Názory k článku Šikana ve škole, aneb jak to vidím já

Janino, máš naprostou pravdu, postava učitele je v případě šikany klíčová.
Když jsem byla ve čtvrté třídě (asi před dvaceti lety, ale pořád si to pamatuji jako by to bylo včera), přeřadili k nám jednu romskou dívku. Byla pozadu s prospěchem, byla tichá...prostě jiná. A netrvalo dlouho a několik kluků ji začalo dost drsně šikanovat. Došlo až na fyzické týrání a dívku nakonec přeřadili zase někam jinam, kde se pravděpodobně opakovalo to samé.
Všechno tohle trvalo několik měsíců a učitelé tento problém úspěšně ignorovali...až se konečně rozhoupala ředitelka školy a jedno odpoledne si s námi sedla a rozhovořili jsme se o tom. Bylo to jako když se spustí lavina, mluvili jsme a nakonec se asi všichni pěkně styděli, ti kteří šikanovali i ti (mezi nimi i já), kteří se báli něco udělat, zastat se té dívky...Bohužel už bylo pozdě a ona dívka se už k nám do třídy nechtěla vrátit. Věřím ale, že kdyby nějaký učitel zasáhl dřív, věci nemusely dojít tak daleko. O problémech se musí mluvit a ne předstírat, že neexistujou a tiše doufat, že se samy vyřeší.
Dodnes se stydím za to, že jsem se vlastně svou pasivitou také na šikaně podílela.

Netýká se to "šikanového" článku.

Gratuluji - zřejmě jste nikdy nezažila šikanu ani vy, ani vaše děti. To byste totiž mluvila jinak. Ale trochu pochopení pro ty méně šťastné by neškodilo. Já zas například za celý život neznám menstruační bolesti ani nevolnosti raného těhotenství a také nebanalizuji problémy žen, které se každý měsíc kroutí v křečích a první tři měsíce těhotenství strávily s hlavou v umyvadle.

Lenku bych radeji nekomentovala, spis chce okoli nadzvednout, a pak nam dokazat jak propadame emocim. No ma pravo rict svuj nazor, at je to kdokoliv,(take mam jiste pochyby zda jde o zenu).

K clanku, tak tedy nevim, ja prosla sikanou a rozhodne do tohoto psychotypu nepatrim. Byla jsem vzdy hubena, nikdy jsem si nic nenechala libit, byla jsem fyzicky pozdeji "jen" psychicky tyrana otcem a nikdy ze mne moje nazory nebo postoje nevymlatil. Je take pravda, ze v rodine byl dedecek, silny a moralne pevny clovek, ktery se s babickou od dvou let ujal me vychovy.

Nicmene kdykoliv mluvim s psychology, jsem zarazena mezi jedince poddajne a manipulativni, je se mnou podle toho jednano a v nekterych pripadech jsem odborniky zastrasovana. Nejak na podklade predstavy, ze kdyz jsem byla nucena poslouchat nasilneho otce, staci na mne trochu pritlacit a poslechnu kohokoliv. Pravy opak je pravdou a pripada mi to nekdy az zabavne, jak na podklade nekolika minutoveho vyslechu vystavi takovy odbornik muj profil a je presvedcen ze se nemyli.

Takze jak uz jsem parkrat psala, otcovy nazory i treba pozitivni jsem nikdy neprijala, protoze je prosazoval nasilne a nepratelsky. Protoze jsem nechtela byt denne bita, tak po dedeckove smrti kdyz jsem se vratila "domu" jsem se uchylila k pasivni resistenci, otci jsem vse odkyvala a slo mi to jednim uchem atam a druhym zpet. Myslim, ze jsem byla jako dite vychovne bezproblemova, a jedine problemy ktere jsem mela vyplyvaly ze sikany ve skole, kde jsem byla trestana za rvacky. Bylo to az zajimave a kdyby tam byl soudny clovek, tak by se nad tim zamyslel, temer same jednicky a z chovani napomenuti, dutky atd. Dvojku jsem nikdy nemela.

Celkem by me zajimalo kam bych byla vrazena podle tohoto clanku, protoze jsem mivala a mam velice rada zvirata, dobre jsem vychazela se starymi lidmi a mladsimi detmi a pred tim nez me rodice dali do nove skoly, kam jsem nezapadla, jsem nemela s tridnim kolektivem zadne problemy. Myslim ze impulzem bylo prave to, ze jsem ve tride byla cizi. A mela jsem rodice prilis lhostejne, nez aby jim na tom co jsem prozivala zalezelo. Jak rika Lenkal: byly to veci mezi detmi a nebylo by dobre, aby se do nich dospely pletli. Na tomhle podklade( upozornuji ze s tim hluboce nesopuhlasim) me rodice nechali pet let zit v sikane, aniz se zajimali o to co prozivam a jake to muze mit nasledky. Byla jsem zoufala a jsem presvedcena, ze by me to zlomilo ,nebyt dedecka, ktery zemrel az o dva roky pozdeji a snazil se me udrzet v rovnovaze, kdyz u rodicu s prosbou o me navraceni zpet do puvodni skoly nebo nekam jinam take pohorel. Takze jsem si o tom udelala svou predstavu. Brala jsem skolu jako vezeni. Asi po prvnim roce sikany jsem zacala pocitat mesice, ktere me do ukonceni trestu jeste zbyvaji. Tohle pro mne bylo dulezite. PERSPEKTIVA: Za tri roky a par mesicu tohle peklo skonci, a nedovolim, aby se opakovalo. Můj spoluzak, ktery by to tohoto typu deti zapadal lepe, se nikdy nepral a spis pred "detmi" utikal, nebyl tolik bit a "deti" jeho tyrani tolik nebavilo, jako to moje. Neco malo v mem zivote zustalo, byl by take div, kdyby ne a peru se s tim doted, ale vim o tom a soucasne vim, ze je malo lidi, kteri maji sve problemy tak dobre zmapovany jako mne podobni.

Takze me vzdycky "potesi" kdyz se mnou nekdo udela vstupni pohovor a doporuci mi, abych si precetla "Psychicka uskali pomahajicich profesi."Jenze ja nemam dojem, ze by se me to tykalo, pokud nekomu pomaham, musi o to stat, a dat tedy prvni popud on. Nemam potrebu, abych byla kymkoliv brana kladne. Chci mit pravo vyslovit svuj nazor a i kdyz nektere zpusoby nesouhlasu mi nepripadaji fer, je to kazdeho vec a mne to zas tak dalece nerozhodi. Navic tady na webu jsem skutecne prirozenejsi, pokud komunikuji s nekym kdo potrebuje pomoc, chovam se mnohem mirneji a vic nasloucham a negativni nazory prepracovavam do mirnejsi formy, i v jinych drobnostech jsem trpelivejsi a vyrovnanejsi. Tady jsou me reakce bezprostredni.

Je vidět, že tvoje děti šikanu ve škole nezažili. Až se jim to stane (jako že se to může stát téměř každému dítěti), tak nebudeš považovat články o šikaně za nicotné.
Z vlastní zkušenosti vím, že šikana může začít už v mateřské školce.