Názory k článku Jak naučit děti číst knížky s příběhem

Rozhodně souhlasím s tím, že čtení dětí je vizitkou rodičů. Naši rodiče nám četli od úplně nepaměti a já i mí sourozenci knížky milujeme. Sice bych nečetla bratrova Pottera, ani mě nikdy nelákaly encyklopedie, ale to už je jen otázka výběru:) Když už tak jako maminky uvažujeme o tom, co je pro naše děti nejlepší, nestačí ztrácet se v předporodních přípravkách, cvičení před dětmi, cvičení s dětmi, kurzech hudby a cizích jazyků... Takže s manželem máme v plánu miminku číst už od doby, kdy tomu ještě nebude rozumět (má to tu výhodu, že si můžeme vybrat něco, co chceme číst oba, střídat se a být u toho spolu. Daleko lepší než i dobrý film:). A ještě jedna věc... Ti, kdo viděli Tři muže a nemluvně si určitě vzpomenou na krásnou scénu, kdy řvoucímu miminku uklidňujícím hlasem předčítali sportovní zprávy:) Úsměvný a následováníhodný příklad:)))

Přiznávám, že jsem asi deformovaná svým budoucím povoláním (učitelka češtiny), protože hodně sleduju děti ve svém okolí, jaký vztah mají ke knížkám, jaké knížky čtou, jak dobře čtou, jestli čtou a proč čtou.

Mám syna, který se umí zaposlouchat do pohádky - ale jen do vyprávěné (zatím), tzn. adekvátní vůči jeho vývojovému stupni. U velkých obrázkových knížek vymýšlíme děj společně. Pokud se k nějaké pohádce nebo k obrázku vracíme, doplňuje slova, která vynechám nebo pozměním.
Např. "A dědeček a babičky řekli....." Kryštůfek: "Budulínkovi". Já pokračuju: "Aby nikomu neotvíral."

Zarazilo mě ale, když jsem o prázdninách hlídala pár dětí, že čtyřletý chlapeček neudrží pozornost ani při vyprávěné ani při čtené pohádce. Jeho starší - šestiletá sestřička (mimochodem velmi inteligentní a šikovná) nebyla schopna převyprávět vlatními slovy právě vyslechnutou pohádku.

Na praxi ve škole jsem udělala malý pokus, přečetla jsem dvanáctiletým dětem krátký příběh a chtěla, aby mi jej převyprávěli vlastními slovy. Byl to pro ně OPRAVDOVÝ problém.

Málokteré z těch dvanáctiletých dětí přečetlo za život jinou knížku, než tu z povinné četby ve škole. Je vizitkou rodičů, na jaké úrovni je jejich dítě schopné používat jazyk (tedy i četba, slovní zásoba, apod.)

Myslím, že učitel může dobře motivovat, ale základ tvoří práce rodičů.