to, co já. Mám kluka něco přes dva roky, je to to samé, co popisujete. Ještě k tomu je hrozně závislý, sama nemůžu ani na záchod (doslova!). Od ostatních slyším střídavě, že ho rozmazluju a střídavě, že ho moc drezýruju. Nevím, snažím se být klidná a důsledná a občas mi ujedou nervy a nezvládnu to. Je to vymodlený jedináček (zřejmě natrvalo), manžel tudíž považuje za samozřejmé, že mu věnuju veškerý čas a energii a mé nářky považuje za neopodstatněné. Obavy z LMD si absolutně nepřipouští, má radot, že klukovi jsou teprve dva a už tak šikovně kope do míče, přelízá plot, sám si jde do ledničky pro jídlo...je tak osobitý...co na tom, že nemluví a neposedí, že. Nejhorší ze všeho ale je, že tak potřebujeme kontakt s jinými lidmi, maminami, dětmi - ale vylezeme-li (po pečlivé přípravě) na veřejnost, končívá to stále stejným fiaskem - děti by ho ještě braly, ale maminky způsobných holčiček a chlapců už moc ne. On se na všechny usmívá, ale sní jim svačiny, rozháže věci, roztrhá knížku, pere se, skáče jim na záda, objímá je a líbá, až se rozbrečí...Bydlíme na vesnici, všichni tu všechny znají, už se bojím vystrčit nos. Přestěhovali jsme se nedávno z velkého města "do klidného prostředí", ale je to ještě horší. Nevím, jestli jsou tu všechny ostatní děti tak hodné, a nebo se ostatní podobně "postižení" taky bojí vystrčit nos. Aktivity jsou omezené a když se všude provaříme, co pak...? Kdybyste snad některá byla z Bruntálska, Jesenicka či Šumperska apod., ráda si povykládám in natura.
Ale i tak díky za povzbuzení, že nejsem úplný exot!
Jana

Ahoj Kamil,no ja bych o tom mohla taky neco vypravet,mam syna kteremu je 1 rok a 8 mesicu a je to des,ne nadarmo mu rikam cert:-)Myslim si,ze by mohl byt hyperaktivni,mnohokrat jsem premyslela,kde je hranice "normalnosti".Muj syn snad nebyl jen na lustru,jinak vsude jinde uz vylezl.Od 9 a 1/2 mesice chodi od 10 lita a to skoro obrazne:-)I kdyz sedi,tak musi klatit nohama,porad musi neco delat no proste neusedi,to ze ho musim hlidat vice nez klidnejsi dite,na to si zvyknes,ale v podstate ja nemuzu jit nikde sama s detmi(mam novorozene)jelikoz bych to nezvladla.A obadva neuhlidala.Joeli je takovy od narozeni,jeho bracha je uplne jinaci dite.Jo a jeste jsem chtela rict,muj syn absolutne nemluvi.Takze Kamil,znam to o cem pises:-) Bohuna
Pevne nervy,to si nekdy ja sama sobe preji taky:-)