Názory k článku Už jí „úplně samo“

Ahoj, zapojuji se do diskuze o něco později...,ale překvapilo mě kolik z Vás má stejný problém jako já - odstavení mimča. Barunce je 16 měsíců papá skoro všechno (- zdravé), pije ze skleničky i hrnku, hezky mluví - například "micko ci..." a já zvedám tričko... asi tak 4x za den a téměř každou hodinu v noci !!! Občas chrní i 3 hodiny, ale to je rekord a je to hlavně na začátku noci, kdy já ještě kmitám po baráku, takže o klidném spánku si můžu nechat leda zdát. Všichni kolem mě si myslí, že jsem blázen - že se v tom nějak vyžívám nebo co ( - taky vás každé kojení bolí prsa, občas Vás to šíleně zdržuje a nebo přivádí do rozpaků např. když máte návštěvu... ?!), ale nikdo si neuvědomuje, že je to fakt nervák - představit si Barunku nešťastnou, když bych řekla NE ! Tady někde asi začíná rozmazlování - nebo ne ? Děti umí prfektně hrát na city, to už znám od syna, ale taková malá zlatá holčička...
Né, fakt bych potřebovala alespoň postupně z kojení vycouvat TAK JAK JAK JAK ??? Díky za rady Ahoj.

Ahoj Moniko,

mohli bychom si o našem společném "problému" psát i mimo net? Jestli souhlasíš, můžeš mi poslat e-mail na: a.pribikova@click.cz.
Jinak Honzík spí taky s námi v posteli...
Alice

Mám podobný problém s kojením. A sice - nedaří se mi přestat. Synovi bylo v srpnu 2,5 roku. Do 6 měsíců byl plně kojen, poté jsem začala přidávat příkrmy, ale noční kojení mi zůstalo do dnešního dne. Každý večer se chce nechat uspat kojením a i v noci si alespoň jednou řekne o mlíčko. Zkoušela jsem přestat i pomocí léku na odstavení, ale nebylo to úspěšné. Ráda bych se o tomto "problému" s někým poradila, kdo má podobné zkušenosti ať už s dlouhodobým kojením, či ostavováním po letech kojení. Myslela jsem si, že jsem výjimka, ale v Lidových novinách jsem se včera dočetla, že dříve se kojilo třeba až do 5 let věku dítěte
:-). Ještě na tom nejsem tak špatně, i když přestat už bych chtěla. Předem děkuji za rady.

K babicce odjeli v utery, ja jsem se vratila domu z konference ve ctvrtek a v patek uz jsem to nevydrzela a jela v patek za nimi. Bobek si hned vzpomnel, ale vysvetlila jsem mu, ze mlicko uz neni, ale ze bude pohadka - tak jsme vymenili mlicko za pohadky - cervena karkulka mela velky uspech. Za 3 dny se ji naucil a ted ji rikame spolecne. Nejradeji ma ale pohadky realne, kde vystuje jako hlavni postava (Jak jede bobek vlackem). Po navratu jsme znovu nezacali, i kdyz bylo parkrat namale :-))) Ale vedela jsem, ze by to sklouzlo do drivejsiho stereotypu 5 x denne a pak by to bylo s odvykanim jeste horsi. Myslim si, ze v nase pripade byl odjezd s tatou jedine mozne reseni, sami bychom to podle nedokazali. Prodlouzeny vikend (Pa-So) by mel stacit. At se Vam i cele rodine dari. Tesim se na nove zpravy :-)))

Hmm, taky mám dítko, které chtělo všechno dělat samo. V roce a kousek krásně papala celé jablíčko )tedy ne pokrájené nebo dokonce postrouhané), chleba jsem jí krájela na čtvrtky, aby se jí dobře držel v ručičce, lžičkou papala sama. Jó :o( Jenže podle babiček jsem byla krkavčí matka, takže jí chlebíček krájely na malinké kostičky do pusinky, jablíčko strouhaly, krmily jí stylem "jéédééé mašinkááá do tunýýlkůůů... ááá HAM" Výsledkem bylo rozfrfňaný dítě, se kterým jsem se u jídla musela patlat hodinu, než se uráčilo sníst aspoň něco málo. Takže jsem řekla dost, nechceš jíst, nejez, když jsem viděla, že nejí, talíř jsem odnesla... a naštěstí se to zase spravilo :o) Pochopila, že doma se s ní takové ciráty dělat nebudou, a kdo zaváhá nežere.

S.