21.10.2004 23:08:37
Nějakou dobu jsme nemohli mít děti a možná proto jsem se asi mohla na mateřství lépe připravit. Něco jsem našetřila a připravila jsem si předem aktivitu, kterou budu moci dělat z domova. Nyní je mimino na světě a mám pocit, že mi ke spokojenosti nechybí vůbec nic. S úklidem to nepřeháním (proč bych měla?), manžel si dá přes den v práci něco teplého (když jsem kojila, nosil jeden oběd i domů) a večer mu stačí studená večeře. Takže nevařím (proč bych měla?). Vlastně vařím – jenom mimískovi – a dělá mi to velikou radost. Praní? Ano, pračka běží celkem často. Nákupy? Jsme přece ve 21. století. Jednou za týden zajedu já nebo manžel do hypermarketu (dítě tam nechci vozit – ještě by něco chytlo) a zbytek nakoupím na internetu. Miminko? Vždyť miminko spí přes noc 12 hodin a to ještě nepočítám, co naspí během dne. Nemohu se nabažit chvil, kdy náš syn bdí. Teď má období, kdy hodně povídá. Někdy k němu chodím tajně, aby mě neviděl, a jenom poslouchám ty roztomilé pazvuky. Taky se často směje. Někdy se usmívá třeba i na plyšovou myš. Každou noc usínám s lítostí, že ty dny tak rychle letí. Taky trochu pracuji. Manžel moc nevydělá, tak se to hodí. Těhotenství? Nejvíc ze všeho mě štvalo, že jsem byla hrozně tlustá a nemohla jsem se ani obout. Mateřská? Největší pohoda mého života. Někdy mě tak napadá, že někteří psychologové se stali psychology, aby mohli co nejvíc uspokojovat svou podvědomou touhu po smutku a depresi.
|
Emil |
• |
26.9.2004 18:30:24
Pro autorku - nahlédl jsem tady jen na chvíli, nicméně upoutávka na Váš článek zněl velmi zajímavě - cituji:
"Po vstupu České republiky do EU se mnohé matky ptají: jak to, že v západních zemích zůstávají matky s dětmi doma déle a muži je snadněji zabezpečí?" Jako otce rodiny mne zajímal Váš názor proč podle Vás muži na Západě rodinu snadněji zabezpečí. Bohužel zkuste si projít ten článek ještě jednou a zkuste si jako já odpovědět, jestli je možné si z vašich formulací na tuto otázku alespoň nějak odpovědět. Já jsem tu informaci nenašel..../samozřejmě ji obecně znám - je rozdíl dostávat mzdu manažera v ČR na úrovni uklízečky ve Švýcarsku..../ Napsal jsem Vám hlavně z důvodu, že mám pocit, že se článek nějak nazval, ale obsahem je zase nějaká všeobecná vata. Pokud máte nějaké zajimavé informace k danému tématu, tak mne i ostatní muže potěšíte když je formou nějakého pokračovaní zveřejníte. Jinak raději vhodně upravte ten zavádějící nadpis do jeho správné formy. Přeji Vám hezký den a někdy zase nakouknu - Emil |
Lenka a 4 dětiny |
• |
23.9.2004 21:32:15
Tak zdravím všechny přítomné čtoucí, stěžující, ale doufám, že přesto ještě žijící. Nejhorší to mám já. To vždy s oblibou říkávám. 1998 - dvojčata, 2001 - holčička, 2003 - chlapeček. Do toho stěhování, rozchod, svatba...Následné upadnutí do deprese, která však vždy trvá jen několik dní, potom se musíme sebrat a jít - máme děti - musíme dělat nová a nová rozhodnutí, rvát se se životem. Kdy bylo lépe? Všechny články jsou neustále na jedno brdo. Co takhle přijít s něčím originálním? Dávám výzvu a ještě se rádá ozvu. Vaše Lenuna.
|
Jitka, dcera 10 let |
• |
9.9.2004 14:50:46
To je přesný! Dceři je dnes už téměř 10 let, ale na dobu MD nevzpomínám vůbec ráda. Na dítě jsem se moc těšila, ale když měla malá rok, přihlásila jsem se na rekvalifikační kurz účetnictví a daní, protože už mi to doma lezlo na mozek. A to jsme chodily s mimi plavat, scházely jsme se s maminami, pořád jsem koukala, aby se něco dělo. Když pominu rodinu, která mi rozuměla, tak jsem se v okolí setkala spíš s nepochopením, proč že to vlastně dělám? To nemám dost starostí s domácností a dítetem????? Jak ráda jsem večer pelášila do školy a druhý den po obědě, když malá spala jsem hohem poklidila, abych už konečně mohla zasednout k učení.
Ale jak jsem panečku pookřála. Noví lidé, nové problémy, nerváky před zkouškami, ale stálo to za to. I když toho bylo dost, všechno jsem najednou zvládala líp a s větší chutí. Nebyla jsem zbytečně podrážděná jako dřív, apod. Když byly malé tři roky, nastoupila jsem do práce. Už jsem se prostě nemohla dočkat. A znovu to samé - i když to byl zpočátku nervák, než se to zaběhlo, spokojenost byla na všech frontách a to bylo to hlavní. Doma jsem zvládala to co dřív a navíc jsem se mohla sama realizovat. |
Martina |
• |
8.9.2004 15:11:38
Dík za info. Pokusím, se zeptat doktorky jestli dostanu odsávačku na recept, jestli na to mám vůbec nárok, popř. kolik to u nás stojí. S příkrmem jsem už začala, tak to budu kombinovat, no uvidíme... Martina
|
Lenka |
• |
8.9.2004 10:28:20
Ahoj Monty, pokud budete mít někdy něco v Praze, ráda bych se přihlásila při přepisování textů. Díky. Lenka
|
Katka |
• |
7.9.2004 14:37:36
Ahoj Martino,
do prace jsem sla po 8 tydnech od porodu. Na recept od sve doktorky jsem dostala z lekarny k vypujceni elektrickou odsavacku mleka. S timto aparatkem a flaskama jsem kazdy den chodila do prace. Odstrikavala jsem ctyrikrat za osmihodinovou pracovni dobu. Mleko jsem davala hned do lednicky a nosila domu na dalsi den. Doma jsem pochopitelne dceru krmila primo z prsu. Takto to vydrzelo 6 mesicu plne, pak jsem uz prikrmovala. |
Sosan |
• |
6.9.2004 19:16:56
Hm, tenhle přístup mi přijde od základu špatbně. Normální stav by měl být ten, že kdykoliv budu chtít, mohu dát ze svého současného zaměstnání výpověď a prostě půjdu někam jinam dělat něco jiného. Prostě proto, že moje schopnosti a kvalifikace jsou na trhu práce uplatnitelné. Jakmile se zaměstnanec stane de-fakto rukojmím svého zaměstnavatele - t.j. třese se strachy, aby ho nevyhodili, protože kde jinde by ho vzali (eventuelně za hodně míň), je to vždy na pováženou a patrně takový zaměstnanec na svém místě nemá co pohledávat už i tak. Tím spíš je ad absurdum, že takové místo je ještě zaměstnavatel povinen někomu držet a nesmí ho vyhodit a musí ho pak přijmout a platit, i když ho už dávno nepotřebuje, protože si za tu dobu mateřské našel jiného zaměstnance. Překvapuje mne, že se tady prezentuje, že tato situace je na západě (který je tak nějak naším vzorem) ještě horší než u nás. Že i když to jsou normální slušní vzdělaní a pracovití lidé, že tam nenajdou zaměstnání = možnost obživy. Nějak se mi to nezdá - je to vůbec pravda?
Ono je hezké, že si někdo studuje, co ho baví. Ale každý si musí sledovat, za kolik je "prodejný" - t.j. zda je za tu jeho práci někdo ochoten platit. A v zásadě, čím víc je kdo ochoten za tu práci platit, tím lepší zaměstnání. Není to náhodou tento případ, že si někdo studuje kupříkladu filmovou historii nebo starověký Řím či jánevímco a pak s rozčarováním zjistí, že může jít dělat tak do muzea za minimální mzdu nebo prodávat hamburgery? |
Martina |
• |
6.9.2004 10:25:22
Měla bych na to jeden recept a to snižování daní a úlevy na daních pro rodiny s dětmi, společné zdanění manželů apod. Vidím do toho až moc, je to moje práce. Kdyby můj manžel měl poloviční dan než má ted, tak nemusím ani brát rodičovský příspěvek, prostě by nám jen zůstalo to, co si vydělal a to nemá nijak závratný plat! Tudy vede cesta. Mít odpovědnost a postarat se sám o sebe a o děti, ale když nám stát toho polovinu zhrabe (ano je to polovina stačí si sednout a počítat), tak to je pak opravdu těžké.
|
Martina |
• |
6.9.2004 10:09:16
Zajímalo by mě jak to děláte v těch západních státech s kojením. V ČR je mateřská těch 28 týdnů a pak rodičovká almužna, ze které nevyžijeme, proto bych chtěla po těch 28 týdnech do práce, hlídat bude babička. Všichni z okolí - ostatní kamarádky, se na mě dívají jako na jepici a vím, že mě pomlouvají, že postupně omezuju kojení a přecházíme na umělou výživu - jsme ted v 5tém měsíci, i když bych jinak ještě klidně kojila. Vy tam nekojíte vůbec? Tohle moc nechápu. Děkuji za informaci ostatních maminek, tady si připadám jako macecha nebo co :((((
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.