Názory k článku Nový zákon a navštěvování školky

Také jsem od této změny čekala víc, zamšstnavatel mi upravil podmínky super, 4 hodiny denně (počítala jsem, že věková hranice nebude omezena), abych mohla nastoupit, musela mi začit hlídat mamka, která to má jako druhou směnu. Protože školky hlídají odchody a příchody, stejně bych nemohla školku využívat. Také jsem si představovala větší vstřícnost ze strany státu, on těch cca 3500 Kč mateřský je fakt dost málo.

Iva

Víš, Zdenko, ono je to úplně jinak, než jsi nejspíš pochopila. Já se k tomu původně už nechtěla vracet, protože už je to několik let (synovi je 8), ale nedá mi to, Ty máš právo vědět, o co kráčí, a já mám právo na očištění svého jména
Jde o to, že můj syn není typické dítě. Je nesmělý, vždy měl problémy se zapojením do kolektivu: ve školce tudíž se mu nechtělo zapojovat se v době „volných“ her do her ostatních dětí; snad proto, že nevěděl, jak se zapojit, snad proto, že ho dané zábavy zrovna moc nezaujaly, nebo třeba proto, že přes veškerou snahu z něj vychovat tvárné dítě byl vždycky trochu svéhlavička a poněkud individualista, takže možná měl problém přizpůsobit se druhým - rád si všechno řídí sám.
Není to taky typický kluk: vždycky jsem z něj chtěla vychovat džentlmena, muže s empatií, jemného a citového; jsem pacifista, takže jsem vždy prosazovala nenásilí; a odmalička procházela literatura i televizní produkce jistou „cenzurou“ - ročnímu jsem mu nečetla, kterak Karkulku sežral vlk, tříletému jsem nepouštěla Toma a Jerryho, a pětiletému jsem mu nedopřála Spidermana anebo Jurský park. Tak se stalo, že zatímco (i dnes) se spolužáci perou a střílí po sobě, Luboš se takových dravých her straní a raději si hraje s děvčaty; jen stěží dnes zpětně dohledám, jak se chovaly děti před několika lety ve školce, ale je dost pravděpodobné, že syn prostě tak trochu „nezapadal“.
V předškolním věku měl Luboš netypické zájmy. Měl rád pohyb - byl zvyklý se mnou jezdit často na celodenní výlety (i při riziku přeháněk, kolikrát jsme museli jít s deštníkem nad hlavou) - a ve školce se měl najednou zklidnit a celé dny se věnovat výtvarným činnostem, zpěvu anebo klidné hře u stavebnic. Ven chodili jen za pěkného počasí. Později se, ano, trochu zklidnil - ale zase naprosto netypicky: místo kreslení psal, místo hraní se stavebnicemi si hrál na školu nebo na spisovatele nebo na nějaké podobné „intelektuální“ věcičky.
No a teď k zápornějším odlišnostem. Ač jsem tak rozhodně nechtěla, byl hodně vázán na dospělé. Dodnes má problém - nechce třeba sám chodit ven anebo se bojí sám usínat (pozor! I přes mnoho různých způsobů přesvědčování, domluv či ultimat, přes různé podpůrné propiety typu hromádky plyšáků a oblíbených knížek u postýlky, přes možnost pouštění uklidňující hudby atd.). A také - nikdy nebyl příliš manuálně nadán: je poměrně pomalý a nešikovný.
- Odlišností dost, nemyslíš? A teď si vem, že já si - považ - dovoluji požadovat na našem školství, aby v těch hodinách, po které mají dítě na starosti, drobným dílem přispělo k rozvoji schopností dítěte - anebo aspoň nebořilo a neničilo již dosažené úspěchy a nepodkopávalo křehké sebevědomí dítěte.
A s tímto mým požadavkem nastoupil můj syn do místní vesnické školky. Věřila jsem a doufala, že se tam zapojí, že si najde kamarády, že mu tam bude fajn.
Nuže. Ještě v prvním půlroce docházky do MŠ se bohužel mému synovi nepodařilo strefit se na toaletě a znečistil ji. Čtyřleté dítě. Budiž řečeno, že hygiena a další praktické dovednosti byly jedním z hlavních důvodů, proč Luboš nešel do školky o rok dřív - aby dozrál a naučil se, co je potřeba. Reakce školky? Potupné vyšetřování a ponižující výstup před celým kolektivem dětí. Dozvěděla jsem se o tom s odstupem času od mé tchýně, která nevěřícně kroutila hlavou, jak je možné takto ponížit dítě před ostatními (tj. nevím tomu hlavu patu, chtěla mě patrně ochránit před detaily). /Moje matka, učitelka v důchodu, zkonstatovala, že toto se mělo řešit někde v soukromí mezi čtyřma očima, tiše věc odklidit a nijak moc tuto „nehodu“ nerozebírat. Kolikrát se jí za léta praxe stalo, že ještě na škole v přírodě (3. nebo 4. třídy) se stalo, že v tichosti převlékala počůrané prostěradlo./
Odjakživa živé, neposedné dítě, které muselo všude být, všude si doběhnout, hodiny pobývalo na čerstvém vzduchu - a nyní mu bylo vytýkáno, že místo hraní se stavebnicí rázuje po školce a hraje si na vlak. /Chápu, že potřebují určitou bezpečnost - ale měli mít program zařízený tak, aby se - ještě stále dost malé - děti mohly dostatečně vyběhat a vybít přebytečnou energii. Stále ještě nešlo o ročník pěti až šestiletých, který se obecně přijímá jako jistá příprava na školu. Ostatně moje matka i ve škole zařazovala pidichvilky na protažení těla - před psaním, čtením či počty si chvilku zacvičili, nebo zazpívali nějakou písničku na obveselení./
Další stížnosti učitelek: on si vůbec nechce hrát s dětmi. /Chápu, že hlavní potíž je v tom, že je jedináček a že jsme my, rodiče, neměli příležitost častého setkávání s někým s malými dětmi. Na mou obranu budiž řečeno, že jsem za podstatný věk k zapojování do kolektivu považovala až věk předškolní. Přitom už ve třech letech se on bál hrát si s dětmi v MC beze mne u sebe. - Přesto mají učitelé dost dobrou příležitost a taky by měli mít i patřičné schopnosti k tomu, aby se pokusili dítě lehce podnítit k zapojení, pomoci mu překonat rozpaky apod. Kritika dítěte podle mého názoru naprosto není na místě./ Ředitelka MŠ si stěžovala: promiňte, že to tak řeknu, ale on je pěkně vyčůraný. On za námi pořád chodí; všude. /I kdyby si to stokrát myslela, jak si vůbec může dovolit TOHLE říct do očí rodiče dítěte?!? Obzvlášť když jako profesionál by měla spíš ctít zásadu, že dítě se teprve učí, a že záleží na dospělých, jak dítě vedou a co s tím dospělí udělají. My s jeho vázaností máme problém doposud. Ale spíš je to o úzkosti, o strachu, možná strachu z odpovědnosti a z osamostatnění; ale vypočítavost? O vypočítavosti by se dalo přece hovořit až u „hotového“, dospělého člověka, a ne u pětiletého špunta!/ Další důvod kritiky: pomalost. Je moc pomalý. Stížnosti na toto téma jsem slýchala často, zvláště v zimním období, kdy musel oblékat i punčocháčky. Byl to taky důvod pro doporučení ředitelky MŠ, aby šel do školy o rok déle. /Proč, proboha, šly na to dítě tak zhurta, jak jsem vyrozuměla? On pomalý je dosud, ale když chce, tak zabere. To nešlo ho třeba motivovat něčím pozitivním, nějakým laskavým slovem, povzbuzením?/
No a na závěr - teď se mi taky vybavil detail, na který jsem už dávno zapomněla: od syna jsem se zpětně dozvěděla, že jednou při procházce musel zůstat sám zamčený ve školce, protože se nestihl včas obléci. Sakra, jestli náhodou toto nebyla příčina, proč se nám zasekl a měl potíže s močením (pojmenováno dětskou dr. jako psychosomatická potíž; z fyziologického hlediska naprosto zdráv). /Dovedeš si představit úzkostné dítě, které se vždy bálo zůstat samo, jak se asi vyrovná s násilnou samotou za zamčenými dveřmi?/
Jistě chápeš, že proti takovýmto trampotám je nějaká dětská besídka naprosto nepodstatná prkotina.

Na vaše příspěvky se mi ani nechce reagovat, jenom napíšu, že si patrně pletete mateřskou školu s nějakým sociálním zařízením na hlídání dětí. Tak podle již zmíněného nového školského zákona patří MŠ do výchovně - vzdělávací soustavy, tvoří tak její první článek. Rodiče si tudíž nemohou diktovat, od kdy do kdy bude např. MŠ otevřena. Otevírací dobu určuje zřizovatel (např. obecní úřad) a je závislá mj. na počtu dětí, počtu učitelek a jejich úvazků. Ale pozor, nenechte se mýlit, "čtyřhodinové" děti se do jednoho normativu vejdou rovnou tři! Tzn., že 3 děti se 4hodinovou docházkou se počítají za jedno dítě. Učitelka má úvazek podle počtu dětí ve třídě a tak i když se stará např. o 2O dětí a má tam z toho 6 dětí čtyřhodinových, počítá se jí vlastně jen 16 dětí.

Lízo a Milado, z vás je mi opravdu smutno, máte-li takový názor na mateřské školy a učitelky v nich. Myslím, že by vám neškodilo se trochu víc zajímat o tuto problematiku, pak byste možná měly větší přehled a braly to trochu jinak. Milado, to že Vaše děti byly "otrávené" z toho, že pro ně paní učitelky něco vymyslely a Vám se z toho zvedá žaludek ještě teď, to něco o Vás vypovídá. Nechtějte vědět, co.

Aha. Takže jsem to pochopila špatně? Tak to se omlouvám, že jsem do vašeho rozhovoru vstoupila s matoucími informacemi...

Zdenko, jo, úvazek, ne příspěvek.

Zgruntu vychovala školka? Máš vůbec představu o tom, co se stane z dětí, jejichž výchova je ponechána pouze na kolektivním zařízení??? (kdybych chtěla použít tvou terminologii, asi bych napsala, že ses asi zbláznila, ale já ji nepoužiju)

No a představ si, že já naopak považuju za nehoráznost, že školka končí dříve než v 17:30. Oni totiž ti lidi musí někdy chodit do práce, víš. Z té práce se nějak musí dostat do školky a tam vyzvednout dítě. Vzhledem k tomu, jak relativně pozdě například naše školka otvírá, není ani řeči o tom, že by bylo možné tam ráno dítě osobně dát, pak jet do práce, odpracovat 8 a půl hodiny a dítě zase tou stejnou osobou vyzvednout.
Nemá každej kliku jako já, že mu povolili kratší úvazek (MMCH i při zkráceným úvazku to dvakrát týdně nestíhám a dítě mi vyzvedává placená osoba, čímž se dostáváme k tomu, že nemá ani každej takovou kliku, aby z platu takovou osobu zaplatil).

Jestli máš dojem, že školka je darem shůry, v jehož rámci se učitelky sebeobětovávají ubohým zanedbávaným dětem, na které rodiče kašlou, a že rodiče by se za užívání tohoto daru měli stydět, tak se jdi fakt zahrabat.