Názory k článku Markýz de Sade junior

Milé hrdé maminky,
s čímpak máte problém? Když půjdu do knihkupectví a uvidím tam knihu od autora, který mi nesedí, nekoupím si ji. Když se někomu nelíbí, jak píšu a o čem - což je zcela normální a přirozené, už babička Boženy Němcové říkávala, že není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem - nemusí to přece číst. :o)
Živím se psaním, tak píšu. Nevím, jak dalece je to o potřebě něco ventilovat, spíš je to o tom, že se mi líbí interaktivní komunikace se čtenáři a zajímají mne i jejich názory. Ano, když mně třeba naštve manžel, napíšu o něm článek. Nepíšící žena mu hodí na hlavu hrnec. Rozdíl je pouze v tom, že ten letící hrnec nevidíte. :o)
Mimochodem, netřeba mne upozorňovat, že jsem magor. Já to moc dobře vím a slušně mě to živí. :o)

Monty, Monty,
ale vy přeci nejste "pohodová" rodina. Četla jsem jen zlomek tvých příspěvků a k tomu psychologovi by jsi měla vážně zajít! Ne proto, že jsi se nevzdala své práce. To ti asi nikdo nezazlívá, ale proto, že jsi normální MAGOR. Připadáš mi jako psychouš, protože už nejmín pul roku co chodím na rodinu, tady probíráš blbosti. Když si neumíš srovnat svuj život s dítětem a pochybným manželem, tak si to ale neventiluj tady proboha.
Proč vlastně píšeš ty svoje příspěvky? Když ti teda někdo chce pomoci a poradit, tak se na něj sesypeš jak vosa na bombon a ubombarduješ ho. Tvoje zásady a přesvědčení ti nikdo stejně nevymluví, tak proč to vlastně řešíš. Připadá mi jako by tě za ty blbosti někdo platil. JO a to že jsou maminky doma s dětma i několik let, tak to se prostě děje a mluvím určitě za část z nich, když napíšu, že i já bych moc ráda zpátky do práce, ale nebylo mi přáno, bohužel to nejde. Ale to neznamená že jsme se někde zahrabali a jsme méněcení a nebo naše děti rozhýčkaný. Prostě to tak jenom je a nejde to ovlivnit a to i kdybychom se postavili třeba na hlavu. Takže to tvoje zdůraznovaní jak jsi samostatná je až ubohé. My jsme taky samostatné!

Dítě bylo neplánovaný, prostě se to přihodilo. Na potrat bych nešla, manžel dítě chtěl, nebyli jsme zas v tak zoufalý situaci, abychom neměli třeba co jíst nebo kde bydlet. Vůbec jsem neuvažovala o tom, že bych na 3 nebo 4 roky přestala pracovat, dělala jsem normálně pořád, měsíc před porodem a chvíli po porodu jsem si dala pauzu a strašně mi to chybělo. Skončila jsem na antidepresivech. Jakmile jsem začala zase dělat, mohla jsem prášky spláchnout do záchoda a bylo všechno OK. To je tak nepochopitelný, že někoho práce baví, že je pro něj důležitá? Ty prachy nejsou všechno, bez nich by se člověk obešel, ale já prostě potřebuju dělat. Nemyslím si, že by to bylo na úkor dítěte, necítím žádný výčitky, syn není zanedbanej, ani frustrovanej, je to normální veselý, spokojený dítě, akorát nadměrně akční a trochu brutální. On chodí k babičce rád, když tu má na hlídání nějakou tetu, tak je taky v pohodě, neřve, když ho vezu k tchánům, naopak se tam těší. Já si fakt nemyslím, že dětem se musí člověk cele obětovat. Hlavně - někomu to evidentně ke štěstí nestačí.
To jako nikdo, kdo má řekněme exponovanější povolání by neměl mít děti? Co herečky, moderátorky, zpěvačky, například? Když vidíte v TV nějakou ženskou, co má doma mimino, taky jí nadáváte, že je to máma na baterky, když nesedí doma na zadku? Ono opravdu nejde v některých profesích vyskočit z rozjetýho vlaku a vrátit se za pár let. Už by o vás nikdo nemusel stát. A co potom? Budu za pár let synovi vysvětlovat, že chodí do školy v teplákách, protože jsem kvůli němu musela přestat dělat a teď už se nechytám? Ony čím jsou děti starší, tím jsou finančně náročnější a já bych se docela nerada dostala do situace, kdy syn nebude moct chodit na nějaký kroužek nebo jet na lyže proto, že na to nemáme. Jistě, materiální zabezpečení není všechno, ale vůbec to není tak černobílý, jak si někteří z vás myslí. Jako že buď je matka doma a pak je dítě šťastný, nebo vydělává a je nešťastný. To je podle mého názoru kravina. Dítě je šťastný, když vyrůstá v pohodový rodině, a mě teda nepřipadá pohodová rodina, kde rodiče obracej každou korunu, ale co pět minut dítě hladěj a říkaj mu, jak ho mají rádi. Asi tak.

Evca, mas pravdu, ze deti dobre (skor by som povedala efektivne) reaguju na telesne tresty v urcitom veku... Ale toto je vycvik, nie vychova... Aj psi sa maju bit novinami, len u deti sa este stale uznava aj varecha....

Jenom mi pořád nějak uniká, proč sis teda pořizovala dítě? Když na něj vlastně nemáš čas, máš k němu spíš otcovský přístup a chceš ho cpát do jeslí. Jasně, peníze jsou důležitý, ale takhle vidím, že je to jenom a jenom na úkor toho dítěte a když vidím kolem sebe tolik nešťastných dospělých lidí, který si nemají se svejma rodičema co říct a vlastně když se k tomu dostaneme blíž, tak vlstně jim v hloubi duše vytýkají, že s nima v dětství byli málo nebo k nim nemají žádný vztah, protože byli v jeslích a rodiče viděli jenom z rychlíku. Nevím, možná ti je to jedno, dítě jsi chtěla, peníze nebyli, ale prostě musím bejt v branži a in, jinak to nejde a nebudeme mít co jíst a tak holt Stáník neStáník....
Pak máš problémy, které sis sama nadrobila a budeš je sklízet pak celý život. Hodně štěstí.