Názory k článku Manžel Jekyll, manžel Hyde aneb Dva v jednom

Samozřejmě svobodu chápu taky tak. Pochopitelně chci, aby mě muž byl věrný dobrovolně, protože chce on, stejně tak jako já jsem mu věrná proto, že jsem se tak rozhodla.A rozhodla jsem se tak proto,protože vím, že by ho moje nevěra mrzela a ranila. A nechci ubližovat člověku, kterého mám ráda. Ale člověk je tvor slabý, málo odolný pokušení vlastními silami. Kdybych věděla, a sám mi to opakovaně říkal, že o nic nejde, že mu je úplně jedno co kde s kým dělám, asi bych to pokušení přestala zvládat. Neměla bych důvod proč se tak SVOBODNĚ rozhodnout. Asi bych suii pak nepřipadala svobodně, ale jako totální pitomec. A pak už ta pohlavní nemoc nebo těhotenství nemusí být tak daleko od reality, i když jsem to nechtěla. Já bych jako problém viděla to, že ho vůbec tyhle věci dělat napadne, a taky to, že ty z důvodů jakési falešné glorizace svobody se tváříš, jako by to bylo normální.

To s tou svobodou chápu samozřejmě taky jako že každý to musí brát od sebe(konvence pochopitelně taky hrajou roli), ale člověk musí mít proč. Některé věci jsou těžko vynutitelné, třeba to, že se mnou někdo jde ven a to rád, svobodně a dobrovolně. Ale musí vědět taky, že ten druhý o to vůbec stojí. A když o to stojí tak to má přiznat a ne tvrdit, jak je mu to jedno. To jsem se snažila říct.

S tím bitím jsem to pochopitelně myslela ilustrativně, ale to že se nehádáte ti věřím. S partnerem co jsem o něm psala jsme se taky nikdy nehádali,nebylo jaksi proč. U vás taky není proč - vždyť bys mu opačným názorem ohrožovala svobodu:-)) To ti řeknu že mi je o moc milejší se občas zhádat jako komě, když za tím vidím opravdový zájem o mě a náš vztah. Ale jestli tobě toto pojetí vztahu vyhovuje, proti gustu žádný dišputát, jen pak nechápu ty věčné stížnosti.

Hodně by mě zajímal názor tvého muže, jesstli to čte tak ho prosím o vyjádření. Díky.

To je právě to - vztah dvou lidí podle mého názoru nevyžaduje a priori omezení, ti lidé jsou ochotni se dobrovolně něčeho vzdát, ale nemusí to udělat; když mám s někým vztah - jakýkoli - dobrovolně se mu věnuji. Protože CHCI. Proč by se to nemělo slučovat se svobodou? Nemám ráda věci, které musím, a nechci je ani po nikom jiném...

Víš Monty, na to ti musím říct tohle. Když si někdo přinese z dětství rány (myslím psychické), tak si obvykle pevně umíní, že TOHLE on nikdy nikomu dělat nebude. A pak přehání zas na druhou stranu. To je podle mě ta tvá svobodomyslnost. Když si to čtu, jde na mě husí kůže, jak stále proklamuješ, jak je ti tvůj muž vlastně JEDNO.

Proč tedy s ním vlastně chceš trávit čas? Co vás bude spojovat, když ne váš vztah? Kdo chce mít (dávat)naprostou svobodu, o vztahu ať ani neuvažuje, vztah je totiž ze své podstaty spojený s omezením svobody mé i těch druhých. Musí tam být to společné, a to beru ze své svobody.

Tvůj přístup k intimitám tvého muže vůči cizím lidem mi přijde opravdu zvláštní a dost by mě zajímalo, jestli je fakt možné, aby to někdo prožíval takto doopravdy, tedy uvnitř,a přitom o druhého měl opravdový zájem, nebo jestli je to racionalizace a obrana vůči případnému zklamání. Ono objektivně a přísně logicky vzato opravdu na tom, jestli se můj (tvůj) muž objímá s jinou nic není, ale málokdo to tak bere (ani já ne, prostě by mi to vadilo, a to dost.) Existuje vysvětlení žárlivosti, a to takové, že sbližování s jinou ženou nese riziko splození dítěte jinde a tím ohrožení dětí, které má se mnou. On se s ní podle tebe jen chce muchlovat, třeba si ji nechce vzít, no ale tebe si původně taky nejspíš hned brát nechtěl, a víš, jak to pak dopadlo...Už jen tohle může být důvod té mé "nepřejícnosti", když on chudák by chtěl tu blondýnu a já mu ji nedopřeju.:-))) A není snad frustrace z toho že bychom něco chtěli a nemůžeme to mít v životě celkem běžná? Není to o prioritách?

A k tomu tvrzení, že mu je s váma dobře - tak to chlapi běžně používají, já osobně jsem to ve svém okolí slyšela už mockrát, když se jim prostě nechce měnit zaběhaný stereotyp, nebo něco řešit. Ty tomu bezvýhradně věříš? Myslím, že tvůj muž už řekl i jiné věci... Navíc uvaž, že ženu tak "tolerantní", které nejen nevadí, že on na baru osahává blondýny zatímco ona doma střídá péči o dítě s vyděláváním penízků, ale dokonce se jí s tím může ještě po návratu domů pochlubit, by jen tak někde nenašel.

Asi byste si měli s manželem ujasnit, v čem vidíte základ manželství a vztahu, aby ta spokojenost nebyla jen na jeho straně. Ty mě připadáš v tom vztahu strašně nespokojená a ty obhajovačky zní nějak jako nebije mě, nebo teda aspoň ne moc často a moc silně, nepropije výplatu, tedy ne úplně celou, ženským větrá sukně, ale jen občas, a navíc někdy říká, že mě má rád, tak přece nerozbiju tuto skvěle fungující rodinu!

Asi budu vypadat hrozně staromódně, ale kdyby mi manžel řekl, že mu je úplně jedno jestli se "někde s někým osahávám", čekala bych, že v další fázi přijde návrh na rozvod. To je spíš lhostejnost než tolerance. Ale jestli to opravdu vyhovuje Vám oběma......

E.

Monty, řeknu ti, kdybych žila s mužským, který by dával nepokrytě najevo, že je mu fakt jedno, co dělám, kam si chodím a s kým, tvrdil, že mě ale fakt nepotřebuje, a to ani po citové ani po materiální stránce, že se o sebe klidně postará sám, taky bych si chodila radšipo svých než s ním. Normálně bych si byla jistá tím, že o mě vůbec nestojí, a to jsem ženská!!! Být chlap tak tu tvou proklamovanou samostatnost beru ještě podstatně hůř.
A já se přiznám, já jsem s takovým chlápkem i žila. Vůbec mu nevadilo, kam chodím, byl vždy pro, když jsem chtěla někam jít, samozřejmě když si zajistím hlídání. On si taky sám chodil jak se mu zachtělo. Když jsem přišla večer v jedenáct (to už jsem dělala schválně, protože jsem chtěla vidět nějakou reakci - a taky se samozřejmě pobavit, protože když už jsme spolu někam šli, seděli jsme tam jak dvě mumie!) tak se ani nezeptal, kde jsem byla, a když jsem mu to vyčítala, že se o mě nezajímá, řekl, že kdybych chtěla, tak to přece sama řeknu, tak co by se ptal... Se mnou nikam chodit nechtěl, a co víc,on ani nechtěl, abych se o něj starala! Když jsem mu chtěla třeba ohřát večeři nebo něco vyprat, tak řekl to je dobrý, já si to udělám sám. Pak už to vypadalo i že si všechno udělá sám, a já už nemohla dál utéct otázkám jestli má takový "vztah" vlastně smysl. Já jsem to nepovažovala z jeho strany za toleranci, ale připadala jsem si jako páté kolo od vozu. Za tou celou jeho "samostatností" byla ale normální obava se "vydat všanc" někomu jinému.(závěr odborníka) Prostě se tak bál, že bude na někom (na mě) závislý, že mě neustále odstrkoval. Připadá mi, Monty, že děláš to samé. Zvaž to, a zkus občas přestat zdůrazňovat jak ty jsi ta co nikoho nepotřebuje, a riskni od muže občas něco potřebovat. Já vím, že je to těžké, koneckonců toho, že ses dokázala i v těžkých dobách o sebe postarat výhradně vlastními silami si asi na sobě nejvíc ceníš, ale může to být právě to, co způsobuje tvé potíže.
A pozor, projevit zájem a být rád s někým není vlastnění. Já bych nesnesla chlapa co by se jen pokoušel mě říkat že někam nepůjdu nebo že mi něco nedovolí. Na to jsem svobodomyslná až dost. Ale nic se nemá přehánět, a to, že mi "není opravdu úplně jedno" s kým a kde můj partner je je projev toho, že o něj stojím, a ne snaha ho omezovat. Nebo jinak - mě to není jedno, ale nenamítám, že se jde věnovat svým koníčkům, přeju mu to. Jestli je pravda, že je ti to opravdu JEDNO, tak máte velmi prapodivný vztah, a možná že o něj vlastně nestojíš vůbec, stojíš sice o partnera jako takového, ale pochybuješ, že tento je ten pravý. A z toho to rozladění.