Názory k článku Jak jsem přežila šestinedělí

Teda Bellano, promiň, ale myslím, že tvoje články asi dost děsí budoucí matky. Já si nemyslím, že je nezbytně nutný po porodu zešílet a že se určitě najdou i miminka, který občas i spí a jedí a netráví den řvaním, myslím, že jich je většina. Taky si myslím, že maminka po porodu nemusí vypadat jako příšera v devátém měsíci. Většinou se břicho po porodu zatáhne víceméně zpátky, chůze taky vypadá normálně, je možný pečovat současně o sebe i o dítě. Přijde mi, že to strašně zveličuješ, mít děti je přece úplně normální lety osvědčená praxe, většina lidí je má a "kupodivu" dál normálně žijí. Sice se mi moc líbí tvůj styl, je to fakt vtipně napsaný, ale obsah mi přijde fakt hrozně až nereálně nadsazený. Každá se určitě po porodu potýkáme s nějakým problémem, ale až takhle....

Hezký článek.
Myslím, že se to s tím uklízením, žehlením a hlavně vyvařováním v dnešní době strašně přehání. Spousta maminek se bojí, aby jejích dítě nepřišlo do kontaktu s bacilem. Je to chyba. Dítě naopak má přijít do kontaktu s běžnými viry a bacily, potřebuje si pěstovat imunitu. Když ho držíme ve sterilním prostředí, může mu to později působit velké problémy a bude pravděpodobně častěji nemocné. Myslím, že všechno s mírou, nic jsem nevyvařovala, prsa si přece před kojením také nevyvařuji.

Samozřejmě jsou i věci, které už jsou i na mě moc, kterým se snažím předejít. Známá na vesnici mi vypravovala, jak před 60-ti lety její děti prostě běhaly po dvoře a ochutnaly třeba i slepičinec. Prostě neměla čas je moc hlídat. Tak to bych opravdu u mých dětí nechtěla. Na druhou stranu, všechny 4 děti této mé známé ve zdraví přežily i ten slepičinec, takže asi opravdu není potřeba se nervovat kvůli nesterilní plence, či hračce.

Poslední věc: vadí např. starý sunar, či plesnivé potraviny apod, k tomu by se dítě dostat nemělo. Naroti tomu letitý nános prachu na půdě není prý nijak nebezpečný, jakkoli to vypadá strašlivě, když ho vaše batole ochutnává.
Eva a dva zdraví kluci

Tak jsem si myslela, že se dalšího pokračování nedočkám a je to tu. Bellano je to skvěle napsané. Trochu jsem si zavzpomínala na listopad minulého roku a sama sobě sem se musela zasmát. Je pravdou, že mít všude sterilní čistotu, to jsem neřešila. Já byly tak vyděšená z našeho řvoucího uzlíčku, že jsem si nedokázala představit jak to dál zvládnu, bude-li to pokračovat.
A pokračuje a musím říct, že jsem si zvykla. To, že místo dítěte jsem porodila "paviána" už neřeším a to, že se to doma neleskne jak na zámku už vůbec ne.
Přeju hodně štěstí tobě i tvé holčičce. Šimi