Milada. |
17.9.2004 21:13:42
Konstanto,
chtěla jsem jen, aby ty informace byly úplné, víš :-)? Milada |
17.9.2004 20:57:56
Milado,
myslis, ze ma smysl se u generace me a Janiny vubec bavit o duchodu ? :o)) My se ho nejspis vubec nedockame, protoze bud budeme muset delat do 75 nebo do nej proste pujdeme, az si na nej nasetrime.... :o)) Ale to uz je z trochu jineho soudku. Konstanta |
Sosan |
• |
17.9.2004 16:30:23
Díky.
|
Milada. |
17.9.2004 16:26:50
Ne do 15 let věku nejmladšího dítěte..je tam podmínka mít 2 děti mladší 15 let.. čili u Vás, když (když máte 2 děti), tak do 15 let věku dcery - ta je u Vás starší.
Milada |
Sosan |
• |
17.9.2004 16:19:25
Aha, tak to mám špatné informace. To je docela pozitivní zjištění, kdyby tedy manželka i po 4 letech mateřské zůstala dál doma (docela by se to hodilo, neb na částečný úvazek jí asi nevezmou a nebude, kdo by hlídal při plném úvazku), alespoň nebude muset platit zdrav. a soc. pojištění. Oba jsme byli v domění, že to bude muset platit. Doprčic, jsou tyhle všechny informace někde nějak pohromadě dostupné? Já se vždycky dozvím něco jen tak útržkovitě a kolikrát ještě blbě. Takže cca je to tak, že po 3 letech jí vyhoděj, po 4 letech přijde o rodičovský příspěvek, ale do 15 let věku nejmladšího dítěte alespoň nebude muset nic platit?
|
Milada. |
17.9.2004 16:09:44
Počkej,
Sosane...jestli to myslíš tak, že až přestane Jana pobírat Rodičovský příspěvek a přitom nepůjde do práce..., tak to si potom nebude muset sama platit Zdravotní pojištění. Tehdy stačí informovat svoji ZP o tom, že již RP nepobírá, ale je doma s 2 dětmi do 15 let -tudíž ZP za ni platí stát. A Sociaální pojištění si také sama neplatí, to se platí z příjmu. Když žádný příjem mít nebude, nebude nic platit. Druhá věc ovšem je, že se jí tyto roky nebudou započítávat do důchodu. Milada |
17.9.2004 15:49:44
Teď mě napadlo - jestlis těma zásobama myslel ta stavební spoření, tak to jsou zásoby na bydlení. Pračku kupujeme právě teď - "za provozu".
|
17.9.2004 15:40:44
My máme nějaký zásoby? Sem s nima! Naopak počítám, že místo mateřský budu mít aspoň mizernej plat učitelky ze sekce charita. Na druhou stranu je to jedno ze zaměstnání, který časově ladí se školní docházkou našich dětí. Pokud se nestane něco nepředvídatelnýho, jsem domluvená, že mě přijmou do školy podle mých představ hned jak budu mít zájem (respektive hned od září), protože učitelů s mým zaměřením u nás zas tak moc není. Jen by se mi zdálo vhodnější přijmout adopčátko v době, kdy budou kluci "jen" ve školce a já bych plynule přešla na další mateřskou, místo abych nastoupila do práce s vědomím, že prakticky kdykoli odejdu a děti ve škole by si musely zvykat na někoho dalšího. Asi Tě to překvapí, ale přemýšlela jsem o tom všem docela dost, včetně několika (asi čtyřech) alternativních řešení.
|
Sosan |
• |
17.9.2004 15:17:28
Jistěže na toto nemám odborné vzdělání - také to není moje povolání. Je to totiž povolání velmi náročné a v českých podmínkách velmi mizerně placené (a já potřebuji dělat něco, čím rozumně uživím rodinu). Tudíž repertoár lidí pracujících s těmito dětmi se skládá z pár zkušených nadšenců pojímajících svoje zaměstnání jako charitu a pak (početnější) řady různých zkrachovalých existencí, jehovistů a vyhořelých letitých učitelů, kteří se bojí, že by je jinde nevzali. A poněvadž šéfové za ty neníze, co mají k dispozici, nikoho lepšího neseženou, je to holt tak. Ona je vůbec otázka, jakou kvalifikaci by ti učitelé měli mít, protože v této skupině ani tak nejde o to děti něco naučit jako vůbec je přimět k tomu se učit, chodit do školy a dělat i něco jiného než jen lumpárny (motivace z domova chybí). Kvalifikace by musela být jakási kombinace povolání bachaře a chůvy (na druhém stupni ten bachař převažuje). Přesto ale podle mé zkušenosti ty děti nekazí ani tak nekvalifikovaní učitelé jako jejich rodiče. Stačilo s nimi jet na pár týdnů na školu v přírodě a byly jako vyměněné.
Obytný automobil považuji za velmi vhodný - kdybychom měli ještě víc dětí, také bychom se snažili něco takového pořídit - dají se s ním trávit pak relativně levné a atraktivní dovolené. I když nevím, jestli bychom na něj v současné době měli :-) Co se týká toho termínu odkladu, myslím, že vhodný termín pro rozhodnutí bude, až vaše nejstarší dítě nastoupí do školy. Tehdy bude jasné, kolik má rodina ještě rezerv a kolik si na sebe ještě může naložit (časově, finančně, pracovně, emočně...). Tehdy již nebudeš mít nárok na mateřskou (a budeš muset platit zdravotní a soc. pojištění např.), budeš si muset vyřešit zaměstnání časově vyhovující školnímu dítěti, finanční "zásoby" dávno dojdou, zařízení bytu nakoupené před dětmi se také začne hlásit (dětský pokoj, pračka, kuchyň, auto...) a budete vědět, jaký asi tak příjem jste schopní si dlouhodobě zajistit. |
17.9.2004 14:41:16
Ivo, trošku zmatek - my chtěli adopčátko cca za 3 roky od podáníé žádosti, čili dva roky od teď. První soc. pracovnice nás předběžně doporučila s dodatkem "přijetí dítěte nejlépe asi za dva roky" - to bylo před rokem, psycholog napsal za dva roky žádost! tj. adopci asi za 5 let... Takže teď vlastně nevim, když mi doporučuješ dva roky počkat, který z těch čekání máš vlastně na mysli...
Sosane, Ty máš odborné vzdělání na problematické děti? Já myslela, že vyžadují zkušeného pedagoga, ale takhle to vypadá spíš jako odkladiště... Spousta učitelů dokáže psychicky zmrzačit i děti se sebevědomim, natož ty z problémových rodin. Se pak nedivim, že se v tom ty děti plácají... Co se týká lakování na růžovo - ehm - nebudu Tě přesvědčovat o tom, jestli jsem nebo nejsem naivka, ale děti mam stejně jako Ty, času s nima trávim nejspíš víc než Ty a pár zkušeností mám i odjinud, tak si to přeber. Jinak když se dítě poleje, tak je prostě mokrý - kde je problém? Když zatahá druhýho za vlasy, vysvětlim mu, že se to nedělá, protože to bolí - myslíš, že jsem to nikdy nezažila? Když jeden řve, snažim se odstranit důvod pláče, pokud to nejde můžu ho já NEBO SOUROZENEC zabavit jinak či obejmout (umí to i ten 18-timěsíční), pokud nic nepomáhá, tak prostě řve - je to holt dítě. Když se mu chce čůrat minutu před odjezdem autobusu, pohodlně to stihne, pokud se mu chce čůrat v autobuse, mám vždycky po ruce plenku. Když chce autosedačku v autě dozadu, má smůlu, protože to je vymrčování (teda mně se to ještě nestalo). Že chce jít každej jinam? To je na denním pořádku... Ještě jsme na to neumřeli. Chodim s nima jen tam, kde to zvládnu. Spotřeba peněz je v každý rodině jiná, někomu stačí, s čim je jinej nespokojenej... cestování se dvěma nebo třema dětma je nějakej významnej rozdíl? (Obytný auto budem kupovat už na jaře bez ohledu na počet dětí.) |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.