Názory k článku Chci rodit v zahraničí, ale jak na to?

No jasně, s tím souhlasím :o) Já to brala podle stromu diskuze - já reagovala na příspěvek, ve kterém se psalo, že se nesmí křičet - tys regovala na můj, že proč by se křičet mělo - tak jsem vysvětlila, že nemyslím, že by se mělo, ale že považuju za nesmysl, že se nesmí :o) Jednoduchý jak facka :o)

S.

Ireno, já nenepsala, že u porodu "by se mělo" křičet. Jenom jsem se ohradila proti tomu, že "se nesmí" křičet. Já myslím, že u porodu by každá žena měla dělat to, co jí porod maximálně zpříjemní, když tím zároveň neohrozí ani mimi ani sebe. Tím, že křičím, přece nikoho neohrožuju :o) MMCH víš o tom, že existuje jedna porodnická teorie, podle které pokud žena při tlačení místo úporného tlačení křičí, tak se spíš uvolní a spíš se jí podaří porodit mimi bez poranění hráze? Vidíš, a u mne to tak fungovalo. Jistě že bych mohla rodit i bez křiku - vlastně proto jsem se zajímala, jestli to jiné maminy nemůže rušit (rodila jsem v malé porodnici, kde porodní sál byl zároveň součástí oddělení šestinedělí). Jenže mě samotný porod bolel (docela změna, poprvé jsem dítě vyprdla ani nevím jak) a v úvodu stahu si zakřičet mi ani neubíralo síly ani miminku kyslík, ale uvolnila jsem se, "pustila" dítě, ať se dere ven a neměla tendenci ho zadržovat (rozuměj - chránit se před bolestí - kdy se nedralo ven, stah nebolel). Co jsem později na oddělení slyšela, tak si zakřičelo víc mamin, některá víc, jiná míň.

S.

Ireno, asi ti nemusím vykládat, že je taky první doba porodní, ve které mi zaječet si fakt dost pomohlo.

Sylvie, taky nevim, proc by se nesmelo kricet a take nevim proc by rodicka mela venovat vsechny sve sily tomu, aby prezila chovani a postupy "osetrujiciho " perzonalu. Mam dojem ,ze by personal tam mel byt od toho, aby ji uklidnoval a jak to jen jde, ji jeji situaci ulehcil. Mili mela stesti, ze nezazila to, jak skutecne osetrujici perzonal dokaze i velmi statecnou rodicku doslova psychicky srazit.

Kamaradka, behem tehotnenstvi pribrala. No jak kolem toho osetrujici perzonal řádil... jeden by rekl, ze mohou byt pripraveni, ze ne vsechny rodicky jsou stihle jak proutek, ale kamaradka, byla za "opory" urazlivych prohlaseni tykajicich se jeji vahy, nucena po porodu dojit k voziku, vylezt na nej, a protoze ji cestou spadla vlozka a na zemi se objevila kaluz krve, byla nucena z voziku zase slezt a "ten svincik" si po sobe uklidit. To vse necelou pulhodinu po porodu. Kdyz prijela na poporodni, byla tak vynervovana, ze se vsem omlouvala za svou samotnou existenci( a kamaradka je velmi asertivni typ). Kdyz ji rekli, ze az si odpocine, ma se jit osprchovat, po deseti minutach oddechu se jala plazit pod sprchu, vrchni sestra ji odchytla a zdvorile ji vysvetlila, ze neni nutne se do sprch dostat v rekordnim tempu, ze jde spis o to, aby az ji bude lepe se sla osprchovat, pro vlastni lepsi pocit. Kamaradka neverila tomu, ze s ni zase jednaji jako s clovekem a az nekoli dnu porodu si na tento pocit zvykla.

Podle tvého článku mi přijde, že bys měla být víc statená a tolik se nestresovat a nepřemýšlet nad maličkostmi, je přeci normální, že jsou muži gynekologové. Je pravda, že moc záleží jaký personál je, ale pokud jim maminka jen kříčí a neposlouchá tak jí musí nějak uklidnit (neříkám ošklivými slovy a urážením), křičet se nesmí, musíš dýchat, aby mimi mělo dost kyslíku. Rodila jsem v Kadani a všichni byli skvělí až na 2 sestry, ale co to je oproti veškeré péči a úsměvům, prostě jsem to hodila za hlavu. Nejde o to být splachovací, ale nezabývat se nedůležitými věcmi. Přeji ti hodně štěstí a odvahy