Názory k článku Svatá (s)prostota!

Já jsem měla skoro stejnej problém, když jsem na gymplu nechápala, proč Čapek pojmenoval knížku "Zahradní kufrok" (myslela jsem si, že kufrok je slovensky kufr a nebylo mi jasný proč píše slovensky).

Kamarádka zas v devátý třídě objevila, že se v písničce nezpívá "Už troubějí, už troubějí, na horách je Lenin" :-) (myslela, že mu trubači troubějí na počest)

Tak u nás již skoro dva roky přetrvávají výrazy - žebád (jeřáb), žibaba (ježibaba), kočoláda (čokoláda) a nikdo to synovi nevymluví. Tváří se jakože to říká správně.
Když se učil mluvit tak tatínkovi říkal Kaku. Vůbec netuším, kde to vzal. A taky jsme měli problémy s ch - nahrazoval to š. Takže jsme měli šlapa (chlapa), pes byl šlupatý a když jsme zkusili ať řekne chocholoušek tak s kamenou tváří vyřkl šošoloušek a nechápal, čemu se celá rodiná sešlost tak směje. :-)))

nejvíc slova - UKAMASNÍK tj.kapesník, PUCHÁČE tj.punčocháče a momentálně jsme malou naučili,že když se něco stane tak má říct pardon - a je z toho PANDOR :)

Na sněhuláky bych zapomnela :o)
Ano, ano, celou zimu jsme staveli čuáky a čuáčky....
J.

Muj syn napsal v diktátu (asi 4. třída): jedeme skopce (správně mělo být z kopce).