Názory k článku Stopem tam i zpátky (o nějaký rok)

Nevěřim, že ses s tim nesetkal - sám ses tu tak projevil. Jen to možná nevidíš. Ale pro případ, žes to vážně nikdy nezažil, zkus se zeptat třeba Červánka - ta s tim má osobních zkušeností dost.
Tu bezmoc Ti veřim, on toho jeden člověk nad kupou dětí moc nenadělá. Ale neni to tak, že nemáš prostředky, spíš už nevíš co vyzkoušet, což neznamená, že nic neexistuje. To není obvinění, jen konstatování. Já osobně nemám potřebu dávat děti do latě - potom právě, aby neztratily svou důstojnost, se tváří, že jim to je fuk a časem jim to opravdu fuk začne být. Matějček v knize Po dobrém nebo po zlém popisuje jeden dost oblíbenej postup - dítě dělá něco, co nechci, tak ho nejdřív zkusim přesvědčit po dobrym - když to nefunguje, zkusim to po zlym - ale když to taky nefunguje, už jen přitvrzuju - proč někdy nezkusíme znovu cestu po dobrym? Byla stejně neúspšná jako ta po zlym, ale přitom u tý po zlym zůstáváme, jako kdyby byla účinnější. Zkus se ale někdy vrátit k tomu po dobrym - možná uděláš zajímavou zkušenost. Já ji teda udělala. A to i z druhý strany - celou základku jsem poslouchala (ne od rodičů, ale od učitelů) jak jsem líná se učit, že ze mě nic nebude apod. Měla jsem štěstí, že mi kapacita stačila na to, abych prolezla základkou i střední (od který mě odrazovali), i když jsem si nevedla sešity a učitele dost ignorovala. Dostala jsem se na VŠ s úplně opačnym přístupem, kde jsem ožila, byli tam lidi, který mě dokonce považovali za docela schopnou a to mě strašně moc motivovalo a jsem jim za to vděčná (a nejsem zdaleka sama!). Proto chci po mateřský pracovat s dětma podobnym způsobem. Nemam s nima ještě delší osobní zkušenost (kromě těch našich, který jsou mi fakt dobrými učiteli :-)) a je mi jasný, že spoustu věcí pak uvidim trochu jinak, ale poznala jsem učitelky, kterym to funguje (teď nemyslim nějakou blbou hodinovou hospitaci, ale třeba půlroční asistenci ve třídě apod.), funguje to mojí přístupem k dětem nejbližší kamarádce - bývalý spolužačce, která už učí a největší zkušenost mám z té druhé strany - první důtka ve třetí třídě, první dvojka z chování na střední, pak i trojka (vlastně za nezájem), s vojákama jsem nespala, ale za školou jsem zažila spoustu krásných věcí... ale NIKDY jsem nešla za školu, když jsme měli Alenku Seberovou, profesora Riesse, nebo dramaťák s Honzou Karafou (to jen kdyby to náhodou četli :-)), protože jsem nechtěla přijít o ty zážitky, diskuse a poznatky, který nám dokázali zprostředkovat. O to si myslim, že jde. Ukázat dětem, že jsou věci, který je můžou naplňovat víc, i když to hledání třeba neni snadný. Ale může bejt snazší, když je do toho rozhodování o nich zapojíme, dáme jim určitou volnost, možnost poznat přirozené důsledky a zodpovědnost. Ne když je postavíme do latě. Pak je to všechno na nás.

Nechci předělávat školu (teda školu vlastně jo :-)), rodiče, spolužáky atd. Spíš mi šlo o to, že když k dítěti přistupujem s tim, že je grázlík, budem se pravděpodobně automaticky chovat represivně a nekonstruktivně. Protože když už je někdo grázlík, jeho cesta je jasná, marná práce. Když k němu přistoupíme jako k někomu, kdo si ve svý situaci neví rady a řeší ji nevhodnym způsobem, můžeme zkusit společně hledat přijatelnější řešení. Někdy se to podaří, někdy ne. Ale tim, že dítě zařadim do škatulky můžu velmi snadno způsobit, že se s ní nakonec smíří a opravdu se podle toho bude chovat. V pedagogice se to tušim nazývá Golem efekt a Pygmalion efekt - bylo prokázáno, že když bude mít učitel ve třídě dvě srovnatelně schopné děti, z nichž jedno si oblíbí víc a jedno míň, nejenže je tak zpočátku uvidí on, bude to oblíbenější víc chválit, povzbuzovat, dávat mu pro něj vhodnější úkoly a opačně, ale časem i děti začnou samy sebe vnímat jako schopnější a méně schopné, budou mít jinou chuť do učení a i jejich reálné výsledky tomu začnou odpovídat.
Myslim, že to je jeden z vlivů společnosti na děti z DD, nejlépe ještě romské. Ještě než vůbec stihnou nějak se projevit, už je kontrolujou prodavačky v obchodě, jestli nekradou, občas jim někdo vynadá do černejch hajzlů, jinej je nazve grázlíkama apod.

Sosane,
teď jsem konečně pochopila o co Ti jde - jde Ti o to, uchránit budoucí adoptivní rodiče před zklamáním z jejich přijatých dětí:o)) Jak uvědomělé!!!!!
ale mohu Tě ujistit, že tuhle práci za Tebe dělají sociální pracovnice a psychologové v rámci prověřování ke svéprávnosti k adoptivnímu rodičovství - protože k tomu bio-rodičovství bohužel žádné prověření nepotřebuješ...
Za celou dobu toho "prověřování" Ti tolikrát zopakují, co všechno z těch dětí může vyrůst, že si to opravdu zapamatuješ velice dobře...nemáš šanci to zapomenout!!!
A pak je navíc spousta ochotných lidí kolem těch adoptivních rodičů, kteří taky mají 100%ověřené teorie o tom, jak to skončí....

Je zvláštní, že pouze u dětí z DD je jasné, jak to s nimi dopadne - u dětí z "běžných" rodin je naopak jasné, že z nich vyrostou "plnohodnotní" občané???? Jak omezené máš vidění...

A na závěr asi ještě jeden fakt - vlastně by Tě mělo uklidnit to, že i když to dopadne špatně - myslím s adoptivními dětmi i rodiči - tak Tobě jako daňovému poplatníkovi bylo ušetřeno spousta peněz z Tvých daní - jejich pobyt v DD by stál stát mnohem, mnohem víc peněz - a takhle to jde "na účet" adoptivních rodičů:o)))

Myslím, že jsem to psala už v předchozím příspěvku? Teď si nevzpomenu, takže:

Kromě zdravotního pojištění, které si musí platit každý v nějaké alespoň minimální výši (byť třeba prostřednictvím státu), máme ještě sociální pojištění.

Sociální pojištění platí pouze lidé, kteří mají nějaký příjem (zaměstnání, podnikání)a skládá se ze tří částí:

pojištění na státní politiku zaměstnanosti - to je nejvyšší část pojištění a pojištěnci sama o sobě pojištěnci nepřináší žádný užitek.
důchodové pojištění - z té už pojištěnec prospěch má, podle něho se mu očítá důchod. Možná i proto se k důchodovému pojištění můžou přihlásit (byť za určitých podmínek lidé), které nemají příjem a pojistné platit nemusí.
nemocenské pojištění - je poslední složkou pojištění a má lidem nahrazovat příjem, pokud z důvodu nemoci nemůžou pracovat. Pro zaměstnance je povinné, pro podnikatele dobrovolné (když si ho neplatí, pak ale nemají nárok na nemocenskou).

Nemocenské není možné si platit dobrovolně, asi proto, že má nahrazovat ušlý příjem. Pokud někdo příjem má, tak ho platí, pokud příjem nemá... nemá mu co ujít. Právě proto třeba ženy na rodičovské dovolené, i když jsou zaměstnané, ale nepracují, nemají příjem, tak nemají nárok na nemocenskou. Mateřská je takovou výjimkou, na kterou žena má nárok, i když momentálně nepracuje, ale pojištění jí přesto trvá.

Snad jsem to napsala srozumitelně? Je hodně zjednodušeně řešeno, kdyžtak se pokusím dovysvětlit :o)

S.

Hmmm, Sosane, nastoupit jako těhotná do práce samozřejmě může - pokud ji zaměstnavatel vezme. Problém je, že aby měla nárok na mateřskou, musí být ke dni porodu minimálně 270 dní v průběhu posledních dvou let nemocensky pojištěná. Pokud je doma s dětmi a nemá zaměstnavatele, tak pojištěná není. A pokud někdy ve 4-6 týdnu zjistí, že je těhotná, nástup do práce taky není ze dne na den... Na druhou stranu lepší něco, než nic - i když by jí nevznikl nárok na mateřskou, měla by nárok na nemocenskou. 6 týdnů před porodem a 6 týdnů po porodu. Pracovní poměr nemusí být na dobu neurčitou, mateřská by se jí počítala z toho, co by si vydělala (počítá se za posledním 12 odpracovaných měsíců před nástupem na mateřskou, pokud by tak dlouho nepracovala, tak by se to počítalo jenom z odpracované doby). Mateřská dělá zhruba 69% z platu (čím vyšší plat, tím nižší procento...) takže při částečném úvazku jde o to, aby se jí to vůbec finančně vyplatilo.

Jak je to s registrací na ÚP, to netuším přesně, tak to nechci vypisovat, abych nepsala bludy :o) Ale i kdyby nárok měla, tak je mateřská ve výši plus mínus drobné rodičovského příspěvku, akorát že se začíná vyplácet už před týdnů před porodem. Kdyby nárok na mateřskou neměla, tak až po porodu.

Spěchám pro dítko do školky, kdyby nějaká otázka, ozvu se večer ;o)

S.