Názory k porodnici Nemocnice Děčín

Liško, já ti to neberu. Jenom zase zobecnňuješ svji zkušenost

Liško to je absolutní nesmysl. Na tohle přece není žádný metr. 12 hodin je běžná porodní doba a pokud se to zbytečně nežene dopředu, má porod svoje vlastní tempo, které umožňuje rodičce udržet si síly.

Jedno dítě jsem porodila po 18 hodinách 2-min kontrakcí a rozhodně jsem s tím neměla problém (jako skočit do večerky pro chleba to nebylo ale jinak o.k.). Drhé dítko se narodilo do 4 hodin od první kontrakce a řekla bych, že mi to dalo zabrat daleko víc.

Liško, to by mě zajímalo, kdo a jak na to přišel, s těma 6 hodinama. Měla jsem při prvním porodu pětiminutové kontrakce rozhodně déle než 6 hodin a nebyla jsem naprosto vyčerpaná a porodila jsem. Bez císaře.

Bohužel já můžu o děčínské gynekologii a porodnici mluvit je jako o velmi špatné zkušenosti. Při kyretáži po zamlklém potratu se se mnou nikdo z lékařů nebavil, jen jedna milá sestřička mi vysvětlila co mám dělat, co se bude dít a jak se mám po kyret. chovat. Vyšetřovaly mě dvě doktorky, na sále bylo asi pět lidí, ale nepromluvil se mnou ani jeden, dokonce mi neodpověděli ani na pozdrav. Bylo mi hrozně a chtěla jsem utéct...
Můj porod při druhém díky Bohu dokončeném těhotenství byl noční můra, dodnes se v noci budím hrůzou, že mě to teprve čeká nebo že to ještě probíhá, jsem zpocená a ubrečená. Moje kontrakce začaly v úterý v půl páté ráno, trvaly celý den, večer a v noci jsem už bolestí klečela a modlila se, ať už to skončí. O půlnoci jsem probudila manžela a vyrazili jsme do porodnice. To už jsem měla za sebou opravdu veliké bolesti a kontrakce v intervalu od 2-9 minut. Přivítala nás velmi nepříjemná starší sestra, jakože co je tam o půlnoci otravujeme, sprdla nás s mužem, že nepoznáme jestli je to k porodu nebo co. Při "výslechu" mi nevěřily, že mám kotrakce už od rána a jen na mě obě přítomné sestry houkly, že to neni možný a že takhle porod neprobíhá. Otevřená jsem byla jen na dva prsty přes obrovské kontrakce. Od půlnoci do rána jsem prožívala peklo, otevíraly mě čípkama, injekcema, kapačkama, ale náš malej ne a ne vylézt. Prožívala jsem muka, která ovšem sestry nezajímala, prý to musim vydržet a usnout mezi kontrakcema. Haha, měla jsem je po třech minutách už několik hodin, takže mi to přišlo jako hoooodně trapnej fór. Nad ránem se měnily směny, takže se se mnou lékař a sestry rozloučili a přišel nový personál na směnu. Nevím co bylo a je v mích papírech o průběhu porodu, ale obávám se, že pravda přesně zapsaná tak, jak jsem jim uváděla tam není... to tak v Děčíně bývá (kritické porody zvláště ty smrťáky se zrtácejí, prostě se ztratí dokumentace nebo je upravená, přepsaná!!! takže důkazy chybí a nikdo za nic nemůže - proto je tu paní primářka stále na svém místě - to jen tak mimochodem). A konec příběhu? Sestry jsem prosila, ať mi pomohou a dají mi injekci na uklidnění bolestí, že už jsem noc a den a noc nespala a jsem vyčerpaná, sykly, že je v baráku Žáková a že si to nemohou dovolit. Tak jsem trpěla dál. Za mnou byla fronta dalších rodiček, tak na mě pořád pokřikovaly , ty sestry, ať už to porodim, že zdržuju. Paráda, to potěší. Na předporod. kurzu mi naslibovaly, jak pomáhají, jak dávájí uklidňující léky a blablabla. Ale ve skutečnosti vás nechají rodit jako ve středověku, za každou cenu přirozeně bez pomoci od bolestí. Jen sprcha a vy. Můj synáček se narodil až v půl desáté ve středu ráno, když už po mém břichu skákaly dvě sestry a můj manžel, lékař mě stříhal... malej měl okolo krku třikrát omotanou pupeční šňůru, byl modrej, nedýchal, neplakal... bála jsem se já i okolí, že je po něm... díky Bohu a jen jemu jsme to oba přežili, rozdýchali a žijeme šťastně. Z porodu jsem ale byla zklamaná, nikoho jsem nezajímala, moje bolesti a já jsme byly jen další případ, kterých tam jsou desítky za den, takže nezájem. Žádná pomoc, podpora, milé slovo. U porodu a dlouhého těžkého tlačení mě sestra okřikovala, že musim tlačit víc, ať si nestěžuju na únavu... hrůza. Podpora a povzbuzení by pomohly víc. Manžel, a to jsem zapomněla dodat, směl přijít až na samotný porod, do té doby jsem ho tam "nesměla" mít. Prý to není nutné a vyhnaly ho domů.
Každému kdo rodí v Děčíně přeju, aby měl porod krátký, lehký, bez komplikací a průtahů, protože jinak tady nikoho nezajímáte, zdržujete a nakonec, můžete být rádi, že jste vy i miminko přežili.
Na dr. Žákovou bylo podáno (vím od personálu nemocnice) mnoho stížností, oznámení apod. ale protože vždy chyběly záhadným způsobem ztracené důkazy, ustála to. A rodí dál za každou cenu přirozeně, kleštěma, ať to stojí cokoli... Já čekám drumé mimčo, ale chci příští porod taky přežít, takže tu rozhodně rodit nebudu! To si fakt nerisknu.

Dobrý den, své druhé dítě jsem rodila 31.01.2009. Nemohu si Děčínskou porodnici vynachválit a ve srovnání s Ústeckou - vyzpěvuji až do nebes. Svého prvního syna jsem rodila v Ústí, v té době tam pracovala současná primářka Mudr. Dana Žáková. Přístup sester v ústecké nemocnici je na velmi špatné úrovni. Neochota, nezájem, náladovost sester zrovna v době, kdy my "šestinedělky" potřebujeme vstřícnost a milé zacházení nejvíce. Při mém druhém těhotenství jsem zvažovala, kam jít rodit - neměla jsem možnost srovnání. Ale vzhledem k tomu, že p.MUDR. Dana Žáková je má ženská lékařka, rozhodla jsem se pro Děčín. Už jen přístup při školení k porodu - na mnohem vyšší úrovni. Porod jse měla bezproblémový, a přístup sester byl opravdu úžasný. Děkuji hlavně dětským sestřičkám, které mi pomohly kdykoliv a ve všem. Pokud budu rodit 3 dítě, jedině v Děčíně. Děkuji i p. MUDr. Žákové Daně za podporu a dodání tak potřebné energie.Opravdu jsem se cítila jak v bavlnce a né jako kus "hadru", který někoho obtěžuje s kojením. V Ústí jsem zažila sestru, která se my "vrhla" na nalitá prsa, aby mi předvedla jak odstříkávat. Tolik bolesti jsem dlouho nezažila a měla jsem chuť jí jednu "natáhnout". Omlouvám se za projevy, ale toto se nedá zapomenout. Přeji Všem rodičkám dobré zkušenosti s Děčínskou porodnici. Gabriela