Názory k článku Fusak do kočárku pro větší děti

Adyno,

přidám taky stejnou "příhodu" nebo zkušenost: synkovi už bylo okolo těch tří let, jeli jsme normálně po městě a potkala jsem bývalou kamarádku z vysoké školy (podotýkám neprovdanou a bezdětnou) a první, co z ní vypadlo, bylo: "Proboha, ty ho ještě vozíš v kočárku?" No, měla štěstí, že jsem celkem klidná povaha a přešla jsem to. Jinak bych jí vmetla: "A to mi říkáš ty, která ještě dítě nemáš? Tak to je teda dobrý." Nicméně, i tak jsme po chvilce jaksi vycítily, že si nemáme co říct a nejistě jsme se zase rozloučily.

Synek je také dlouhán, pamatuju si, že jsem jezdila za jednou paní pro bodíčka, která je na ty "čahouny" šila.

Irena

Hm, to že se něco dělá v zahraničí jinak bych hned nepovažovala automaticky za lepší. Nepřetěžovat dítě, to samozřejmě souhlasím. Ale zase na druhou stranu, pokud vím, tak zejm. v USA ale i v ostatních státech mají všude problém s obézními lidmi a dětmi. A výchova k aktivnímu pohybu přeci začíná od malička.

Ireno, naprosto s tebou souhlasím. Můj syn (dnes je mu 5 a půl) byl poměrně čiperné dítě, začal běhat hodně brzo, ale ve dvou letech jsme kočárek taky ještě občas využili. Hlavně (jak už se zmínily mnohé přede mnou) k delším cestám do města. Taky se mi stalo, že jsem byla terčem určitých poznámek (od maminky, která kolem nás procházela se svým dítětem). Poznámka typu - podívej, takový velký kluk, a vozí se na kočárku! Jenže můj syn je hodně vysoký, a tak dítě kráčící vedle nás sice bylo zhruba stejně velké, ale v každém případě mnohem starší.
Na "bodíčka" jsem taky nedala dopustit, ze stejného důvodu, jako píšeš. Ale právě díky tomu, že synek byl dlouhán, tak jsem je musela přestat používat dřív, než bych chtěla.
Rozhodně neodsuzuju nikoho, kdo veze na kočárku, dvouleté, klidně tříleté dítě. Když to není pořád, tak proč ne. Trocha pohybu dětem neuškodí (zvlášť některým), ale jsou situace, kdy je to opravdu potřeba.
Tolik můj názor.

Ahoj Eleonoro,

tak z Tvého příspěvku mám pocit, že mám silně postižené dítě ... :-)). Můj synek se vozil v lehkých golfáčích (bez stříšky, bez polohování) asi do 3 let a 3 měsíců a byl naprosto spokojený! Začal totiž chodit až v 19 měsících (do té doby lozil po čtyřech), takže myslíš, že i tohle je příznak nějakého "postižení" :-)) Při nakupování v obchodě se posadil, aby nepobíhal mezi regály nebo když jsme šli někam dál, tak to bylo taky výhodné. Vždyť když dítě sedí a kouká, tak je to super, nebo ne?

Ne každý má dítě temperamentu tygra, který potřebuje pořád někde lítat a uběhat se. Některé dítě je halt klidnější ... Takže bych skutečnost, že dítě se vozí ještě ve dvou a více letech, nepovažovala za nějak divnou.

K těm "bodíčkám": já jsem synkovi kupovala "bodíčka" určitě ještě do dvou let. Výhoda: při lezení na zemi jsem mu nemusela pořád zastrkovat tílko a tričko, nýbrž drželo to samo!

Toť můj názor a zkušenost, Irena

Souhlasím s Tebou...nejde mi nějak na rozum,že si někdo troufne porovnávat děti,jejich maminy a celý přístup k životu...

Ani já nevidím nic špatného na tříletém dítěti na kárce a o nočníku nemluvím vůbec...není každému dopřáno mít dokonalé dítě...některé chodí na nočník už v roce a samo bez pláče...a zbytek tam zavítá až ve dvou a později...dáme je tedy na převýchovu?Neměli by být všechny stejné?:o)

Žertuju...jen to ne...