Názory k článku Česká matka 21. století

Ahoj Lucie, sice nejsem Lucie, ale jsem také jedna z těch "divných", na pískovišti tlachat mě nebaví, takže tam moc nechodím, zvlášť teď (starší dcera už je velká na pískoviště, max.jí baví klouzat se na klouzačce a ta mladší je zatím mimi v kočárku). Ale za rok už budu muset občas na to pískoviště zajít, kvůli malé, přece jen ty malé děti píkoviště milují, co naplat. Ale jak píšeš, to, s prominutím, tlachání (ať se na mě ostatní maminky-ty které baví mluvit dokola o plínkách, vaření,nemocech apod... nezlobí) fakt nemusím, bohužel u nás v okolí není žádná mamka, která by se se mnou bavila o mých velkých koníčcích - hudba, psi, cestování atd..mám jich víc), pořád jen ty děti,děti, děti, občas manžel a zase děti, děti..... Já svoje holky zbožňuju, ale proč mám sakra furt rozebírat stejné problémy, stačí, že po 5.letech doma mám tendence manželovi např. stejnou větu opakovat 3x, on mě vždycky zarazí-to už jsi říkala, to je taky následek dlouhodobé mateřské dovolené. Naštěstí mám kamarády mužského pohlaví, se kterými se dá debatovat o všem, kromě dětí, protože ani jeden
ještě děti nemá a pár svobodných kamarádek, se kterýma zajdu občas na bowling. A necítím se na mateřské izolovaná, je to asi i tím, že mám k dispozici automobil, takže kdykoliv můžu naložit děti a jet na výlet, ke známým apod.., ale chápu, že každá maminka to dělat nemůže, zvlášť, když autem jezdí manžel do práce a MHD je někdy opravdu katastrofa, a zdá se mi, že je to čím dál horší, když byla starší dcera v kočárku, tak se lidi nabízeli ještě sami, že mi pomůžou, ale teď jsem jela asi 3x a 2x jsem musela prosit, aby mi pomohli s kočárkem. Takže raději chodím pěšky, naše město se pěšky dá ujít, ale v Praze by mi asi nic jiného nezbývalo. Když byly starší dceři 2 roky, hodně jsme jezdili i vlakem, pár stanic, ale ten čas ubíhal rychleji než mezi 4 stěnama.
Už je to moc dlouhý, takže to ukončím, jen kdybys měla zájem si psát majlíky, tak je tu má adresa.

Ahoj Lucie,
tak zjišťuju, že kromě stejného jména máme i dost podobné názory ( pro některé jsme možná i stejně ufňukané )Konečně na to někdo kápnul, sem tam se nějaká "divná" matka prostě nespokojí jenom s rozborem kvality plín, cenou sunaru a dramatickým rozborem problému "co vyndat z mrazáku - na guláš nebo na sekanou", popřípadě dřepěním na zadku.Je mi líto, ale já postrádám společnost "normálních lidí" nebo stejně uhozených matek, které prostě nerozebírají jen dětské opruzeniny, nebo něco v tom smyslu. Plytké tlachání na pískovišti mě nebere, dost matek z mého okolí nebo z mých známých s prominutím na mateřské zblblo a já to na sobě občas pozoruju taky.Díky bohu za školu, co dělám, jinak by se moje slovní zásoba smrskla na ham ham, ee, fuj, to nepapej, atd. a na pískovišti bych si ji asi těžko obohatila.
Takže, dík Lucie, nejsem divná, jen jiná

Pokud se bude srovnávat možnost společenského vyžití v době bezdětnosti a poté s malými dětmi, matky byly, jsou a vždy budou v nevýhodě. Je pochopitelně taky rozdíl mezi městem a vesnicí.
"Zavřenost" doma s nemocnými dětmi znám dobře.
Myslela jsem to spíš tak, že k přijetí role matky patří i smíření se s tím, že bezdětná volnost a mnoho zájmů asi půjde do háje. Ale že je dost jiných způsobů (sebe?)realizace i s dětmi. Při své první MD jsem se citila dost podobně jako autorka článku, ale před 12 lety těch možností bylo míň. Je to většinou v "babské" společnosti a témata konvercace méně prozaická. I tak mně osobně to přijde lepší než nic. A díky bohu za internet, s ním se mnohé svělé akce matek s dětmi či pro děti domlouvají mnohem snáz...

Promiň, Sosane, ale jeden z nás mluví o voze a druhý o koze.

Možná jsem se špatně vyjádřila, nemám problém s tím, že by mi partner nebyl ochoten pomoct, ale představ si situaci, že jsi přes den sám s dítkem, které ne a ne usnout, je unavené a protivné, ty ses v noci moc nevyspal a jsi taky unavený, potřeboval bys, aby mimino zabralo, ale ono ne a ne.... a do večera, kdy přijde partner z práce, je daleko... tak prostě odejdeš do vedlejšího pokoje a kopneš tam do stolu, abys svému dítěti nedal pocítit svou únavu, za kterou nemůže. Ale pořád je to vlastně sranda, protože máš možnost si večer odpočinout a ta únava nepřeroste do něčeho, co bys už nemohl vydržet. To jsem myslela, že jsou momenty, kdy toho máš plné zuby, ale pokud jsou to jenom chvilky, které brzo odezní, tak se člověk nemusí myslím stydět, že ho občas napadne, že by to dítě praštil, aby bylo zticha, ale zároveň ví, že to nemůže a ani nechce realizovat, jen mu ta myšlenka pomůže trochu upustit páru.

Ale máš pravdu, že by to nikdy nemělo dojít tak daleko, jako ta nešťastná ženská, která letos v zimě zabila novorozeňátko, protože na něj byla opravdu sama, zpočátku jí pomáhala máma, ale manžel si ji asi po 14 dnech skoro násilím odvezl domů, s ničím jí nepomohl a ona vyčerpaná nevyspáním to udělala. Tam si myslím, že je nesporná vina toho partnera.

Lucie,
pod Tvůj příspěvek bych se mohla podepsat. Přesně tak jsem to cítila i já. Na mateřské jsem měla spoustu aktivit, ale všechny se odehrávaly ve společnosti žen a malých dětí. Staří kamarádi jaksi neměli zájem, když věděli, že ssebou přivedu malé dítě. Manžel nechápal, že se cítím odstrčená, když "mám tolik příležitostí plkat s babama". Myslí si totiž, že po tom každá žena touží - být doma a chodit za kamarádkami. Ano, cítila jsem se izolovaná v situaci, ve která by byla jiná jako ryba ve vodě. Je to individuální.