Názory k článku Svatá (s)prostota!

Ano, byly to krásné zkomoleniny, řadu z nich máme v rodinném slovníku dodnes: patap (=kečup), jefíky (=lentilky), zkamelenina (=zkamenělina. Dodnes mám problém vyslovit to správně), evize(=televize), bva (=vlak). Nejhezčí bylo, když byly dceři asi 3 roky a neuměla vyslovit "ch" na začátku slova. Místo něj říkala "š". Tedy chalupa byla šalupa, chrám byl šrám, ze schodů šody a z chlívku šívek. Tako správní Táboráci jsme se vydali na výlet na blízký hrad Choustník. Hádejte, kam jsme jeli doopravdy? V naší prodejně z toho měli doslova vánoce, když se dcera hrdě chlubila, kampak že to jedeme na výlet. Jen jsem měla obavy, aby na mně nějaký dobrák neposlal sociálku nebo policajty za narušování mravní výchovy mládeže (bylo to ještě v hluboké totalitě).

Neteřinka používala kepčuč, babluňky (brambůrky), telenot (telefon), makalku (klávesnice), ťamiku (pusinka) a když vysvětlovala, že tu tapetovou stěnu zamastila jůlem, ani se jí nedalo vynadat, jak jsme se smáli (byl to jelení lůj). :-) Zkomolenin měla mnohem víc (teď už chodí do školy), ale používáme už "jen" tyhle. :-)

Také diktát: Pepík sbil ze dřeva králi kárnu. "Mami, já fakt nevím, co je to ta kárna."

tak jsem dcerku chtěla učit od raného dětství němčinu.
Říkám jí "ich hajse Hanička , jmenuji se Hanička."
A ona na to : " menuji se Hanička , hajzle". Byly jí 3 roky.....

Kámošky holka říkala místo mikrovlnka "mrkvolinka", přiznám se, že to používám dodneška :-))) A místo "kartáček na zuby" zcela vědomě říkám "zubáček" :-DDD Děti jsou prostě úžasný :-)))