Názory k článku Česká matka 21. století

Sosane,

máš děti? Pokud ano, hlídal jsi je někdy celý den v kuse? A bylo těch dní za sebou v řadě několik, bez možnosti odejít do úplně jiného prostředí a tím zrelaxovat?

Protože pak bys věděl, že i ten nejsvědomitější rodič má okamžiky, kdy je cynikem. A kdy by za tím řvoucím dítkem nejen s radostí zabouchnul dveře, ale shání se po polínku, aby ho s ním mohl klepnout.

To, že to nerealizujeme a že nás ta chuť velmi brzo přejde, to je jiná otázka. Ale ukaž mi toho světce s dětma, kdo na to nikdy, ale opravdu nikdy v životě na mou duši nepomyslel.

Vando, souhlasím s jednou výhradou. Nemocné děti. Nemyslím chronicky ani těžce, ale často. Jakmile máš tři týdny v měsíci dítě v posteli s chřipkou celou zimu furt dokola, jsou ti mateřská centra, plavání, cvičení i výtvarka na dvě věci. Sedíš doma a čumíš na teploměr. Tomu říkám mateřská izolace!

Psychologie dnes má asi málo příspěvků, když otiskne i toto s prominutím "jedna paní povídala". Bylo dobrým zvykem, že autoři příspěvků tohoto časopisu uvádějí zdroje svých informací a prezentované informace jsou podloženy daty z výzkumu, Psycholožka Prášilová o poměrech na západě vyloženě práší, tohlo jsme si mysleli za totáče, když jsme nemohli příliš cestovat a vše, co bylo za nějakou západní hranicí, si idealizovali. Pečený holuby do huby nepadaj nikde na světě.
Mám 3 děti, s kočárkem se jen tak odněkud vyhodit nenechám, profesně pracuju v noci. Náš mateřskodovolenkový systém mi po zrušení přivýdělkového limitu k rodičáku docela vyhovuje. "Sociální izolace" matek je víc osobnostní než systémový problém. Aktivní matky mají dnes mnoho možností chodit s dětmi plavat,cičit, do mateřských center..., kde se nevlezou autem, kolmo či s kočárkem, donesou robě v šátku či krosně.
Celý přispěvek neanalyzuje objektivně problém, je pouhou výpovědí jedné osoby - psycholožky. Patřil by spíš do časopisu pro ženy typu Žena a život, Vlasta ...

Díky moc za opravdový, ničím nezakrytý článek.Nejvíc mě oslovila věta,že maminy mateřskou přežívají místo,aby si ji užívaly.Já sama jsem ten případ a ikdyž jsme strávila 3roky doma s bandou stejně postižených kamarádek, nevím jestli najdu odvahu zažít tohle všechno znova.Ty pocity, že musím 2xdenně utírat prach, luxovat, neustále prát, žehlit a přemýšlet na kterou stranu sídliště dnes půjdu byly neskutečně ubíjející a teď už vím, že to byla jediná možná forma seberealizace, kterou maminy často zažívají.Souhlasím s autorkou, že by bylo vhodné pracovat alespoň na částečný úvazek, aby se žena realizovala i jinde, ale není to možné,pokud není kam dát dítě.A tak když nejsou babičky ani školka nezbývá nic jiného než to fakt přežít a nezblbnout mezi těma čtyřma stěnama.Byla jsem už nervní a hystericky jsem křičela na malýho jenom proto,že toho prostě bylo moc a furt dokolečka.Teď jsem druhý měsíc zpátky v práci a ikdyž jsem unavená a umluvená a uchozená, vracím se domů uspokojená a těším se na to, jak si pohraju s Marťasem a to, že se na nábytku válí vrstva prachu mě absolutně netankuje.Jsem zpátky mezi lidma, denně zapínám mozek na plný obrátky, protože doba strašně pokročila a všechno je jinak než dřív a musím se pořád učit a strašně mě to baví.Takže bych chtěla všem maminám co mají doma depku a myslí si, že to nezvládnou, vzkázat, že zvládnout se to dá,že přijde den,kdy povedou řvoucí dítě do školky, zavřou za ním dveře a půjdou do té své práce,školy atd...a vklidu si nakoupí, vyřídí věci na úřadu u doktora a pak se v klidu a rády vrátí do ticha svých čtyř stěn...:-)

Studentka denního studia si o rodičovský příspěvek normálně žádá na stejném místě, kde se žádá i o porodné a přídavky na děti (pokud samozřejmě dítě nechodí do školky). Jediný rozdíl je v tom, že má už od porodu rodičovskej příspěvek a ne mateřskou - logicky pokud otěhotněla za studia - nepracovala.