Názory k článku Otcovské fejetony: Burani, balvani, hulváti!

Za těhotenství to bylo s MHD střídavě oblačno - pravidelně mě pouštěli sednout mladí kolem 20cítky. Ale to mně tolik netrápilo, ty scénky byly spíš vtipné, protože ačkoli jsem "stará matka", fzziku jsem měla slušnou. Spíš mně nedávno šokoval rozhovor s erstvou maminkou v Prima jízdě. Překvapilo jí, jak špatně se jezdí po Praze s kočárkem. Do metra se dostanete jen na několika koncových stanicích, ale na mnoha místech se z něj prostě nedostanete skrzevá pevné schody (v OBI jsem byla naposledy, když se syn vešel do šátku). Ptala se, tedy u okýnka, jakto že tohle DP neřeší a dostalo se jí odpovědi, že podle přepravního řádu mají s kočárkem jezdit vždy dva lidé, tudíž to je problém matek, že to nedodržují. Takže takhle v praxi vypadá snaha, aby lidé jezdily méně auty a více MHD. Plná huba keců a skutek utek.

No milé budoucí maminky, po přečtení vašich příspěvků mi běhal mráz po zádech. Asi mám divného partnera, ale sedá si pouze a jedine v poloprázdných autobusech, tramvajích atd. nebo když je vážně totálně utahaný (což je asi tak 2x do roka). Navíc je naprosto fascinovaný, když vidí těhotnou ženu (prostě to bere jako něco úžasného, co chlapi nedovedou) a okamžitě vybíhá pustit ji sednout. (A pak si ji obvykle zaujatě prohlíží, že se někdy bojím, aby to dotyčná nevzala jako úchylku...) Takže jsem měla dojem, že je naprosto normální "vidím bříško - vstávám". A navíc jsem si vždycky myslela, že těhotenská průkazka slouží podobně jako průkazky ztp apod. Nebo se mílím?
Ale fakt je ten, že historky o histerických čerstvých padesátnicích mám velmi podobné, ani nemá smysl je vypisovat... To si pak člověk 3x rozmyslí, než někoho takového pustí sednout.

Je pravda,ze jsem se coby stojici tehule nekolikrat slozila,ale je pravda,mohla jsem si za to sama...mela jsem si rict...Jenze zvlaste v tech dobach,co jsem musela dojizdet v rizikovem stavu na pravidelne kontroly,mi bylo opravdu tak blbe i z tech lidi,ze jsem byla rada u dveri a hned mohla vylezt,co kdyby....
Zvykla jsem si...bylo to preci jen na par stanic metrem....
Ale potom s kocarkem....to byly me nejhorsi zkusenosti...zvlaste pak o povodnich.Byli dny,kde po "vas skoci"kdokoliv a pomuze,ale kdyz si treba na Florenci reknete mlade holce a pri vynaseni schodu zjistite,ze jeji stabilita je diky jakesi smazce tak trochu mimo a vlasne nesete po tech schodech nejen kocar,ale i ji....mate pak strach delsi dobu nekoho pozadat.
Kdyz mi nekdo rekl,ze je po operaci,nebo ce neciti...nic se nestalo...Ale kdyz na nekterych stanicich vystupuje tak malo lidi,ze musite cekat i na 2 metra az nekdo "schopny" vam pomuze,opravdu jsem chodila i 8km pesky nez abych nosila schody sama.Nejhorsi jsou aktivni opilci(jiz zminene vyrovnavani stability)a chlapy co vam reknou:"
Nes´si to sama kravo,kdyz sis haranta nechala udelat".Nejsem zadna citlivka,ale tohle me opravdu,a ne jednou,dostalo.Cekala jsem tyhle obtize s prazskou mhd,ale tohle me fakt dostavalo.Satek i klokanku jsem vyloucila...neb Adam je uz od narozeni kluk jak buk a moje rekonvalescence po porodu byla dlouha...aspon,jsem se mela o co oprit,kdyz me bylo zle.
Ted uz je to lepsi,Adam si sam v metru zakrici,ze chce sedet...jen usmernuji sluvka prosim a dekuji:o)
Horsi je to s TEMI co Adama "vyfasujou"vedle sebe a nestoji o prilisnou komunikaci,jak mam 2letemu vysvetlit,at z te pani neobira vlasy,nezkouma,jestli ten pan naproti opravdu spi...atd.Pri jizde za babi(cele C)sice hrajeme ruzne hry a snazim se ho zabavit,ale porad to kolem je zajimavejsi...Prosim maminky jak to delate Vy?U nas auto vubec nepripada v uvahu,tak nam nic jineho nez mhd nezbyva...Pracuji a po ruznych pochuzkach po Praze jezdime spolu,jezdime prakticky denne.Prosim poradte...dost me to vycerpava,neustale se omlouvat a dite usmernovat,kocarek jsme uz vyloucili:"Ada neni mimino"
Moc diky za namety a ostatni za pochopeni pro male nenechave certiky:o)
Věnina

To je fakt, tuhle jsme jeli z Europarku (jak to nesnáším, tyhle super-hyper markety, ale nebyl jsem tam dobrovolně :o) a vzadu v autobuse, na místě pro kočárky, si dědek s babčou napasovali krabici s televizí(, která byla menší, takže by se vešla na klín) a když jsme se pokoušeli přistoupit s kočárkem, tvářili se děsně nasupeně, příšerně jsme jim totiž překáželi! Sotva jsme se tam vešli, stojíce si navzájem s manželkou na nohách a děda nehnul s bednou ani o píď!

Já jsem taky v těhotenství nemívala problém, a jak píše Stáňa, mám pusu, můžu si říct. Kdykoli jsem cítila (nebo teď - obložena dětmi - cítím), že si sednout potřebuju, tak si prostě řeknu. Snad jenom jednou se mně stalo, že mě pustili neochotně, jinak se většinou omluví, usmějou se a pustí mě. Nemá cenu nadávat, nebo se domáhat nějakého svého "práva", to se oslovení (spíš postižení) akorát tak zašprajcujou, ale slušné slovo dělá divy. Totéž platí i pro cestování s kočárkem, třeba v trolejbuse nebo autobuse si lidi většinou neuvědomí, že výběr míst, na která si může sednout člověk s kočárkem, je značně omezený. Několikrát se mně i omlouvala paní, kterou jsem poprosila, aby se posunula, že to sice sama zažila, ale že už to prostě zapomněla, že na to místo, které zrovna bylo volné, se s kočárkem nedostanu.
Vlastně jedinkrát, kdy mě opravdu nepustili, bylo tehdy, kdy se dvě ženské s kočárky odmítly posunout v trolejbuse, abych mohla přistoupit s třetím - prý to nejde a nesmí se to, tečka. Řidič by to býval dovolil, čekal, až nastoupím, ale bohužel nebylo kam, a tak jsem čekala 20 minut na další troleják. Tak to bych fakt nečekala...
A ještě k tomu gentlemanství - jsem ráda, když mě muž pustí do dveří, podrží mně kabát nebo odsune židli, ale celkem nevím, proč by mě měl pouštět sednout jenom proto, že jsem žena - koneckonců, taky může být unavený nebo mu nemusí být nejlíp, ne?

Žaba