Názory k článku Nepustím tě, dokud se nesmíříme

MOC VÁS PROSÍM, NEDĚLEJTE TO SVÝM DĚTEM!!! pokud už vyrostly z miminkovského věku! Některým to může vyhovovat, ale pro některé je to hrůzný zážitek, který je negativně poznamená na celý život. A vy nemůžete vědět, do jaké skupiny vaše dítě bude patřit. Já bohužel do té druhé, asi proto, že mám ráda svobodu. Moje maminka se o této metodě doslechla v devadesátých letech a začala ji na mě zkoušet, asi od mých osmi do třinácti let. Objímala mě asi 20-30 minut, ze začátku na mě laskavě mluvila a pak začala říkat: Řekni, že jsem tvoje máma. Doteď si pamatuju ten šílený pocit nesvobody a nenávisti, kopala jsem a ječela a škrábala a hryzala a hlavně - nechápala jsem, proč moje jindy tak hodná maminka nevnímá, co jí chci říct - že chci PRYYYYČ!!! Připadala jsem si hrozně zlá a arogantní, že ji musím nutit, aby mě vnímala, kopáním, škrábáním a křikem. Protože co maminka chtěla, to jsem nikdy neřekla, i kdybych se tím měla osvobodit. Myslím, že jsem jako dítě přirozeně chápala to, na co moje maminka zapomněla: že vztah se nedá vynutit. A už vůbec ne zážitkem, jehož hrůza se nedá popsat slovy. S maminkou máme výborný vztah, ale jakmile si vzpomenu na tuhle její "metodu", znovu se mně vrátí pocit šílené hrůzy a nenávisti. Je to asi jako vztah oběti ke svému mučiteli, který je navíc komplikovaný tím, že mučitelem je člověk, kterého by oběť měla mít ráda. Intimní fyzický kontakt pro mě dlouho byl spojený s pocitem vzteku a nesvobody. Jakkoliv chci, tohle je jediná věc, co jsem kdy komu nedokázala odpustit. Takže asi chápete, že slova "láska" a "smíření" ve spojení s touto metodou mně zní jako hloupý vtip.

melo tam byt na praskach na nervy...

Naprosto souhlasím s Jitkou. Můj syn byl od nějakých 2-5 let hyperaktivní a to jak v dobrých věcech, tak i v jeho návalech zuřivosti. V návalech zlosti ničil věci kolem sebe a téměř modral vzteky. Stačilo pouze 2x jej v takové situaci postavit tak jak byl, oblečeného, do vany a jenom ho v pár vteřinách pokropit vlažnou, ani ne úplně studenou sprchou. Dochází k úžasnému efektu, protože když začněte přes vlasy, obličej dolů, dítě začne najednou naprosto spontánně řešit novou situaci (minimálně lapá po dechu) a do 60 vteřin je jako vyměněné. Není to trest, je to řešení situace. Pak jsem ho již já, nebo manželka vzlykajícího a v klidu převléknul do suchého oblečení a v úplné pohodě jsme si pak
povídali.
Myslím, že je to mnohem lepší a humánnější, než takové dítě v amoku (dítěte anebo pak i rodiče) bít nebo se ho snažit tisknout k sobě.

Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.

Ano, mám zkušenosti - byla jsem i v Rakousku na přednášce Dr. Prekop. Zajímavá, v teorii dobře znějící metoda, určitě platí na spoustu dětí, ale ne na to naše. Naopak vždy nabylo pocitu - něco provedu a nic se mi nestane, ještě mě hezky obejmou. Obejmutí samotné funguje super, ale chování potom je ještě horší - tzn. zkouší ještě víc, kam až může zajít.