| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Deklarace práv počatého dítěte

[<<Předchozích 90] Příspěvky 91100 z 218 [Dalších 118 >>]
Sosan
  • 
5.4.2004 13:39:48
Simono, už je tady ten tvůj příspěvek aspoň 15x. Už to sem, prosím tě, neposílej!
5.4.2004 13:35:38
Už několik dní se mi nedaří vložit svůj příspěvek do příbuzné debaty: "Lidský život je lidský život. Tečka." Pokusím se o to zatím tady:

Pokud mohu shrnout své dojmy z uplynulé debaty, shodneme se patrně na tom, že potrat sám o sobě není nic dobrého, že je to přinejlepším nutné zlo. Otázkou zůstává: 1) má žena PRÁVO jít na potrat (případně kdy ano a kdy ne)? a 2) Co dělat v krizové situaci a jaké politické kroky podnikat?

1) O PRÁVECH ČLOVĚKA

Nebavme se o duši. Je to pojem tak zatížený různými výklady a pseudovýklady, že jednoznačně jej definovat je takřka nemožné (pro mě by byla např. absurdní výše zmíněná a teologicky absolutně nepodložená představa, že by "hotová" duše - tj. schopná myslet a rozhodovat o sobě - vstupovala do několikabuněčného zárodku těla, nebo i do narozeného miminka, které přece prokazatelně není duševně "hotové").

Bavme se raději o OSOBĚ.
Na to, za jakých okolností lze o někom mluvit jako o osobě, jsou dva názory: buď je člověk osobou od počátku své originální existence, tedy od okamžiku početí, a tento stav trvá až do smrti (případný posmrtný život ponechme teď stranou); nebo se existence osoby váže na vědomí sebe sama, a pokud si někdo sám sebe neuvědomuje, pak NENÍ sám sebou, není osobou, třebaže je složen z lidských buněk.

Pokud by platilo, že se člověk stává osobou až v průběhu vznikání svého těla, když začíná vnímat sebe sama, objevuje se otázka: co když člověk nikdy nezačne sám sebe jako osobu vnímat, případně o tuto schopnost přijde duševní nemocí, retardací nebo ve stáří nebo když leží v kómatu? Co potom? Je to člověk, nebo ne?

Asi se shodneme na tom, že zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit a který vnímá sebe sama jako osobu, nemá právo nikdo. Opak tvrdí, pokud vím, jen satanisté.
Problém je shodnout se na tom, jestli máme právo zprovodit ze světa žijící lidské tělo - kdykoli od počátku jeho existence - v situaci, kdy samo sebe jako osobu nevnímá (nebo nevíme, jestli vnímá).
Pokud bychom hlásali toto lidské právo zabít ne-osobu nebo někoho, koho za osobu nepovažujeme, znamenalo by to nejen schválení potratů, ale i povolení likvidace těžce mentálně postižených, pomatených, přestárlých, umírajících... Vždycky by se našel někdo, komu by existence daného člověka komplikovala život a který by si osoboval právo si SVŮJ život nenechat komplikovat.

Pokud tedy všechny důsledky takového chápání OSOBY považujeme za správné, hlásejme právo matky na potrat.

Ve výjimečném extrémním případě, kdy je naprosto vyloučeno, že se dítě narodí živé, a navíc přitom těhotenství ženu (která má třeba ještě další děti) ohrožuje na životě, pak bych volila cestu zachránit alespoň jednoho, tedy matku. Žena má právo nezemřít zbytečně (protože dítěti by tím stejně nepomohla).

2) O ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A O POLITICÍCH

Předně bych chtěla zdůraznit, že názory představitelů Lidové strany se ne vždy shodují s názory normálních křesťanů (pro ilustraci mohu na požádání sdělit hned několik vtipů, které mezi křesťany o lidovcích kolují), a ohledně způsobu, jakým se proti potratům demonstruje, odkazuji - abych se nemusela opakovat - na svůj příspěvek "Chyby špatných moralistů".

V současné době je naprosto zbytečné a navíc hloupé snažit se prosadit zákonný zákaz potratů a tresty za jejich provádění (viz výše - srovnání s prohibicí). Možná by stálo za to zákon formulovat tak, že potrat JE zločin proti lidskosti, u něhož se ovšem promíjí trest (jako je to prý ve francouzské ústavě). Hlavně by ale bylo třeba usnadnit adopce, finančně podpořit rodiny a lépe ohodnotit náročnou práci ženy-matky v domácnosti.

Co se týče konkrétních řešení, záleží na situaci. Většinou je řešením nechat dítě žít a dát je k adopci, na kterou mnoho let čekají zástupy žadatelů - neplodných manželů.
Mnohdy je v sázce zdraví chtěného dítěte a strach ze soužití s nemocným. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to člověk zvládne, když chce, a pro obě strany - pro dítě i pro rodiče z toho mnohdy plyne mnoho radosti. Každopádně bych radila poradit se nejen s genetikem, ale i s lékaři, kteří se starají o děti postižené tak, jak to hrozí dítěti vašemu. Navíc se často ukáže, že diagnóza (nebo její odhad, např. amniocentéza) nebyla stanovena správně, a dítě se narodí zdravé.
O extrémních případech už byla řeč.
Deni+František+Ella
2.4.2004 14:43:09
Ja take souhlasim s nazorem ze bych taky radsi nezila. A nerikam to proto ze ted ziju. Staci si jen predstavit, kdybych byla nemohouci, nesvepravna, postizena, treba i hlucha nebo slepa (nebo nedejboze vsechno najednou) - mylsize ze bych si uzivala zivota. To snad NE.
Naprosto bych nesnesla ten pocit ze se o me MUSI nekdo starat. Ze VZDY tu bude MUSET nekdo byt aby me se VSIM pomahal. Aby byl placen za to ze pecuje o me - v zadnem pripade bych v necem takovem nechtela zit.

A to ze si dokazu pri svem obrovskem postizeni treba obout boty by uz tak velkou roli nehralo v tom jestli mam zivot o neco lepsi.

I kdyz se to nahlas nerika, tak je to vzdy jen litost pri pohledu na tyto lidi. Malokdo (ale jsou) i lide co je nelituji a naopak v nich vidi jen trosku odlisne lidi.

ANO, meli by se zarazovat mezi nas "normalni", ale musime si uvedomit ze nikdy plne nezapadnou do "normalni" spolecnosti.

At to zni jakkoliv tvrde, tak je to jen holy FAKT, ktery malokdo rad slysi.
schamka + krakeni
2.4.2004 11:48:44
Simona,
to, ze by si radsej nezila, si ale mozes premysliet a povedat len vdaka tomu, ze ZIJES! Navyse to hovoris sama o sebe - kedze sa najdu aj opacne nazory, je tato otazka velmi citliva a jej rozuzlenie nie jednoznacne. To, co sa paci tebe, sa nemusi nikomu inemu, ani tvojmu nenarodenemu dietatu.
J.
Mina
  • 
1.4.2004 22:43:40
Zabo,

ja souhlasim se Simonou .... nez zit zivot jako postizena nebo v decaku, to radeji nebudu existovat.
Muj nazor.

Mina
31.3.2004 22:10:14
Simono,
mně by teda vadilo, kdyby mě někdo zabil. I když by to myslel dobře. To si přece musím rozhodnout já sama, jestli je mně tak zle a su tak nešťastná, že nechci být. Já si to třeba vůbec nedovedu představit, že bych mohla chtít umřít, takže kdyby mě někdo takhle z milosti zlikvidoval, tak by mě to teda fakt nepotěšilo. Ne že bych chtěla být v děcáku nebo v blbý rodině - ale radši než bejt mrtvá. On je asi hodně rozdíl v tom, jak kdo ten zárodek chápe - jestli jako člověka, kterej se dá zabít, nebo jako část těla, která se dá prostě odstranit. Já si nedovedu představit, že moje milovaný děti někdy byly jen pouhou částí těla - pro mě byly lidma od prvního okamžiku, kdy jsem o nich věděla, takže i každý další dítě by bylo.

Ahoj

Žaba
simona2
  • 
31.3.2004 9:18:28
Ja nevim jak ty Jaroslave, ale mě by to nevadilo. Tak bych se nenarodila no a co? Radeji bych se nenarodila, nez byt nechtenym ditetem, nebo telesne postizenym. Ale mozna jsou deti, kteri jsou z nervoznich a vycitajicich rodiců stastni, nebo je jim libi v detskych domovech.
30.3.2004 22:04:44
Karas je křesťan, od toho to lze očekávat. Ale Pleva? Proč leze do liberální strany. Co je na zákazu interrupcí občansky demokratickýho?
Sandra K.
  • 
24.3.2004 12:10:14
plně s tebou souhlasím.Nejradši bych toho Karase kopla někam!!Jak muže ten ignorant posuzovat něco,co nikdy nezažil?!Ano,život je život,ale co matka?Potrat by se neměl zneuživat,ale neměl by se úplně zakazovat!To jsme společnost?Toto je můj nazor.
Tes
5.3.2004 15:57:13
A co strach z porodu? Co kdyz predtim to bylo tak komlikovane, ze se zena tak boji, ze uz nechce? Kdybyste rodil, vedel by jste o cem mluvim... Psychika zeny je dulezita, velmi dulezita... Casto nejde o to mit dite nebo nemit, ci se o ne postarat, ale "prezit" porod. Jako chlap to nemuzete pochopit!!!! Ja mam na interupci nazor takovy, ze je to kazdeho vec, jak se zachova a co ho k tomuto rozhodnuti vede, nikoho bych nesoudila.
[<<Předchozích 90] Příspěvky 91100 z 218 [Dalších 118 >>]

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.