Názory k článku Jak jsem přežila šestinedělí

Jsem prave v 10tt a taky mam asi dost naivni predstavy... Nicmene, diky Tvym clankum vidim, ze mytus usmevave, krasne stihle mlade maminky s mesicnim spicim miminkem v naruci je opravdu realite zivota vzdaleny.
Tak se pripravim na obe moznosti a nebudu prkvapena ... :o))) Hlavne at Tve clanky nikdo nemaze - myslim, ze je v srpnu budu potrebovat... :o)))))
Pis dal, prosim, jestli je tedy o cem psat... :o))))) Jako budouci maminka potrebuju vedet vsechno... :o))))))

Můžeš mi vysvětlit, jak si dojdeš zacvičit s dítětem, které leze, popř. začíná chodit? To ho jako necháš lézt po tělocvičně a šplhat na "mučící nástroje"? Možná, že sem tam existují nějaká cvičení, u kterých poskytují hlídání. Ale! Zpravidla je to až od 3 let a zpravidla je to za příplatek. A když nemáte moc peněz, musíš setsakra počítat, jestli na ten příplatek máš nebo ne. Já měla celkem klidné mimčo, takže do 5 měsíců jsem s ní chodila do restaurace. Ale od 5 měsíců už to nešlo protože už nevydržela jen ležet v kočárku nebo sedět na klíně.
S kamarádkou, která má také malé dítě si moc nepokecáš, protože cca od 8 měsíců ti dítě leze, takže musíš neustále být u něj a hlídat ho a navíc to dítě se neustále dožaduje tvé pozornosti. Stále leze (později chodí) za tebou a neustále ti něco vnucuje a "říká" a dožaduje se tvých hlasitých reakcí. Pokud se nedočká, začne ti řvát, takže už se pak neslyšíte vůbec. můžete si trošku popovídat, je-li s vámi jen jedno dítě. A idea, že dětičky si hrajou spolu platí až tak od 3 let a to stejně mají mezi sebou spory a každou půl minutu chodí za vámi abyste je řešili. Pokec mezi kamarádkama, který maj děti, z mé zkušenosti vypadá tak, že občas prohodíte nějaké to slovo mezi sebou a jinak se spíš těšíte ze vzájemné přítomnosti než z dalekosáhlé diskuse.
Také není pravda, že každé ženě hned splaskne břicho. Mně kupříkladu nesplasklo do dnes :-(((( A to jsem poctivě cvičila celý rok. Někomu ano, někomu ne. Ale i když třeba nemáš břicho, trochu se ti rozšíří boky rozestupem pánevního dna a najednou zjistíš, že se nevejdeš do žádných kalhot ani sukně. Já nosila po porodu kalhoty těhotenský, ale asi po třech měsících mi byly velký, jenže předtěhotenský zas byly malý. A když jsem si chtěla koupit nový, žádný mi pořádně neseděly. Navíc se teď furt nosí bokovky, což pro nás - s faldíkem po dítěti je fakt nevhodný.
Na tvém příspěvku je poznat, že nejen nemáš vlastní dítě, ale nemáš ani zprostředkovanou zkušenost kamarádky nebo sestra apod. Tedy ne že by to byla nějaká tvoje osobní chyba. Když nemáš zkušenost, nemůžeš vědět, jaké to je. Od toho jsme tady my, zkušené maminy, abychom tě poučily :-))) Ono to fakt trvá, než si zvykneš na nový režim s dítětem. Někdo to má jednodušší, někdo těžší. Ale v žádném případě to není jako před tím :-)) Věř tomu, co ti píšeme. Není to prostě stejné jako když si pořídíš psa. tomu všechno určuješ ty, takže si v podstatě ponecháš svůj rytmus. S dítětem se musíš podřídit ty. Ale klidně napiš, co tě zajímá, jakou máš o něčem představu a jestli to tak jde nebo nejde uskutečnit.

Bell, opět smekám a tleskám nadšením!! Tvé články jsou více než suprové. Díky Ti, že je zveřejňuješ tady na rodince, opravdu se při nich bavím a posílám je odkazem všem známým maminám :))

A chtěla bych se zeptat Zuzky S., zda má děti? Předpokládám, že nikoliv. Obdobné představy o mateřství jsem totiž před několika lety měla také, ovšem praxe je zcela jiná. Samozřejmě, že se snažím vypadat k světu, ale někdy jsou dny, kdy to opravdu nejde a v době po porodu takových dnů bylo víc než dost. Představy o tom, že se břicho po porodu všem opět smrskne do původního stavu jsou zcestné, znám minimum maminek, které tohle štěstí potkalo. Stejně tak je mylná představa, že pokud máš na hrázi čerstvou jizvu s deseti stehama, že tvá chůze bude ladná. Také se asi dost těžko zalíbíš svému partnerovi v posteli, pokud krvácíš tak silně, že k zachycení potřebuješ několik vložek, které se do tang jen těžko vejdou a z prsou ti teče permanentně mlíko proudem. Mám stejně starou holčičku jako je Agátka a (naštěstí) o mnoho mnoho klidnější,ale i tak jsou dny, kdy zůstanu do oběda v pyžamu a nezdá se mi to nikterak ponižující. Samozřejmě, mohla bych si najmout chůvu, přejít na umělé mléko a mít na sebe víc času,ale to by bylo známkou toho, že pořídit si dítě byl fatální omyl. BTW. opravdu bych ráda věděla, jak se například s třítýdenním miminkem chodí ve třicetistupňových vedrech na koupaliště :))) Poradíš???

Sylvie,
na tom možná něco bude, já měla nejdřív dvě pohodový holčičky, který od dvou měsíců spaly celou noc. Teď mám kluka, kterej je fakt šíílenej. Nenechal mě vyspat asi 7 měsíců, to je při mym celkovym nasazení dost průšvih. Zhruba od dvou měséců jeho věku mi skončila MD :-))).
Ale stejně mi nikdo nevymluví, že práce je s více dětmi víc. Taky teda záleží na věkovym odstupu. Já mám 3apů a 3ačtvt.

No Petro nevim o tom, že by něco bylo při dalším dítěti jednodušš. Podle mých zkušeností jedno dítě=žádný dítě. První moje dítě, mmch naprosto pohodová holčička, mi zdaleka nezabralo veškerý čas, byla jsem svobodná matka, tudíž mi doma nikdo další nepřekážel a nedělal bordel a nemusela jsem nic vařit. Taky jsem u prvního dítěte z počátku používala aktivně látkové pleny :-)) Bylo i důležitý, že jsem měla asi 8měs skoro klasickou MD pracoval jsem malinko a zkoušky ve škole jsem si udělala v předtermínu a pak se zpožděním.
U dalších dětí to bylo už podstatně horší, protože musim vařit, prádla mám asi tak 5 praček do týdne, všichni dělaj bordel (málokdo si ho uklízí) a do toho školka, škola, kroužky atd. atd.
Milé mamky jednoho dítěte nevěřte nikomu, že u dalších dětí je míň práce, je to naprostá pitomost, tý práce je logicky víc a víc.