Názory k článku Jak jsem přežila šestinedělí

Bell, skvělej článek. Hlavně hodnotím to, že píšeš To je skvělý!!! Jen se toho drž. Já to asi vzdám a jen budu (samotřejmě velice vtipně) reagovat na tvoje článečky.....

Já teda šestinedělí tak moc zase neprožívala. Pravda asi po 4 nedělích od porodu u mě nastal zlom a já pomalu začala věřit, že asi jsem těhotná. :-)))(kde se nám doma vzalo dítě, to nechápu do teď - a to už má 7 měsíců!!)Mimochodem NIKDY nepochopím, KDE v tom břichu jako mohla bejt a rozhodně je nad mý síly pochopit kudy vylezla! :-)))
Cestou z porodnice jsem se na ní pořád koukala, jak je v autosedačce a nechápala jsem, kde jsme k ní přišli....... a doma všechno bylo ve stylu "tak já se vám o ní postarám..." Prostě jako kdybych jí měla na hlídání. Nebo tak nějak. S dětma jsem jakž-takž zacházet uměla, tak v tom problém nebyl...... jen pochopit, že je to "moje" miminko. Pravda udivující a chválící řeči sousedek, co jsme potkávaly mi přiváděly na vrchol blaha, ale stejně. Bohužel jsem měla to samé nutkání jako Bellana každému na potkání říct, jak byla veliká a jak rychlej a pohodovej porod jsem měla. Chudinky.... asi je to moc nezajímalo, ale to zase nezajímalo mě.
No a co se týká šití..... sama jsem se teda nekontrolovala..... nemám odvahu. A vzhledem k tomu, že bylo podle primáře v porodnici "velký" soudím, že velký asi bylo. Jenže mi nikdo neřekl, že si nemám po porodu sedat do mého oblíbeného tureckého sedu. A když mi tak přistihl doktor asi třetí den po porodu při kojení, tak náhle pochopil, proč šití drží a kůže okolo je potrhaná........ marně jsem se bránila, že mi to nikdo neřekl. Prostě mě spodek nijak nebolel. Vlastně mi nebylo nic. Jen jsem byla nevyspalá. A nic víc.

Takže milé nastávající a budoucí maminky........ neděste se. To, že někdo to má takhle znamená jen to, že vy to budete mít úúúplně jináč!!! Páč jako všechny děti jsou stejné, ale vlastně každé je jiné, tak to samé platí i o porodu, těhotenství, šestinedělí, výchově a vůbec.......

Sen, Hajano, děkuju moc.

Já nemám problém pochopit, že někdo může mateřství prožívat i jinak než já. Fakt upřímně obdivuju všechny maminky, které jsou v pohodě, upravené, nalíčené, depilované, učesané a usměvavé. Vůbec to nemyslím ironicky, OPRAVDU mi to přijde skvělé a obdivuhodné.

Ehm, možná, že kdybych nemarnila čas psaním článků a reakcí na komentáře k němu, tak toho taky stíhám víc :-)))

Ne, dělám si legraci. Pochopitelně, že když už je Agi 7 měsíců, tak je všechno zase mnohem mnohem lepší, než to bývalo - teď se mi tu plazí kolem nohou, cupuje na kousky plínu a je spokojená. A já mám čas kouknout na net :-) A na sobě mám normálně kalhoty, mikinu, dokonce jsem se dnes myla, čistila si zuby a tak podobně. Fakt jsem od dob šetinedělí udělala jistý pokrok :-)

PS: ale trvám na tom, že nepíšu fikci, ale pravdu :-)

Moc pěkné Bellano :-). Možná to budoucí matky děsí, ale myslím, že v tom tu určitou nadsázku vycítily. Každá prožívá jinak těhotenství, porod, šestinedělí a myslím že tohle funguje naopak i jako vzpruha pro ty, které to prožívají podobně jako Bell. To by mohly budoucí matky děsit i poučky, jak těhotné ženy trpí nevolností od rána do rána - někdo trpí, někdo ne. Stejně tak má někdo uplakané miminko a někdo ne, někomu se ty hormony zbouří a jinému ne atd. Určitě se dá všechno zvládnout, ovšem záleží hlavně na prckovi, jestli k tomu dá prostor a jakým stylem. A Bellana zvládla i tyhle situace, takže by to nastávající maminky nemělo lekat, ale spíš uklidnit :-)).

no ja taky byla prekvapena, ze mam to bricho, ze hned nezmizelo. Ale nikdy se mi nestalo, ze bych cely den byla v pyzamu. Vse jsem v pohode zvladala, jeste do toho v 7 vodila druhe dite do skolky a ve 12 ze skolky, takze diky 4 kilometrum denne jsem po 4 tydnech byla hubena jak lunt. Jinak nechapu, ze si holky narikaji, vse jde zvladnout.

Budoucím vyděšeným matkám se omlouvám :-)
Všechno, co píšu, píšu tak, jak jsem to prožívala, cítila a jak to skutečně bylo. Maminkám, které šestinedělí prožily v pohodě, upřímně závidím a přeju jim to :-)))