Názory k článku Nepustím tě, dokud se nesmíříme

Já jsem se o metodě pevného objetí dozvěděla na internetu, sehnala jsem si nějakou literaturu (malý tyran,...).Moje holčička má totiž velké problémy se vztekáním, vždy chce pravý opak. Karolínka se narodila předčasně v 25.týdnu a 3 měsíce byla sama na JIP, já jsem dojížděla 2x týdně za ní 120 km tam a 120 km zpět. Po 3 měsících jsem si ji směla vzít domů. Je pravda, že jsem cítila tehdy velmi podivný pocit. Měla jsem ji ráda a přitom jako by "byla cizí". Je to těžko popsatelné a asi i těžko pochopitelné. Ale a¨ž později jsem pochopila, že naše těžkosti mají zřejmě kořeny právě v tomto odloučení v prvních měsících života. Karolínka měla dětskou mozkovou obrnu hypotonického typu-dítě je jako hadr,nedrží hlavu,jen leží a téměř se nehýbá. Velmi intenzívně jsem s ní cvičila Vojtovou metodou a měly jsme to štěstí, že dnes,po 3 letech cvičení, Kája normálně chodí a kromě určité nejistoty v chůzy, protože je nevidomá, je úplně v pořádku. Ovšem pochopila jsem, že právě to intenzívní cvičení (Vojta 5x denně,cvičení zraku 3x denně) nás připravilo o hru a společné chvilky strávené "jen tak". Asi proto se v dnešní době problémy vyhrotily. Nechala jsem se Karolínkou téměř ovládat. Udělala jsem někde chyby, nevím, kde, ale dostala jsem se do role "týrané matky". To poznám tím, že vztekání, ubližování,ječení je (nebo spíše bylo) směřováno převážně ke mně. Zkoušela jsem výprask, sprchování, "do kouta",... a musím říci, že vše pomohlo jen krátkodobě a pak jako by si Kája na tento trest zvykla. Taky je dosti těžké fyzicky trestat dítě, které je těžce postižené a se kterým jsme prožily hodně těžkých chvil. Je pravdou, že jsem ji i dokázala někdy nenávidět. Myslím si, že spousta maminek se teď "otřepe", ale, ruku na srdce- jistě to poznala skoro každá z nás.
Vyzkoušela jsem na Káji metodu pevného objetí. Když se vztekala, řvala a ječela, zavolala jsem ji k sobě,vzala ji na klín, nohama jsem jí objala nohy, aby se nemohla vymanit, její ruce jsem jí složila na bříško a celou ji objala tak, aby se nemohla z mého objetí nijak vymanit. Potom jsem jí řekla, že se mi vůbec nelíbí jak se vzteká a řve a že počkám, až přestane, že ji mám ráda,ale takhle řvát ji nenechám,...
První pevné objetí trvalo asi 45 minut. Kája se vzpínala a řvala ještě víc,docel jsem měla i strach, že mně kousne do tváře,její oči byly plné zlosti a řvala a řvala. Vzpomněla jsem si, že nesmím povolit a tak jsem ji držela dál a když jsem cítila, že její vztek trochu polevuje,začala jsem jí říkat, že ji mám ráda a že počkám,až jí bude zase dobře. Ke konci byla úplně zplavená potem (já taky) a najednou jsem cítila, jak se mi položila do náruče a pak mi tiše řekla, že mně má ráda. Kdyby mně někdo nepoučený viděl, jak s ní bojuji, řekl by si, že týrám dítě. Ta věta nakonec byla nádherná a ještě dlouho jsme seděly v objetí a užívaly si ho. V průběhu asi 5 měsíců jsem tuto metodu musela použít celkem 7 krát. Nejprve Denně,pak 1 za týden a dnes jsem ji už nepoužila 2 měsíce. Na Káju dnes platí, když ji okřiknu. To dřív vůbec nepomáhalo. Samozřejmě, že taky řve, ale je to už jen vzteklý brek a ne řvaní až k bezvědomí. Tedy sama z vlastní zkušenosti jsem poznala, že výprask,sprchování se sice dá použít, ale asi nebude tak účinné, jako pevné objetí. Kája jako by víc věřila, že mám pravdu a že to myslím dobře. Sice na slovo neposlouchá ale to,myslím, je správně.

Lenka

U dospelych se to praktikuje zalehnutim, rada pro manzela :-). Absolvovala jsem to u psycholozky, ale je tezke popsat vlastni zkusenost, terapie je dlouha a nekdy jedno objeti nestaci, je treba dozrat k druhemu. V kazdem pripade neco se uvolnilo, odhodlala jsem se postizeneho syna dat do tydenniho stacionare a nezesilela vycitkami a steskem. Objeti praktikuji i na detech, u syna je perfektni, vzteka se casto, nebot plno veci nechape, objeti trva dlouho a je vycerpavajici, drzim ho i vice nez pul hodiny, dokud se nepropoti, neunavi a je nam pak obema skvele. Dceri je uz dvanact a s prvnimi priznaky puberty se objeti aplikovat uz nema. Ona neni vztekloun, ale ma sve trable a smutky, postizeny braska je velke bremeno a objeti nam pomaha. Je asi tezke to aplikovat pokud se dite vzteka v samoobsluze, ale s malym jsem to zkousela i nekolikrat venku, kdyz nebylo zbyti, silene jecel, nechtel ven z voziku za kolo, sedli jsme si na lavicku a drzela jsem ho, nez se uklidnil. Prekopova mi vubec moc pomohla s ujasnenim si pravidel a prostoru pro deti, vrele doporocuji Deti jsou hoste, kteri hledaji cestu, Kdyz dite nechce spat, Maly tyran. Jinak na psychology moc nedam, ale tohle mi pomohlo.

U nás to začalo úderem druhého roku. Jako když mi je proutkem někdo začaroval. Běžné vztekání bylo i předtím, ale to co Alex předvádí teď je někdy docela síla.

My jsme zkoušeli oboje, každé v úplně odlišné situaci. Myslím si, že jak pevné objetí, tak sprcha by se měly používat tak říkajíc "jak šafránu" ve výjimečných situacích. Já použila jednou tu vanu, když bylo dítě tak vzteklý, že se úplně klepalo a jak už jste tu některé popisovaly, ten vztek se stupňoval tak, že to prostě nešlo zastavit - už na nic nereagoval. Měla jsem zrovna ve vaně napuštěnou vodu s namočeným prádlem, tak jsem ho vzala a šoupla tam. Za chvilinku už to zas bylo moje zlatíčko. Naštěstí se takový záchvat už neopakoval, takže za těch téměř 10 let, co je na světě, už jsme do vody neházeli:)
A to objetí bylo v situaci, kdy jsme si nevěděli rady, ale nebyl to akutní záchvat vzteku. Dítěti jsme vysvětlili, že ho máme rádi, ale že v něm jsou čertíčci, které musíme vyhnat a že ti čertíci nesnesou, když má někdo to dítě rád a objímá ho. Byl to tuhý boj, ale nevzdali jsme to, malý se dokonce počůral, ale bylo nám řečeno, že se hlavně nesmí přestat, dokud se neuklidní, že pak je to ještě horší, takže jsme vydrželi a skutečně asi po půl hodině se uklidnil a situace se výrazně zlepšila a to nejen chvilkově, ale v dlouhodobém horizontu. Taky jsme to praktikovali jen jednou.

"malou spršku", která netrvá déle než pár vteřin,si ve vašich případech dovedu představit. Bohužel mě nenapadlo,že až do takových extrémů jsou některé děti schopny zajít. Když jste zmínily "ledovou sprchu", na mysl mi hned vytanuly představy, které znám z některých TV příspěvků. Nijak dál jste onu akci nekomentovala,takže pro neznalé takovýchto situací,to možná bylo jen bolestně nepředstavitelná široká oblast. Díky za konkrétní přiblížení. Ještě prosím otázka na závěr: V jakém věku se zhruba takové děti začnou projevovat tímto způsobem? Předem díky za odpověď a přeji krásný víkend ve skvělé náladě!