Názory k článku Kdo zná dítě nejlépe?

Takjsem si se zaujetim precetla Tvuj clanek o starostech s mluvenim Tveho chlapecka.
Jezisi kriste,proc ho tahas po doktorech. Podle toho co pises, chlapec slysi moc dobre. A ze ve svem vekujeste nemluvi, neni nic vyjimecneho. Nektere deti proste mluvi pozdeji, nektere brzy. Stejne je to s chozenim.
Mam syna, ktery se narodil postizeny jak telesne, tak s mentalni retardaci str. typu. Do svych 3.5 let mel velice malou slovni zasobu, spise to byly takove pazvuky, ee - jit na zachod, am am - chci jist, oo - ukazovani neceho. Taky jsem byla nestastna, ze nemluvi. Ale nedelala jsem z toho vedu, netahala ho po doktorech, slysel dobre,tak jako tvuj kluk reagoval na podnety. Taky ho nektere vecinezajimaly a to co nechtel slyset, proste neslysel, to co nechtel delat, proste nedelal atd.
Nicmene, dostali jsme se ciste nahodou na psychiatrii. Duvod - syn byl na operaci predkozky a na oddeleni delali kazde pondelli detem testy. No a protoze muj Tomas nemluvil, pozvali nas. Ja se divila, ale to bylo jedinkrat, co jsem navstivila odbornika. Rekl mi, ze nas nepozvali proto, ze nemluvi, ale ze pravdepodobne ma mentalni retardaci. No a podle vysetreni a mych poznatku jsme se shodli na diagnose. Poradil mi jednu dobrou vec: dejte dite mezi kolektiv a Vy jdete klidne do prace. Poslechla jsem ho a kluka dala do jesli (mimochodem, nechteli ho prijmout, ze kdo se mu bude venovat, tak jsem jim donesla pisemne potvrzeni a to muselir espektovat - bylo topred 16 lety) A stal se zazrak. Kluk zacal mluvit, zacal komunikovat, zacal pouzivat slova jako - dej mi, nech to, ja chci atd. Proste to, co slysel od deti v jeho veku. Proste se musel mezi nema umistit, musel se naucit vybojovat si treba hracku, musel se naucit s nema udrzet krok. A to byl zamer psychiatra. Doslova jeho slova byla "to dite potrebuje tahnouciho kone v podobne jeho vrstevniku, strcte ho do jesli" Ohledne mentalni retardace byl synovi priznan do 6ti let veku duchod. Do skoly zacal chodit na normalni ZS, dnes je v uceni, nema problemy, je normalni kluk. Co se tyce uceni, byl trojkar, ale za to na druhou stranu rad a krasne kresli, ma manualni schopnosti, cit pro spravedlnost atd. U takovych deti se prave jedno vyvazi druhym. A slovni zasobu ma ohromnou.

Proto, jestli je to jeste aktualni (je to prece jen starsi clanek), vykasli se na doktory, spise se snaz, aby dite bylo v detskem kolektivu. Myslim, ze to prave Tvuj syn potrebuje, deti ho potahnou, protoze sam zjisti, ze co si sam nevybojuje, to mit nebude. Drzim palce
Sona

Jano a Tobě se to jméno líbí? Nebo jsi pouze podlehla nátlaku manželovo rodiny? Protože pokud se Ti to nelíbí, přijde mi od Tvého manžela velice sobecké, že Tě nějak donutil synovi toto jméno dát.

Tak to moje 13ti měsíční dítě, stejně jako my, netuší, kde má zuby. Je bezzbubé ... Už se těším na to, až jí nechám zhotovit protézu :) Ani nechci vědět, ve kterém je percentilu. A mimochodem, nevíte někdo, co je to to "ba"?
katka

Prý Albert Einstein nemluvil do doby mezi 4 a 5 lety, a jaký z něho vyrostl kabrňák ! Možná, že jeho pochody se už tehdy ubíraly jinak, než po slovech. Slova vyřešil až později.
O omylech při vyšetřování: Rodiče znají dítě, doktor ho vidí chvilku. Nemůže tolik vidět do dětské hlavičky a hned. U dospělých se ptá, co prodělal, dělá anamnézi (doslova ´vzpomínání´) osobní a rodinnou. U dítěte se ptá rodiče. A stejně je to jako pozorovat helikoptérou džungli, když nevíme, co je uvnitř. Mihne se něco rezatého a nevíme, jestli to byl ocas bažanta nebo veverky a zase to zmizí. Proto je tak důležité uvěřit matce.
A jsou i jiné zdroje chyb: neteř byla na vyšetření EEG a stanovili ji epilepsii (ve věku 19 let). Matka seděla vedle a pozorovala, jak ten roztok, kterým se mažou elektrody na hlavě stéká po čele přes obočí a dcera mrká. To vytváří silné přerušované vlny, každé mrknutí mění tvar impulzu. Sestra hned řekla: epilepsie. Matka řekla: nevidíte, že mrká, když jí to teče před tvář? Upravili to a hle, dítě již nemělo epilepsii - nemrkalo a nekazilo záznam.
Jó, to aby si člověk povzdechl. Všude abychom své dítě strážili !

Jano, já jsem to myslim nemyslela jako přirovnání, i když to tak asi vyznělo. Spíš se mi asi ta poznámka, že děti cíleně NEUČÍŠ co kde mají, spojila s problémama, který my momentálně intenzivně řešíme (a ještě dlouho budem:-)). Že prostě kluky neučil nikdy nikdo nic - čimž neřikám, že to tak je u vás. To jsem rozhodně říct nechtěla, a pokud to tak vyznělo, omlouvám se.
Podle mě komunikace v DD spočívá v tom, že se mluví na děti hromadně, proto maj tu češtinu tak šílenou - vesměs všechny. Děti se oslovujou jednotlivě jen minimálně. Tedy to jsou moje informace, a většina pěstounů měla u přijatých dětí s řečí a vyjadřováním velké problémy, i když (nebo protože?) si brali děti větší, u kterých se tak nějak předpokládá, že mluvit umí...
No a s tim "kde máš zoubky?" a tak, to naše děti milovaly, a maj to rády i naše přijatý děti. Podle mě proto, že cítěj úspěch - učíme se tak postupně nový slova, a oni mi při tomhle ukazování/hraní můžou předvést, že si to opravdu zapamatovaly.
(Mimochodem, je to u nás dost úspěšný a pochvala tak motivující, že osmiletej Ondra nám do "ukazování" s dvouletou Markétkou skáče jen proto, aby předvedl, že on to taky umí! Což já vim už sedm let, že:-)).