Názory k článku Už jí „úplně samo“

Moje dcera jedla vzorně skoro vše, u syna jsem měla problém s rychlostí - nejraději by chtěl vše nalít do krku, aby bylo bříško plné hned teď. Takže to u nás vypadalo tak, že syn plakal hlady, ale odmítal jídlo. Stačilo do něj "narvat" několik lžiček a pohodička :-) Kdybych to u někoho viděla, připadalo by mi, že chudinku děťáko nutí zlá matka do jídla ;-)
Také se mi osvědčily 2 lžičky: jednou jí dítě "samo" a druhou ho někdo krmí. A konzistance je také důležitá: prostě kousky se jedly, až přišel pravý čas - do té doby se plivaly.

Ta paní má určitě pravdu, ale platí to asi jen na některé děti. Na ty moje ne. Kdybych se řídila podle tohoto příspěvku, byl by můj první synek (dnes téměř 3-letý) dosud plně kojený s občasným příkrmem kolínek s kečupem. Velmi jsem si přála, aby to druhé dítě jedlo lépe. O něco lépe jí, ale pořád to má hoooodně daleko do jiných dětí, které spořádaně sedí v sedačce a otevírají hezky pusinku na každou lžíci. Moje děti jídlo nebaví, a když už musejí jíst, tak se chtějí bavit. Stojí nás všechny strašné psychické (a někdy i fyzické) úsilí, dopravit do nich jídlo, s tím, že ten starší by navíc měl jíst sám. Jsem vážně nešťastná z toho, že i ten mladší potřebuje u jídla neustálou zábavu, mám pocit, že by to tak být nemělo, že si tím zakládám na problém dobudoucna, a nevím, co s tím. Jak mám dítěti vysvětlit, že teď se jí a pak se hraje? Máte někdo podobnou zkušenost - a dobré řešení? Prosím poraďte.