Názory k článku Česká matka 21. století

"Normalni kvalifikaci" jsem myslela neco, co neni vysoce specializovane nebo extremne dobre cenene na trhu prace, ale prave beznou vysokou skolu nebo treba i odbornou stredni.
Ale podle toho, co pises, ze si hlidani nemuzes dovolit, je to u vas zhruba podobne, jako v Cechach. Ten prispevek, na ktery jsem reagovala, se zrejme tykal nejake jine zeme.

Nežiju v západní Evropě, nýbrž v Kalifornii. Muž nás dokáže zabezpečit - ale taky je to proto, že jsme s dítětem čekali, až na něj budou podmínky - především bydlení. Nicméně, že bychom si mohli nějak vyskakovat, to ani náhodou. Automaticky zavolá paní na hlídání - haha... Pokud bych chtěla chodit do práce, tak za hlídání dítěte dáme v podstatě všechno to, co vydělám (a to i v případě, že by dítě šlo do "day care" - a day care je odkládárna dětí - žádná školka s programem a teplými obědy a zástěrkami na hraní. Pokud bych chtěla fakt "paní na hlídání" tak se nedoplatím). Ale žijeme a to docela slušně - tím myslím, že nemusím moc přemýšlet, zda si můžu dovolit koupit mimču nové bodyčko, když ze všech vyrostl.
Auto - u nás nutnost - bez něj se nedostanu ani na nákup, ani na poštu, o doktorovi ani nemluvě. Takže jezdím s mimčem denně. Všude. Vyhrazená parkovací místa pro matky s dětmi jsem nikde neviděla.
Herny u doktorů - ano, jsou... ale prcka do nich nepouštím - nevím, jak nemocné byly ty děti, co si tam hrály před ním- a protože Tom je ve fázi, kdy všechno strká do pusy a olizuje - děkuju pěkně.

Ovšem obrovská výhoda - všichni děti milují. Kamkoliv jdu, lidi se na nás usmívají. Pokladní (muži, ženy, studenti na brigádě, důchodci) vždycky na Toma promluví, zamávají, mrknou, zasmějí se. U zubaře jsem při braní otisků na korunku kojila - to když už sestřička nevěděla, jak moje miminko utišit. (mimochodem - zákon upravuje, že žena SMÍ kojit kdekoliv, kam má ona a dítě legálně přístup - tj. všechna veřejná místa atd.) Restaurace jsou nekuřácké a mají pro děti vysoké židličky. Personál s úsměvem vyprovází rodinu, jejíž potomek vyrobil na koberci podestýlku. V podstatě nemáme problém chodit všude s mimčem. Na nákup, k doktorovi (i když pokud se jedná o návštěvu mezi nemocnými lidmi, tak se doma střídáme, mimi tam nenosím), do restaurace, do tělocvičny...

Musím říct, že na návštěvu ČR jsem pod vlivem článků a komentářů tady na Rodině vůbec netěšila, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená. V Brně jsme se pohybovali s kočárkem v pohodě - zámková dlažba na chodnících, většinou upravené sjezdy na přechodech, vstup do obchodů - to vše v pohodě. S mimčem jsme navšítvili i několik hradů a zámků - a taky bez problémů. Restaurace - vybírali jsme si ty se zahrádkou. Milým překvapením byl obyčejně vypadající hotel Sýkora na Křivoklátě - když jsme se dožadovali zahrádky, pravil majitel, že nás tam rád pustí, pokud si teda v té zimě nechceme raději sednout v jejich nekuřácké jídelně (mimochodem - jednoduchá, ale výborně upravená jídla za lidové ceny). Jo - a ještě něco - nekuřácká jídelna byla narvaná k prasknutí mezitím, co kuřácký výčep zel prázdnotou - a pak že by se v ČR nekuřácký podnik neuživil...

Praha ovšem byla horší oříšek - kočičí hlavy, vysoké obrubníky, schody...

Já vidím u výše zmíněných "přivýdělných" činností problém hlavně jinde.

V první chvíli sem mě, jako grafičky, totiž trochu dotklo, že práce, která vás dokáže duševně zcela vycucnout a zaměstnat na 20 hodin denně, je uváděna jako něco podobného, jako domácký výroba svíček. Zrovna tak korektury, překlady, atd.

Pokud za to má být člověk slušně honorován, musí to dělat na slušné úrovni, to znamená mít podmínky, kvalifikaci i jistou nutnou míru schopností. O tvorbě webů také nemluvím, není nic strašnějšího, než weby vytvořené ve Frontpage za 2 tisíce nějakým či nějakou BFU.
Když dělám neco, co neumím, sama svou práci devalvuju a těžko obhájím své profesní schopnosti. Imho nejde o to, aby ze sebe ženské na mateřské udělaly idioty a je rozdíl, jestli pro časopisy píše redaktorka, které sice vypadla z redakce, ale profesi a praxi má, nebo se o to pokouší někdo, kdo byl "dobrý ve slohu" na základní škole.

Znám spoustu žen, které přerušily svou práci jen na dobu nezbytně nutnou (cca 4 týdny), ale o těch se zas nedá říct, že si přivydělávají, prostě třeba jen nepřijmou opravdu šibeniční zakázky, ale neexistuje, aby nevzaly telefon, nebo prošvihly termín. Prostě, vydělávat s dítětem určitě jde, ale nesmíte ani pro sebe připustit,že si "změkčíte normu", protože zákazníci jsou ochotni přijmout mailové korektury, nebo podobně, ale ne to, že vaše práce nebude kvalitní. Takovou úlevu prostě člověku nikdo neposkytne, a to ani z titulu toho, že původcem nekvalitní práce je čerstvá matka.

V počítačové hře The Sims je vidět, že když si tam Simáci pořídí dítě a mají oba zaměstnání, začnou chodit do práce střídavě obden. Bylo by to myslím optimální řešení. Víte někdo, jestli to tak v některých zemích je možné a jestli se to opravdu tak dělá?

Lído,
a nebojíš se toho cizího chlapa, co doma běhá ve slipech? Jestli to nebude ten.....no ten ...jo manžel! Já teda na manžela taky nekoukám, jako na svatý obrázek, sem tam ho vidět a možná i něco lepšího, to není k zahození.Já kancly po nocích a víkendech neuklízím, s manželem se vídáme tak od šesti do dejme tomu jedné , potom 20 min ráno a víkendy. Jestli bychom se měli vídat, jenom, když si doma podáváme dveře, hm....