Názory k článku Adopce - díl 8. - Zamítnutí

Jani, ja myslim, ze stabilizovanym manzelstvim nemysleli pocet roku trvani manzelstvi. Ale pro Tve osobni prirovnani bych uvedla jako stabilizovane manzelstvi napr. Evicku a Toma - harmonie, souhra- nejen nazorova, ale i dusevni, troufam si rict duchovni a zapocitam i volny cas, ktery travi spolu. Proste souzneni- nejen na prvni pohled.

Tak tomu taky nerozumim. Pro pany psychology je asi porad lepsi, kdyz nejake mimco vyrusta v kojenaku, pak v decaku a pak v pastaku, nez aby vyrustalo v normalni rodine, kde ho chteji. Nevim, co pan psycholog ocekava - naprosto dokonalou, tabulkovou rodinu bez chyb? Tak rovnou muzou adopce zrusit. Vsude je nejaka chybicka a zadny psycholog na svete nemuze poznat, jestli ta chybicka bude na skodu anebo jestli se z ni naopak vyvine neco dobreho. V souvislosti s tim si vzpominam na jedno cinske uslovi, ve kterem zakovi, ktery se desil chyb, mistr rekl: "Ti, kdo nedělají chyby, chybují nejvíc ze všech - nepokoušejí se o nic nového." Myslím, že to dokonale sedne na tuhle situaci. Tedy mne to povidani vzdycky tak rozcili! Co je spatneho na tom, ze otec studuje? Jak asi strasne musi trpet normalni rodina bez adopcatka, kdyz je tatinek obchodni cesstujici a je porad nekde v lufte - nemel by se nahodou na takovou rodinu uvalit socialni dozor, vzdyt je to hruza, jak je otec porad nekde pryc? No a co si to dovolil Vas starsi kluk? On si klidne nemluvi! No to je jasny dukaz toho, jak trpi otcovou nepritomnosti? O senzitivnim reagovani ve vypjatych situacich nemluvim uz vubec, tam taky nechapu, jak by mel clovek reagovat. Jako robot? N e t ra p i m s e, s t o p, j d u s i t u a c i r e s i t a n a l y t i c k y, s t o p! Takhle nejak, bez emoci, stroha analyza situace, vyplyvnuti vysledku, provedeni a dalsi analyza. Tedy ja fakt nevim. Rozbehla bych adopce na plne pecky jen s minimalni kontrolou, jestli nahodou budouci adoptinvi rodice nemaji malou fabriku na detskou pornografii a vic bych neresila - vzdyt diteti se da mnohe dat i v drevene boude na koleckach a naopak luxusni barak se spickovym vybavenim, nacancana maminka a afektovany tatinek nemusi pro prcka znamenat vubec nic. Jak ten psycholog poznal, ze zrovna u Vas by adopcatko nebylo stastne, ze zrovna u Vas by z nej nevyrostl treba sruhy Einstein nebo Dali. Ach jo, asi je zbytecne se rozcilovat. Drzim Vam moc palce, at odvolani dopadne dobre a panu psychologovi a kolem vzkazuji, at vezmou do hrsti ne rozum, ale trochu citu a predstavi si sami sebe v kuzi ditete z decaku - co je pro nej lepsi - byt v "normalni" rodine (kde ma maminka obcas nervy a tata obcas neni doma) anebo vyrustat s tetama a dalsima 30 braskama a sestrickama ve spolecne nocleharne?
Zdenka

Mila Jano,

velmi si cenim vasi snahy pomoci, ale mam pocit, ze psycholog tentokrat opravdu rozhodl spravne. Kdyz ctu vase prispevky, mam pocit, jako bych v nich videla hodne sebe. Jsem podobne jako vy pomerne cinoroda, zvladam se postarat o sve deti, mame s muzem hezky vztah, a podobne jako vy obcas delam "ulitle" veci, coz nekdy muze a nekdy nemusi svedcit o jiste nezralosti. A ja si myslim, ze ve vasem pripade, podobne jako v mem, to nekdy o jiste nezralosti, mozna presneji o dozravani je. Prijde mi, ze podobne jako ja, se porad jeste hledate, kdo vlastne
jste a jake je vase misto na tomto svete. A jeste to nevite, ale jste netrpeliva, a tak si chcete dat rychle nejakou nalepku napr. adoptivni matka. Je mozne, ze az zjistite, kdo jste, prijdete treba opravdu na to, ze jste adoptivni matka, jenomze treba taky muzete prijit na to, ze nejste, ze vase zivotni cesta je jina, a co potom, kdyz uz dite adoptovane mit budete?

Velice dobry, trefny prispevek. Tak to skutecne ve skutecnosti je. Mocni nemocni rozhoduji o zdravych a rozumnych lidech. Nemelo by to byt naopak?
Po precteni prispevku mi nezbyva jen kroutit hlavou. Zajistena rodina, stastne deti, moznost bydleni v rodinnem domku se zahradou, jezisi kriste, co by za to moje deti daly, mit takove detstvi. A notabene, otce, ktery si je vezme na tydenni cundr a ja bych mela tyden klid pro sebe a odpocinula bych si. Takt o se vidi jednou za sto let. A jeste ani to jim nestaci k tomu, aby do takove rodiny daly dite, ktere je nekde ve svete samo a odstrcene. ja bych Te rodine dala tolik deti, kolik by chteli.

Jsem pro zalozeni nejake organizace, ktera by hlidala ty vsechny psychology a OPD a kontrolovala jejich "nemocna" rozhodnuti. Kdyz to tak vezmu, tak vsichni ti "nemocni" maji deti taky, doma se hadaji, jsou rozvedeni, nemaji vyresenou byt. situaci atd., ale ostatnim budou radit, ze nemaji narok na deti. Jim bych to dite sebrala na ukazku.

Zijeme sice v pravnim state, ale nase zakony jsou daleko od ostatnich zemi, kde je tato otazka velice dobre vyresena. Ano, jsou testy, ale ne tak byrokraticky nesmyslne, jako ty nase, neceka se na dite"sto" let a kolik manzelstvi se pak rozvede. Nikdo jim uz dite nevezme. Ale u nas to proste nejde. U nas sedi na mistech nevhodni lide, kteri si mysli, ze snedli vsechnu moudrost sveta.

Ja jsem si pred 10 lety chtela s manzelem vzit taky dite s ustavu. Netrvali jsme na miminu, suhlasili jsme i se starsim ditetem v batolecim veku. Jak to dopadlo? Nakonec jsme prisli na OPD, oznamili, ze nez se nechat ponizovat nejakymi nesmyslnymi testy, tak si to dite radeji poridime sami a oni, jako stat, at se dal staraji o ty deti a odeslijsme. Proste nam dosla trpelivost. Pracovnice OPD zustala sedet s otevrenou pusou a nezmohla se na slovo. Jen ji zajimalo, jak to ted vysvetli....ale to uz nebyla nase vec.

Proto drzim vsechny palce, aby se uz konecne v nasem state neco pohlo kupredu, aby nasi mocipani konecne jednalo o rozumnych zakonech a ne porad jen o tom, jak oskubat obcana na nejakych DPH atd.

Jen do toho

Myslím, že jste fajn rodina a nenechte se otrávit jak psychologama, tak poučováním o odpovědnosti, zralosti atd. Jste upřímní, narozdíl od některých, kteří pro jistotu radši neříkají psychologům všechno (ale nedivím se jim) a ještě ke všemu svůj příběh sdělujete veřejně, to se možná příslušným pracovníkům taky nelíbí.. Takže si nepřestávejte věřit, jste dobrá rodina a určitě jednou u vás bude bydlet šťastné a spokojené dítě.