Názory k článku Doma nebo v porodnici?

co se při té které tragické události skutečně objektivně odehrálo. Denní tisk a magazíny jako zdroj informací nemůžou stačit. Skutečně nemůžou. A nejenom v těchto závažných případech.

Johanesko, dekuji za zastani.
Adelaide, prestoze jsem se snazila napsat SVUJ NAZOR srozumitelne, zrejme se mi to nepodarilo tak jeste jednou:
psala jsem, ze jsem se o porod doma hodne zajimala - nemas tudiz pravdu, ze jsem sem prisla brat druhym jejich nazor. Jen jsem napsala SVOU ZKUSENOST a SVOU UVAHU nad tim, jak to mohlo SE MNOU a s MIM MIMINKEM dopadnout, kdybych doma rodila. To je vse.

Michala

P.S. krisene miminko muze byt samozrejme i bez zapalu plic.

Petro Neomi,

malicko generalizujes, co?
Takze
1. Nevim, kdo tu demonizuje porody v porodnici, ale z zen, které rodily doma a pisi sem, jsem to necetla ani od jedne (pravda, mozna mi neco uteklo, prosim Te tedy o konkretni prikladek demonizace, diky).
2. Priklad s CS - to, ze zena musí nejdriv zacit rodit normalne, a az pak je ji udelan cisarsky rez – opet pekna generalizace. Planovane CS vubec neberes do uvahy, o tech si ještě nikdy neslysela??
3. Mno a zaverem bych Ti jeste chtela napsat toto: Ty, kdyz pujdes svitit nekam, kde jsou prasata a poskrabou Ti filmy, tak napr.: Budes chtit slevu, nebo od te doby zacnes svitit jinde, nebo se proste nejak zaridis jinak, tak aby to vyhovovalo Tobe, abys mela filmy OK., abys byla spokojena. No a u porodu to jaksi vidim stejne. Po první nespokojenem poorodu si bud reknu: No, spokojena jsem nebyla, ale dalo se to vydrzet, prevladlo to a to kladne – a jdu tam rodit zase, nebo se zaridim jinak (a treba rodim doma), tot vse.

Jo a cekam, ze na ten muj primer s osvitkou budes reagovat tak, jako ze filmy nejsou dite, uz se tesim na peknou debatu :-)))))))))))))))))

Milada

Markéto, s tou poporodní péčí máš naprostou pravdu. Porodu jsem se nebála, ale z toho, co by mě a miminko čekalo na oddělení šestinedělí jsem teda trochu obavy měla. To je taky jeden z důvodů, proč jsem ráda, že jsem rodila doma.
Realita po porodu byla následující: do 24 hodin po porodu návštěva pediatra u nás doma, 3. den po porodu naše návštěva odrdinace na odběr krve z patiček a prvních 10 dní skoro každodenní návštěva mojí PA, která zkontrolovala mě a miminko. Žádné vizity, uklízečky, bezradnost (případně nezájem) sester při pomoci s kojením, zbytečná opakovaná vyšetřování, nervy jestli se mi poštěstí dostat se na nadstandardní jednolůžák nebo řešení problému, jestli mi miminko nechají celou dobu u sebe, jak jsem to znala ze zkušeností kamarádek.
Neznamená to, že bych teď každého přesvědčovala, aby rodil doma, ale ambulantní porod je podle mě moc dobré řešení (hlavně pro miminko), pokud je vše v pořádku a rodička se na to cítí. Jsem optimistka, tak doufám, že se informace, že to jde, bude mezi maminkami rychle šířit a třeba se brzy situace změní natolik, že ambulantní porod se stane samozřejmou alternativou a ne "výmyslem nezodpovědných matek, které myslí jen na svoje vlastní pohodlí" (slova jedné lékařky z nejmenované pražské nemocnice)

Nejsem si úplně jistá (nejsem doktor) ale myslím že křísené může být dítě i bez zápalu plic a naopak. Moje madla novorozenecký zápal plic měla (proože si lokla zkažené plodovky) ale rozvinul se až třetí den. To jen tak na okraj.

Nevím proč určití lidé mají potřebu pořád zdůrazňovat že oni by nikdy....nerodili doma, nenechali píchnout uši, nekojili do dvou let...
Pokud vím že bych něco nikdy... tak to prostě nedělám a nevysvětluji ostatním že ani oni by neměli. Napadlo by vás jít do diskuze "seskok padákem" a vysvětlovat diskutujícím že byste nikdy nemohli skákat padákem protože je to přece tak nebezpečné? Asi ne že? Ale pokud jde třeba o porod doma tak to se každý rád vyjádří. Nechte ostatním jejich volby.