Názory k článku Dvakrát do stejné řeky jsem vstoupila i nevstoupila…

Ja rodila v Brne - Bohunicich a nemuzu si stezovat a vsichni si moc a moc chvali Obilnak...tak si zkus vyhledat informace a pozeptat se...treba se ti to bude libit!!! Preju hodne stesti a zdravi!!!

jako někde medu. Ty taková stará větev a jediný co tě zajímá aby ses nenakazila a ten malinkej nevinnej bezbranej novorozeneček s nedovyvinutou imunitou na kterýho cizí ženský chmatají a prskají a kolem běhají psi a padají z nich chlupy...tak ten novorozeneček se ani bránit nemůže, ani napsat něco z čeho by bylo jasný jako z těch vašich článků, že myslí převážně jen na sebe na svůj úžasný supr zážitek.
Fakt, to by mě zajímalo, to mi některá vysvětlete tohle, považuju za legitimní, avšak nerozumné rodit doma, je-li lékařská péče dostupná, neboť naše babičky dobře věděly co je dobré, rodily doma a úmrtnost byla vskutku nemalá. A teď dotaz - Proč rodíte doma? l.Kvůli sobě - je to pro vás lepší? 2.Kvůli dítěti - je to pro něj lepší? Poctivě mi napište, jestli si opravdu myslíte, že je to pro novorozence lepší. Mě to zajímá. Pro mě je porod jen cesta jak přijít na svět. Je to těžké a vždycky se všechno nepovede, ale dneska se už spousta lidí opravdu upřímně snaží být matkám k užitku. To nejdůležitější se děje před tím a potom. Z tohoto hlediska mi vaše zaujetí porodem připadá malicherné. Stejně to zapomenete. Prostě se mi zdá, že když se rozhodnete rodit doma, myslíte jen na sebe. Sorry, to je můj názor.

Když jsem rodila já, tak jsem to málem nestihla a porodila jsem málem doma. Celou dobu jsem byla doma a překousávala bolesti, který ale byly nepravidelný. Pak ale už odtekla voda, tak jsem se rozhodla, že se osprchuju a pojedeme do porodnice. Ve sprše jsem začala krvácet, což mě příšerně vyděsilo, a tak jsme okamžitě jeli. Když jsem nastupovala do auta, měla jsem už šílený nutkání tlačit, ale zadržovala jsem to, co to šlo. Po příjezdu do porodnice jsme nestihli ani vyplnit formuláře a jela jsem rovnou na sál, kde mi řekli co a jak. Do půl hoďky jsem porodila. Porod byl bez komplikací, ta krev už byl prostě samotný porod, ale jsem strašně ráda, že jsme to do porodnice stihli. Hlavně mě zkontrolovali, že je vše v pořádku, to mě hodně uklidnilo. Rodit doma - NIKDY, i když se nám to málem povedlo.

Taky mě příspěvek Libika nenadchl, není zrovna tolerantní ani přátelský, dokonce ani ne vtipný, aspoň podle mě. Myslím, že tu nikdo nikoho nenutí rodit doma, a ty argumenty proč doma rodit tu píšou ty z nás, které to absolvovaly a chtějí se podělit o to, co je k tomu vedlo.
Já jsem rodila dvakrát v porodnici, poprvé to ušlo, podruhé skutečný horror, a to zejména díky chování personálu. Taky mi vadí, když mi někdo diriguje co mám dělat a ví všechno líp a já jsem tam jako na vojně, tedy ve smyslu že mám jen držet ústa a krok.
Od prvního porodu, kdy bych tleskala Libikovi, přes ten druhý jsem o celé věci hodně přemýšlela, a naprosto změnila svůj názor. Teď čekám třetí dítě, a i když doma rodit neplánuju, nemám na to podmínky, ráda bych našla nějakou porodnici kde by se dalo rodit přirozeně v tom smyslu, že nikdo nebude zasahovat zbytečně do tak přirozené věci, kde mě nebudou tlačit do věcí, které nechci atd. Nadchla mě kniha Znovunalezený porod, a zajímalo by mě, jestli v nějaké porodnici v Jihomoravském kraji (bohužel do Vrchlabí to mám opravdu z ruky) se dá rodit s takovým respektem k rodičce, jejím pocitům a k přírodě vůbec.
Co se týká představ některých mamin, že porod v porodnici vám zaručí zdravé dítě, bohužel při mém druhém porodu mohlo všechno probíhat naprosto bez komplikací, nebýt toho, že mi doktoři do průběhu porodu nevhodně zasahovali medikamenty i jinak, což mi potvrdil známý porodník (jsem z lékařské rodiny) s tím, že takto se bohužel v praxi často děje.

Miso s tremi detmi, ja myslim, ze to nezalezi tak docela na povaze te rodicky, ale hlavne na povaze deti.
Mam kamaradku, ktere prijdou porody nechutne, nikdy by zadny videt nechtela a porod sveho ditete absolvovala s nechuti a nikdy, nikdy by pry zadny porod videt nechtela.
Muj nejkrasnejsi zazitek z celeho zivota (neprehanim!) naopak je prvni porod, ktery jsem videla asi jako sestileta. Nejednalo se sice o sourozence, jen o stenata, ale dodneska si pamatuju na pocit stesti a radosti, ktery jsem mela, kdyz bylo to prvni po nekolika hodinach na svete, a na hlubokou uctu pred zazrakem zivota, kterou jsem v tu chvili poprve pocitila. Pupecniky jsme strihaly s maminkou, stenatka jsme cistily od krve a od vody, podkladaly jsme cista prosteradla a nemela jsem ani na chvilenku pocit, ze je to nechutne, i kdyz upatlane jsme byly vsechny tri. :)
Pripoustim, ze porod maminky by mohl byt traumatictejsi ve smyslu utrpeni, kterym prochazi MAMINKA, clovek od ktereho cekame ochranu a ktery je v ocich ditete svym zpusobem vsemohouci, ale na druhou stranu, treba ne?

Sice bych asi nemela odvahu rodit doma (pri minulem porodu - odtekla plodova voda dva dny pred porodem a nasledne kontrakce jedenact hodin po minute bez otvirani delozniho hrdla - jsem byla stastna, ze mam moznost pozadat o epidural) nebo spis, nepripada mi to tak dulezite, ale jen pro ty, kdo si mysli, ze rozeni v nemocnici musi byt vzdycky prinosem: moje maminka mne porodila pred triceti lety v porodnici SAMA, po noci stravene na hekarne, kdy videla lekare dvakrat; prisel uz pak jen osetrit miminko (tedy mne) - a vynadat mamince, ze je "roztrhana jako prapor". Samozrejme, kdyz tam nebyl, kdo by ji nastrihl, a musela chudak rodit na stole proti gravitaci. A u detskeho lekare jsem se minuly tyden sesla s maminkou, ktera zrovna takhle SAMA rodila v jedne prazske porodnici, kde za celou noc videla lekare taky jen jednou, a rano uz s ni honem supajdili na cisare, protoze - kdyz se na ni znova po par hodinach podivali, zjistili, ze mimino nema kyslik...