Názory k článku Stopem tam i zpátky (o nějaký rok)

Uniklo to fešáku, že janu stopování baví. Mě ostatně na studiích taky. Ty si třeba rád zaskáčeš v tělocvičně přes kozu. Proti gustu žádný dyšputát!!!

Vidíš - původní impuls už se mi odsunul někam bokem... Tyhle příspěvky jsem ale nepsala ve snaze přesvědčovat někoho o mé zralosti či nezralosti, ale ve snaze nabídnout odlišný pohled na věc.
Když jsem jezdila stopem do školy a každej se mě ptal, kam jedu a co studuju, obvykle následovala debata o tom, jestli se v alterškole děti taky něco naučí, jestli to neni odkladiště problémových dětí, jestli ... atd. Výhradně stopem jsem jezdila 3 roky, po 26 týdnech + 12-ti zkouškách, cesta tam a zpět cca 12 řidičů... to je 1152 rozhovorů? Byla to zajímavá zkušenost, reakce od nekritického nadšení po zaryté odmítnutí jakéhokoli argumentu. Ve škole, na různých seminářích, nebo třeba teď jak chodim na ten kurz, o němž víš z deníčku, si užívam společnost lidí, se kterýma už jsme od začátku na stejný vlně a řešíme už konkrétní realizaci a problémy. Je tam spousta zkušených zajímavých lidí, některý pracujou s dětma postiženýma, některý třeba v romský komunitě, někdo učí v MŠ a někdo na základce, někdo chce školu založit, někdo vzdělává děti doma, nebo je prostě jen mámou, která se chce něco dozvědět kvůli svým dětem. Je to fakt nádhera. Ale stejně jsem pak ráda, když mě někdo upozorní, že většina lidí vnímá ty věci trochu jinak, protože to je realita, ze který je třeba vycházet, když se chci věnovat tý svojí "osvětě" na webu :-) Bydlet v Holandsku, neměla bych co dělat :-)

a) není reálné, aby člověk ve škole nepochytil vůbec nic
b) vyjmenovaný slova jsem taky nikdy vyjmenovat neuměla (on stejně kdo je umí vyjmenovat, nemusí je umět použít), ale hodně jsem četla a tím si člověk správnou podobu slov či stavbu vět zafixovává

Nedávno se mi stala hezká příhoda. Na ulici mě zastavila starší paní, která mě ihned oslovila Jano a když zjistila, že nevim s kym mluvim, vysvětlila mi, že byla mou učitelkou přírodopisu na druhym stupni (měla jsem ji hodně ráda a díky ní jsem se začla věnovat i mimoškolně biologii, což mi vydrželo i s učitelkou v prváku na gymplu, ale odešlo s jinou učitelkou ve druháku až čtvrťáku tamtéž :-(). Řekla mi, že má doma moje slohovky ze školy a dodnes si je čte (asi si o ně musela říct češtinářce) a ptala se, jestli je ze mně spisovatelka. Strašně mě mrzelo, že jsem jí nemohla říct, že jo...

Jisté je, že kupříkladu na dnešní poměry umíš velmi dobře pravopis. To jsi se ho vážně neučila?

Jé, nechtěla jsem provozovat žádnou demagogii - u všech těch ale jsem napsala NĚKTERÉ děti a na závěr, že na spoustě běžných ZŠ učitelky talenty tlumí.

Gymply v širším slova smyslu alternativami jsou, já používám pojem alternativní školy pro školy s odlišnými metodami výuky a přístupem, kde dítě = partner. Stoprocentně to ale neplatí ani v mnou jmenovaných alterškolách. Jak jsem psala - je to hlavně na učitelce.

PS: Nějaký osmiletý gympláky opravdu znám - někteří patří mezi mé letité kamarády :-) Jedna z nich je i ta kamarádka, co se mnou cestovala (a nebylo to poprvé) stopem.