Názory k článku Manžel Jekyll, manžel Hyde aneb Dva v jednom

Jistě, ale to nebylo v pasáži, která se týkala přímo MÉHO manžela. :o) Ve spojitosti s ním to hovado použil až někdo z diskutujících. :o)

Co kecáš, že jsi "hovado" nepoužila jako první, vždyť ty v tom článku píšeš: "sobecké, nespolečenské hovado, které většinu času proválí na gauči jako pes a má i podobně bohatou slovní zásobu", takže asi tak, popřeš zpětně i to, co jsi sama napsala.

Monty,
jsem vdaná deset let a přijde mi, že pěstovat vztah je potřeba oboustranně. Ona je někdy ta "jistota" - "tj. partnera už mám pojištěného a není potřeba se snažit" je poměrně vražedná.
Podle mě je dobrá metoda nepustit si domů stereotyp a věty typu "to nejde, protože ..." Jekyll a Hyde je v každém z nás bez ohledu na pohlaví ...
P.S.: Já svému muži odpustím ty brambůrky v klávesnici a on mi zase třeba odpustí, že promluvím tři slova a usnu u televize ;-)

No Monty, až jsi mne překvapila, jak dobře jsem tě odhadla před časem. Nepřeju ti nic zlého, ale mým slovům dáváš nyní více než za pravdu.

milá Monty, obvykle sem přispívám pod svým nickem a ikonou, ale tentokrát zvolím raději "anonymitu".
S mým mužem jsme spolu 7. rok, 5. rok manželé a máme dvě malé dcery (6 měsíců a 3,5 roku). Před narozením starší dcery jsme se znali 2,5 roku, myslím, že by to měla být dostatečná doba pro poznání partnera a rok a půl jsme spolu žili ve společné domácnosti. Pravda, už tehdy mi na manželovi občas něco vadilo, ale přesto jsem si ho vzala.
Po narození dcery jsem najednou začala po manželovi vyžadovat větší pomoc v domácnosti (předtím pomáhal, ale často to nebylo dle mých představ, ovšem měla jsem ještě čas po něm práci předělávat. Teď jsem na to najednou čas neměla a navíc jsem potřebovala pomoc ve větším rozsahu. Manžel zpočátku souhlasil, dceru i přebaloval, krmil ji, chodili jsme na společné procházky. Pak ale po zhruba 4 měsících začal pomoc v domácnosti bojkovat, byl na mě hrubý...
Situace se po čase částečně srovnala a my počali druhé dítě. Manžel taky změnil práci a nyní dojíždí do jiného města, takže když předtím byl pryč od cca 6 hodin do tří, nyní je pryč od šesti do sedmi a k tomu máme druhé dítě.
Manžel druhé dítě chtěl, mnohem víc než já, já bych byla bývala chtěla i jenom jednu dceru.
Ovšem po narození druhé dcery manžel už ani k miminku v noci nevstává (a když, např. o víkendu), tak s velkými řečmi a dává mí to tzv. sežrat, nepřebaluje vůbec (prý to už zapomněl a já stejně budu mít řeči, že to je špatně), je fakt, že když párkrát přebalil, že se dcera pročurala.
Pomoc v domácnosti veškerá žádná, s dětmi ven chodit nechce (je to nuda, jezdit s kočárkem a předškolákem po sídlišti), raději se zdržuje v práci déle a déle, protože tam ho nikdo nebuzuje a když nadávám a křičím, že mi nepomáhá a proč to sliboval, když chtěl druhé dítě, tak mi řekne, že tuplem bude v práci dýl a že si najde milenku, já mu stejně nedávám sex (po celodenní honičce vážně na sex nemám náladu), že v práci je mu mnohem líp, nikdo na něj neštěká (manžel nechápe, že na něj křičím právě z toho důvodu, že mi nechce s dětmi pomoct, kdyby mi pomáhal, nekřičela bych, pak dýl zůstává v práci, já jsem víc naštvaná, unavená, nestíhám, je to prostě začarovaný kruh), ovšem když (někdy jednou, někdy dvakrát týdně) za nímpřijdu, že děti spí, že se budeme milovat, odmítne mě s tím, že ho stejně nevzrušuju, že jsem tlustá a ošklivá a že sit o radši udělá sám před nějakou pornostránkou.
Možná si za něco můžu sama, ale myslím, že hlavně manžel se dost změnil a neplní to, co sliboval plnit.
Tak se tu mějte, já se zase někdy (už zase zaregistrovaná) ozvu. T.