Názory k článku Nepustím tě, dokud se nesmíříme

Musím dát Ivě zapravdu. Tohle žádný rodič neudělá pro nic za nic a není z toho sám nadšený. Já osobně jsem tuto metodu uplatnila 2x, vždy tomu předcházel "hysterák" ze kterého pomalu tuhla krev v žilách. Dítě je v tu chvíli opravdu mimo a když se zalyká tak, že pomalu nemůže dýchat a to se střídá s tím, že se dáví a vypadá to,že bude zvracet!?!?
Na tento čin se rodič nijak nepřipravuje a nepředstavujte si to jako když chystáte dítě večer na koupání. Studená sprcha v takovouhle chvíli, to není trest, to je jen způsob, jak z toho dítě co nejrychleji dostat.
Takže já jsem dceru prostě drapla a tak jak byla, oblečená a v bačkorách jsem jí postavila do vany a téměř v okamžiku (možná jen 3-4 vteřiny)kdy na ní začala stříkat studená voda bylo po všem. Ještě párkrát vzlykla, já na ní začala normálně klidně mluvit, že se musí rychle svléknout, aby nenastydla, o tom, co se stalo jsme vůbec nemluvily, dcera si začala klidně hrát o to co bylo předtím, jako by se vůbec nestalo. A takhle nějak to myslím probíhá nebo probíhalo všude. Rozhodně si to nepředstavujte tak, že si vzteklý rodič vybije svůj vztek na dítě tím, že ho nechá 1/4 hodiny pod ledovou sprchou! Samozřejmě, že do té chvíle, než jsem to udělala jsem i já hrdě hlásla světu, že tohle já bych teda nikdy ....

Když o tom čte někdo, kdo nezažil, zní to asi hrozně. S mou dcerou jsme to museli řešit také vodou. Je hrozné se dívat na své dítě, které modrá, dusí se a má vyděšené oči. Dítě už se nedokáže vrátit. Pokud včas nanastal nějaký šok, už se to nedalo vrátit. Zmodrala, přestala dýchat a upadla do bezvědomí. Jen jsem kontrolovala, zda jí nezapadl jazyk. Pak se pomalu vrátila a byla tak unavená, že ani nemohla chodit. Když se to stalo poprvé, nevěděla jsem, co se děje ani co mám dělat. Bála jsem se, že mi umře.
Ještě teď cítím tu hrůzu. Lékař mi sám řekl, že v ten správný okamžik jí mám chrstnout do obličeje vodu. Venku to bylo horší, ale navrhl facku. Zní to hrozně, ale pokud dostala při příchodu záchvatu facku, nastartovalo ji to zpátky. Nebylo to pro mě jednoduché, fackovat svou dceru na ulici a vědět, že pokud to neudělám, riskuji zapadnutí jazyka. Několikrát mě napadly hlavně starostlivé babičky. Jednou venku jsem nevystihla ten správný okamžik a záchvat proběhl. Seděla jsem s dcerou v bezvědomí v náručí na chodníku, brečela a čekala na sanitu a při tom si vyslechla od přihlížejících, jaká že jsem to hrozná matka, které by se dítě mělo vzít. Jsem ráda, že už je to za mnou, ale od té doby nikoho nesoudím, protože nikdy nemůžu vědět, jaká je přesná situace.
Takže Vy, co odsuzujete sprchu u vzteklého dítěte, pozor na to. Není vztek jako vztek.

Někdy je asi rychlý trest při nějaké destrukční nebo zlé činnosti lepší než nekonečné domlouvání bez výsledku, ale myslím, že nejdůležitější je - dítě by mělo jasně cítit, že ho rodič trestá hrozně nerad. Někomu možná funguje třeba plácnutí přes ruku, zatřesení s děckem, o objetí tedy slyším poprvé.. Nelíbí se mi trestání s časovým odstupem jako počkej, doma to schytáš nebo klečení a jiné ponižující procedůry. To už mi přijde lepší pravá česká rychlá facka :-)

Surové mi to nepřijde, ta sprcha není ledová, špatně jsem to napsala, je studená a to je rozdíl. Nedělám to, když normálně zlobí, ale když je vzteky bez sebe. Zkoušela jsem to vydržet, ale Alex viděl rudě, a byl bez sebe. Sprcha nepomohla v tom, že by se přestal úplně vztekat, ale v tom, že ho schladila z toho nehoršího afektu. Na Evičku tohle není vůbec potřeba, většinou jí stačí, že ji jednou plácnu, když dělá něco co nemá a ona si pak dává pozor, aby to nedělala. A takhle se nevzteká. Já zastávám výchovu takovou, že dvakrát napomenu, potřetí plácnu. Když Alexe dvakrát sundám ze stromu, kam si bez problému vyleze, tak potřetí už prostě dostane na zadek. Jsou věci, o kterých prostě nediskutuji, zásuvky, silnice, lezení přes ploty a na stromy apod.

Asi jste ještě neviděli dítě v opravdovém záchvatu vzteku, kdy na jakékoli jiné akce typu domluvy, vysvětlování nebo i plácnutí prostě vůbec nereaguje, nevnímá vás,je vzedmuté v luk, křičí a a zmítá se na zemi, občas se i zalyká a nedýchá a dělá v křiku pauzy. Pak studená voda pomůže, vrátí ho do reality, to dítě je totiž v tom záchvatu úplně mimo, a hrozí mu i zravotní poškození. Samozřejmě to neuděláte u dítěte, co vezme mašinku a dvakrát bouchne do skříňky, a u valné většiny dětí to nemusíte udělat vůbec nikdy. Rodiče takových dětí se pak tomuto postupu diví, považují ho za barbarský, protože jejich dítě reaguje na mnohem mírnější podněty.
A k tomu sprchování - to není přesné, my jsme používali chrstnutí hrstky ledové vody do obličeje. U jednoho dítěte to nebylo nutné vůbec nikdy, u druhého to v určitém období vývoje bylo dost časté a doporučila nám to lékařka.