Názory k článku Otcovské fejetony: Kde děti nevadí

Ten, kdo inzultuje fyzicky kojence (to snad ani nemůžete myslet vážně, až se mi při té představě udělalo zle) patří do vězení a na psychiatrii - a to v každém případě.

I.

Predesilam, ze deti mam rad a bezne projevi radosti mi nevadi. Nicmene jsem pomerne alergicky na spratky sousedu, kteri bydli pod nami. Maminky jsou sousedky bydlici naproti sobe, takze vetsinou usporadaji slezinu na chodbe, sednou si na schody, zacnout hulit a ty sve smrady nechaji litat a vriskat na chodbe! Nemyslim si, ze jsem hrube netolerantni, ale tady bych vyliskal matky za huleni ve spolecnych prostorech domu a decka (rodice) za ten vriskot.

Tak nejak si nedokazu predstavit tenhle druh zabavy ve svem detstvi. Vzdy, kdyz jsme jenom sli po chodbe, tak bylo jasne, ze mame byt zticha, abych nerusili hlasitou reci nebo skakanim po schodech sousedy, protoze na chodbe se proste hluky rozlehaji.

Jak rikam, deti mam rad (normalne :-)), ale nekdy bych vrazdil. Ale to je to same jako smradi+rodice, psy+pejskari, atd.

Ačkoliv nejsem zastáncem toho, že si děti mají tiše v koutku hrát, je fakt, že všechno chce jistý hranice. V bytě nad našima bydlí kluk cca 4-5 let a věřte, že když o půl šesté ráno nasedne na elektrickou motorku a jezdí s ní po vydlážděným bytě tam a zpět třeba hodinu, připadá vám to jako mučení poršující Ženevské konvence. Když se otec zotavoval po dvojitým bypassu a dovolil si matku kluka slušně požádat, jestli by nemoh na té motorce jezdit radši venku, začala na něj ječet, že nemá rád děti... Taky je to o tom, jaký máte s rodiči "narušitele" vztah. Naši známí jsou velcí kamarádi se sousedama o patro níž a tak když děti (zpravidla při návštěvě, když je jich třeba šest) už móóc řádí, "spodní sousedi" jenom mezi dveřma špitnou, že už jim zase padá ze stropu omítka...

Sorry, nedopatřením jsem to vložil 2x.

Ono jde hlavně o zachování nějaké přiměřenosti. Mých 3 kluků je (nebo spíš bývalo, teď už vyrostli) taky někdy dost, ale jak se říká, všeho s mírou. Na jedné straně jsou Wadní, kterým vadí všechno (taky takové znám), na druhé rozjívení spratci, kteří dělají na veřejnosti to nejhorší, co jde, se souhlasem rodičů (zvlášť v poslední době, kdy je v módě pěstovat "osobnost dítěte" podle zářných vzorů odjinud). Prostě svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Já sám považuji za rozumné oba tyto typy zavřít někam, kde nebudou otravovat slušné lidi - nejlépe do jedné klece, aby se vzájemné vyhubili. Pak zbyde dost místa pro lidi, kteří se umějí chovat slušně a vzájemně se dohodnout na rozumném soužití. Abych to shrnul: děti nevadí, spratci ano.