Názory k článku Nákup výbavy a oblečení

Ahoj Mirko s romantickou přezdívkou. Já taky pořád váhám mezi novými věcmi z kamenných obchodů, protože jejich kvalita nebo bezpečnost může také být pomyslná (viz solidní oblečení s otvorem na hlavu malou jako kuželka) a levnými věcmi, kde je ta pomyslnost téměř jistotou. Tady nejsou jen plísně a breberky, ale i chemie při zpracování látek a v tom jsou orientálci dost laxní, k sobě i jiným.
Snažím se maximalizovat vzájemné vypůjčování, i když pro mě je to snadné, když neplánujeme další. Ale všechno co se dalo jsem darovala, někdy i lidem, které vůbec neznám, protože chci pomoct někomu, kdo to potřebuje a já jsem to tenkrát moc potřebovala. Ale bylo mi u toho, jako kdybych jim dávala kousky našeho miláčka :o).
Předností použitého oblečení je dle mého názoru skutečnost, že už je vytahaný a tím pádem se lépe obléká.
Tímto s tebou nebou nepolemizuji anóbrž souhlasím.

To mě pobavilo. Troje dupačky při osmi divokých stolicích za den. Každé dítě je jiné. Když jsem ho nosila, tak jsem si říkala: "Na co tolik oblečení? Mimino přece nechodí ven, aby se umazalo."
Přednost darů a obnošeného oblečení od příbuzných a známých(Vietnamci a sekáč pro novorozence nevím, já asi ne) vidím především v tom, že jsi připravená na nejrůznější eventuality. Jasně, že to všechno neunosíme.
Mateřství je plné pochybností a nejistot a já se raději pojistím.

Týno, osvětlovala jsem SVŮJ náhled na danou věc. Mé doporučení v tomto případě nešetřit je směřované k ženám, které si mohou dovolit nešetřit. Je jasné, že když má člověk hluboko do kapsy, tak že to šolichá všelijak, třeba i od Vietnamců, a autosedačky z bazaru atd. Jasně, je to laický náhled. Ale vycházím při něm z toho, co je známé o plísních - že se rozšiřují používáním společné obuvi, ale taky společného ručníku! apod. Jasně, je to moje intuice, nemám to nastudované, a promiň - jsem přesvědčená, že jsou důležitější věci týkající se dětí, které by si měli rodiče nastudovat (pokud se jich vyloženě ekzémy a alergie netýkají). Ostatně - kdo má intuici nastavenou jinak a do sekáče půjde nakupovat na novorozeně přes přetékající peněženku, tak asi na nějaké tlachy nějaké diskutérky z Rodiny bude stejně dlabat, žejo:-)
Neber to jako nějaké omezování osobní svobody kohokoliv, mně je srdečně jedno, jak si kdo obléká dítě.
M.

Mirko ohanet se tu strachem s ekzemu a vyrazek ze strachu, ze by to tve malicke po pouzitem obleceni ze sekace chytilo neni na miste. Zkus si nastudovat neco o vyrazkach a ekzemech a hned budes mit jasno. Tyna

No, přidám se se svým hlediskem. Mně připadalo dost blbý kupovat na křehoučký, mrňavoučký a choulostivý miminko věci ze sekáče. Říkala jsem si - vyvařit to nejde (myslím třeba samet) - a kdoví, jestli původní majitel neměl třeba nějaký ekzém, vyrážky... Zkrátka, aby to moje robě nechytilo taky. Takže první rok nebo dva jsem kupovala oblečení nové, případně si půjčovala z "adresných" zdrojů (kde jsem věděla, že není žádný problém, žádná infekce a tak). Možná to trochu leze do peněz, ale v téhle oblasti bych nešetřila (pokud bych si mohla dovolit kupovat nové věci). Samozřejmě když je imunita dítěte vyvinutější a rodič ví, že nemá žádné problémy typu ekzém, tak pak už je sekáč dobrý zdroj. Teda býval. Teď bych řekla, že se výběr kapánek umenšuje a že už je trochu problém něco sehnat. Nicméně já stále ještě na kluka většinu věcí kupuju v sekáči. Na nové značkové věci nemám - a řekla bych, že v sekáčích bývají oblečeníčka přece jen kvalitnější a zdravotně vhodnější než na tržnicích.
Ale třeba postýlky nebo židličku jsme měli z druhé ruky - a když vidím ten výběr kočárů v bazarech, tak čekat dneska mimčo, klidně pořídím kočár z bazaru taky. S autosedačkami je to méně jednoznačné - když jsou penízky, určitě je vhodnější koupit novou a kvalitní - kvůli bezpečnosti. Co se týče nábytku, ten bych kupovala taky nejradši nový, značkový, s kulatými rohy, ale - starý český Univerzal slouží taky dobře:-)
Co se týče vaničky, tak u nás to bylo jasné - bydleli jsme ve stařičkém domě, s koupelnou velmi ošklivou, s obrovitým oknem těsně nad vanou, se starou plynovou karmou a s vanou nějakých třicet let obrůstanou kamencem, takže jsme naše miminčátko logicky koupali v dětské vaničce v poněkud útulnější kuchyni na stole... Jo jo, to byly krušné začátky... Ačkoliv - jedna o něco starší známá "začínala" kdysi někde na východním Slovensku, a to bylo ještě horší: praní na valše, máchání v potoce, suchý záchod... Tak to proti tomu jsme měli byt ještě luxusní:-)
M.