Názory k článku Markýz de Sade junior

Já tedy nevím, mám dvouletá dvojčata, a chlapec je to samé, co popisuje Monty. Nemyslím si, že bych se mu málo věnovala, čteme knížky, malujeme, pracujeme s modelínou a Alex stíhá ještě dmolovat byt. A to i přesto, že mu pokaždé vynadám, i přesto, že ho dvakrát napomenu a potřetí plácnu. K psychologovi bych ho netahala, ale taky jsem byla na pohovoru u naší dětské doktorky. Řekla mi, že je to v tomto věku normální a že ho to přejde. Ale ujiťuji Vás maminky, které takové dítě nemáte, buďte rádi. Alíček je např. specialista na zásuvky, zásuvky máme zadělané, zalepené a Alex, když "má potřebu" luxovat, tak jde, zásuvku odlepí, krytku vydloubne (klíčem, kolíčkem na prádlo, lžičkou apod.)zapojí lux do zásuvky a jde luxovat. Viděl mě žehlit, tak šel, zapojil si žehličku, vzal mi ručníky a chtěl žehlit. Toto všechno zvládá během krátké chvíle, nepomáhá ani plácání, ani důsledné vysvětlování, že nesmí a nepomáhá ani to, že se snažím ho zabavit jinou hračkou.

Monty, k tomu, že skoro všechno, co Stáník chce dělat, se nesmí:
Nad tim jsem taky přemejšlela - máme bydlení upravený opravdu tak, abych nemusela děti nonstop hlídat, ale kluci vždycky vymyslely něco dalšího, co by mě do tý doby ve snu nenapadlo - jeden příklad za všechno: dělat kladivem do zdi díru (popř. mlátit kladivem do lednice apod.) - to jsem jim zakazovala dost dlouho a díry se mnou sádrovali - naštěstí už s tim skončili. Když pak někde na návštěvě vidim, že někdo roční dítě krmí lžičkou, i když to chce zkoušet samo, aby neumazalo podlahu v kuchyni, říkám si jak ty děti můžou zvládat zákazy už na týhle úrovni, když ty naše nezvládají zákazy horších prohřešků. Zatim jsem došla k tomu, že v tom jsou právě ty hranice - když dělat bordel u jídla je povoleno (z mýho pohledu jde o vývojový stádium .-) - oba sedávali samostatně u jídla od tý doby, co začli sedět a stravovací návyky časem okoukali a zvládli asi do roku a čtvrt na jedničku), tak dítě zkouší co dalšího smí - a když smí i to další, jde ještě dál. Dokud nenarazí na něco zakázanýho. Otázka teda spíš zní, kdy je zákazů moc (tlumí zvídavost a ničí sebevědomí dítěte) a kdy málo (dítě necítí zájem, neví co je dobře a co špatně, rodiče maj chuť se oběsit atd :-)) Ale o máme každej jinde a asi to tu nevyřešíme.

Jinak souhlas (pardon, už nevim s kym), že největší bordel dělají jednoznačně ve chvílích, kdy se jim nevěnuju. A souhlas, že to, co Monty popisuje neni na psychologa. To bychom tam vážně chodili všichni (někdo sice nemlátí rodiče, ale zas málo jí, nebo si hraje moc často sám a je příliš tichej, nebo nechodí ani po druhym roce na nočník, nebo nebrečí, když od něj odchází máma a kamarádí s každym koho potká... (to jsem prošla naše známý :-)) Zato ve chvíli, kdy k psychologovi vlezete, velmi pravděpodobně nějakou diagnózu dostanete, i kdybyste ji neměli (to neni jen tak, abych si zanadávala - moc bych si přála mít jinou zkušenost :-()

Ivo,
napsala jsi to myslim dost vystizne! Mam 2,5 leteho kluka, ktery dela totez, myslim, ze je to normalni a chodit kvuli tomu s ditetem k psychologovi...to snad ne?! No pokud clovek chce z ditete opravdu udelat nejaky psychopripad a dostat to natukane na papire, pak prosim...to mi ovsem od rodicu pripadne dost sadomaso ;)

mne fascinuje, jak se monty soustavne snazi presvedcit nas i sama sebe, jak ma mimoradne a vyjimecne dite, ovsem na rozdil od tech mamin, nad ktere je povznesena, je stanik mimoradny nikoli tim, co umi a co se mu dari, ale samymi negativy (tedy dle clanku tady). to mne na tom fascinuje, pripada mi totiz, ze monty prece nemuze mit tuctove dite, kdyz je sama sva a originalni a tak zduraznuje presny opak toho, cim se chlubi konvencni matky. pod kazdym clankem se ozve x matek, ktere reknou - ale on se chova uplne jako moje dite v jeho veku - a monty odpovi: urcite ne, ten muj je horsi, neposlusnejsi a nezvladatelnejsi

mam o neco mladsi dite a taky hodne aktivni, sice na to nemam papir od doktora, ale znam tech deti dost na to, abych to mohla tvrdit. beru to tak, ze to opakovani 20x behem 20 vterin k tomu "vychovavani" proste patri. vidim, ze to moc dobre vi, ze nesmi, ale touha objevovat je proste silnejsi. nebo ze v zapalu hry proste zapomene, ze jsem ji pred minutou napomenula. nekdy mam chut ji prodat a nekdy mam problem se nezacit smat a napominat ji s vaznou tvari a vaznym hlasem.
kdyz treba otvira mrazak (proto se mi to pripomnelo, na lednici nedosahne, ale na mrazak ano) a sama se pritom hlasite napomina "nenene!" kdyz jde vy(za)pnout televizi, krouti hlavou a zlobi se "tytyty!", kdyz krouti cudlikama u sporaku, dotkne se ho, podiva se na mne, vidi to, ze se mracim, zavrti hlavou nene nesmis a krouti vesele dal.

a jeste neco jsem chtela rict, je to cista spekulace, monty tady sice rika, ze se klukovi venuje dostatecne, ale u nas doma to chodi tak, ze dite nejvic zlobi, kdyz chce zaujmout moji pozornost nebo kdyz jsem dlouho pryc a chybim ji, tak pak provokuje, abych ji tu pozornost vynahradila jakymkoli zpusobem, i pouhym okrikovanim "neokusuj tu knizku"

Monty zdravím. :-))

U lednice jsme museli odšroubovat madlo, jen to pomohlo.
Ostatní obdobně, zákazy, plácnutí, vše našemu bylo jedno, a oloupané tapety za to prostě stály. Ničil vše co viděl až do dvou let.
Holky zde kousek níže píšou hezky...dávání hranic, důslednost a podobně..

Jooo, vychovat kluka, to nebýva jen tak...i když něktěří se chovají důstojně již od mala...ale asi je jich menšina...