Názory k článku Patnáct obvyklých problémů s domácími úkoly (a jejich neobvyklá řešení)

Vážená pani učitelko, autobusy nejezdí všude každou hodinu, a pro tak malé děti je to určitě náročné. Na druhou stranu si myslím, vzhledem k tomu, co bylo řečeno o Německých školách, že úroveň vzdělání na školách českých v mladším školním věku bude výrazně vyšší. Rozdíl je však v průběhu dospívání redukován na minimum.

Mám dvě dcery, 2. a 3. třída.Přestože chodí do malotřídní školy se kterou jsme naprosto spokojeni a holky tam chodí rády, jsou dojíždějící. To zna mená, že ráno odjíždějí autobusem v 7 hodin a odpoledne se vracejí v půl čtvrté. Připadá mi naprost absurdní, že místo toho aby po návratu domů odpočívaly po "celodenní šichtě", musí se věnovat školním povinnostem . A to podotýkám, že jsou celkem v pohodě a mají jedničky a dvojky.Úkoly napsat musí a někdy musíme přidat třeba diktát nebo několik příkladů navíc. Než toto všechno absolvujeme , trvá nám to někdy přes hodinu čistého času. V zimním období, kdy je brzy tma pak ani nestihnou jít ven.Netřeba dodávat, že cesta autobusem je také únavná. Takže než se nají, trochu odpočinou a uděláme úkoly, je čas na večeři. Je mi jich líto.Bohužel nenáme na vybranou. Systém školství je nemilosrdný. Několik nenapsaných úkolů znamená pětku v žákovské knížce.Nedovedu pochopit to,že dětem v od nás nedaleko vzdáleném Německu končí vyučování v půl dvanácté a úkoly domů vůbec nemají. A to znovu podotýkám, že chodí do malé školy, kde je skvělé prostředí i pedagogové, škola funguje téměř na bázi rodinného typu a učitelky mají pro mnoho věcí pochopení. Vůbec si to potom nedovedu představit ve velké škole, kde je dítě bráno pouze jako "žák".

Dcera začala chodit do první třídy a úkoly se stávají i moji noční můrou...
Některé dny máme více úkolů, jindy je jen jeden. Matematiku zvládneme hravě, ovšem vybarvování a kreslení je pro nás snad za trest. Takže z desetiminutové povinnosti se stává hodinové představení...
Máme za sebou 1 měsíc a 1 týden školy....

Smutný fakt je podle mě to, když někdo považuje za normální, že děti jsou ve škole pasívní a doma to mají dohnat. Nedejbože, když tuhle teorii razí učitel! Bohužel když už se najde škola, kde výuka je aktivní a kde respektují volný čas dětí, najdou se i rodiče, kteří si na nedávání úkolů stěžují - proč asi? Že by záviděli dětem dětství? Nebo jim snad vadí, že musí hledat na odpoledne jinou zábavu? :-(

Množství zadávaných úkolů asi záleží na konkrétní škole. Dcera má většinou 1 úkol denně, buď z matiky, jiný den z češtiny, někdy dokonce žádný. Takže v tomto případě jde spíš o to, vytáhnout to učení z tašky a ještě jednou si v klidu doma uvědomit, co se vlastně ve škole probíralo a samostatně si zkusit, jestli to opravdu sama zvládne a jestli ten nový postup v matice skutečně funguje. Chodí teprve do 3. třídy, časem se to možná zhorší, ale teď jí úkol zabere max. 1/4 hodiny.
Od kamarádky vím, že její dcerka, která chodí do 2.třídy stráví nad úkoly minimálně hodinu času denně a to není tím, že by byla nešikovná. To si myslím, že je moc.
"Naše" paní učitelka říká, že úkoly dává hlavně proto, aby děti cítily nějakou povinnost a odpovědnost ten úkol vypracovat. Prý děti pracují ve škole dobře a proto jim moc nenakládá na doma. Když má někdy některé dítě s něčím problém, zadává úkoly třeba individuelně, jen pro určité žáčky, zaměřené na konkrétní nedostatky. Její přístup se mi moc líbí.