Názory k dotazu Arogantní doktorka

Dobrý den. Před 11 lety jsem řešila podobnou situaci s pediatričkou. Měla jsem 8měsíční první dceru a podle ní málo přibývala. Hlavní problém byl ale s jejím negativním postojem k mému vztaku k alternativnímu způsobu výživy ve kterém jsem měla jasno, ač jsem byla "nezkušená maminka". Já například zcela odmítala tehdy dceři vařit masozeleninové polévky!! Já se zabývala dětskou výživou v konzultacích s odbornicí na alternativní výživu, což paní doktorka neuznávala. Vzhledem k tomu že bývala i mou pediatričkou, a matkou spolužačky, dovolila si jednat se mnou jako se školačkou. Vážení před a po kojení jsem absolvovala přímo během poradny. Tento den se mi přestalo tvořit mléko. Dcera plakala hlady a já v zoufalství dojela k lékaři celostní medicíny, který mi jiždříve mnohokrát pomohl. Podstoupila jsem zcela bezbolestnou aplikaci množství jehel přímo do prsou a cestou domů jsem mlékem málem praskla. Přesto jsem nechala sebou takto mávat ještě asi 3 měsíce, poté mi náhodná známá doporučila lékařku svých dětí. Neváhala jsem a vše řešila. Docházím k ní s dcerama spokojeně 11 roků. Děti dokonce chtějí na kontroly chodit i se sestrami když sami nemusí. Tak pozitivně paní doktorku vnímají.
A moje rada? Změnit lékaře.

Milá maminko, ráda bych vás trochu potěšila a podpořila. Také mně se před osmi lety narodil o měsíc dříve syn a pro neurologické nálezy a motorické opoždění jsme byli odeslnáni do rizikové poradny. "Naše" paní dr.jako by té vaší z oka vypadla. Nejste náhodou z Olomouce? K maminkám se chovala otřesně, jako k největším onucím,jak dítě neumělo v roce "paci paci" a "tak tak všelijak" tak byl oheň na střeše, s oblibou zpochybňovala to, jak maminky k dětem přistupují a prognózu vývoje dětí viděla zásadně černě a velmi necitlivě svá přesvědčení sdělovala. Moji známou odrovnala tak, že měla vždy z návštěvy žaludeční neurózu. I já jsem byla zpočátku vylekaná a nejistá, ale jakmile jsem zjistila, že své dítě znám nejlépe já sama a že i rady odborníků (spec. na Vojtovu metodu, neurolog, dětský lékař) jsou občas dokonce protichůdné, rozhodla jsem se vzít situaci do svých rukou. Protivnou doktorku jsem začala pouštět druhým uchem ven a zaměřila jsem se na to,abychom u ní v ordinaci byli co nejkratší dobu. Naše dětská lékařka mi sice nedoporučila přerušit docházku do riz. poradny, ale byla moc fajn a byla ochotná se mnou probrat všechny mé nejistoty ohledně synova vývoje. Zaměřila jsem se na spolupráci s ní a s rehab. sestrou. Jakmile jsem získala pocit, že syn je v pohodě, prostě jsem nikomu nic neřekla a do poradny už nešla. Dnes je to šikovný prvňáček,kterému nic nechybí, snad je jen trochu živější. Tak vám chci poradit, abyste spoléhala na sebe a našla si dětského lékaře, kterému věříte, však ony ty "odbornice" neví o moc více než "obyčejný" pediatr. Přeju moc a moc síly a psychické pohody.