Názory k článku Markýz de Sade junior

Janino,
takovou školáckou, jak přijde pan inspektor do školy a vidí žáka na hanbě... ptá se ho proč a on řekne, že vyhodil mandarinku do světlíku. Tak mu dá inspektor kázání, jak se nemá plýtvat jídlem; kousek dál stojí druhej žák, zase se ho ptá, proč je na hanbě a on, že vyhodil mandarinku z okna... zas to samý, stojí tam třetí žák a ten řekne, že se jmenuje Mandarinka.

Sosane,
díky, konečně někdo vyjádřil přesně a výstižně podstatu a účel a smysl článků Monty. Myslím si o nich nemlich to samé a mám je moc ráda.
Doma mám knížku Průvodce mateřstvím pro zlobivý holky, kterou napsala Monty. Před několika dny jsem přistihla svoji šestnáctiletou dceru, jak si v ní zaujatě čte. Polil mě studený pot a třesoucím se hlasem jsem se jí zeptala, zda jí téma této knihy z nějakého důvodu zajímá. Odpověděla, že ne, ale že "je to skvěle napsaný a úžasně zábavný". Oddychla jsem si a přiznala jsem se, že přestože jsem knížku koupila pro ni a chtěla jsem jí ji věnovat, "až přijde čas", také jsem si ji už přečetla a chechtala jsem se jak blázen. Přesně jak píšeš, Sosane: např. v pasáži o tatíncích u porodu jsem si představila, jak zatímco já rodím, manžel za plentou vypráví sestřičce vtipy... Tak by to určitě bylo, on prostě musí být vtipnej v každé situaci a za každou cenu :-)))
J.

No, ono to tak skutečně je, že (jak píšeš), Monty za ty blbosti někdo platí. Vždyť Monty se psaním živí :-) No, podívej se na to z nadhledu: Monty má nadprůměrný příjem, slušné bydlení, má manžela "své krevní skupiny", jen jedno dítě a příbuzné ochotné ho hlídat, takže má i dost času na sebe a svou práci a v zásadě se má jako prase v žitě a kdyby se trochu snažila, ty problémy o kterých píše by se daly snadno vyřešit. Jenže to by potom přestala být zajímavá a neměla by o čem psát. A omílat pořád dokola Montiny všední problémy evidentně jako námět ke psaní funguje - svoje nadšené čtenáře si vždy najde. A popravdě, já si její články také rád přečtu. Je to jako když si pustím x-tý díl nějakého amerického sitcomu - předem vím, co dostanu a také většinou nejsem zklamán. Kupříkladu takový moralista Karban mi leze na nervy daleko víc, protože se s naivitou žáka 2. třídy stylizuje do svatouška a je pohoršen z každé kraviny. A občas si otráveně říkám, že jeho starosti bych chtěl mít. Monty, životem protřelá, na to jde jinak. Dobře ví, že když napíše 101 článek na téma, jak jsou manželé nemožní, děti zlobivé a vlastní stárnoucí rodiče hloupí, že se strefí do očekávání většiny čtenářů. Stačí vzít banální námět ze všedního života, trochu přehnat, přibarvit do komična, okořenit dvěma špetkami neobvyklých formulací, za které by se nemusel stydět ani Terry Pratchet ("padají z něj bonmoty jako piliny z trámu prožraného dřevomorkou") a úspěšný článek je hotov. Každý se zasměje a zahřeje ho u srdíčka, že není sám, kdo má nemožného manžela, zlobivé dítě a nemožné rodiče. A reakcí je jako máku a Monty si ještě zadrbe v chatu. Jen se proboha nesmíte snažit ty její problémy řešit. Současný stav totiž funguje a nikdo nemá zájem ho měnit, ze všeho nejmíň Monty.

Helenko, souhlasím s tebou. Nemít jesle tak daleko, určitě bych tam našeho drahouška taky už dávno upíchla. Holt i přes všechnu mou snahu, by těch podnětů potřeboval daleko víc. A hlavně víc dětské společnosti.

Karolíno, já mám děti v jeslích a NEMÁM z toho výčitky. Děti jsou tam spokojené, a já chodím "relaxovat" do práce. Doma s dětma jsem se nudila a nudí se semnou i děti, protože prostě potřebují být neustále akční. Tak jsou v jeslích a ta odpoledne si s nima pořádně užívám. Jo a klidně dám děti k babičce a pojedu na týden BEZ dětí někam pryč. Jednou v roce je to psychicky nijak nepoznamená a můj názor je, že i rodiče si potřebují odpočinout.