Názory k článku Každý začátek je těžký aneb jak připravit dítě na školní docházku

Janko
asi jsi můj příspěvek nečetla dobře... nepsala jsem nic o tom, že v UK se zásadně vzorně věnují - psala jsem, že raději dám svoje dítě do školy, kde se mu budou věnovat, než někam, kde je vypuštěno na školní hřiště, aby si učitelka mohla vypít kafe. Možná došlo k nedorozumění - ale tenhle problém jsem teď řešila - žiju v USA, chtěla jsem dát syna do školky - a hledala jsem takovou, kde mu mohou něco nabídnout. A samozřejmě jsem viděla i školku, kde denní program mi byl sdělen asi takto "... no ráno jsou na hřišti, pak mají svačinu a po svačině volnou zábavu ve třídě...." vzhledem k tomu, že při návštěvě této školky jsem byla okamžitě obsypána dětmi, které neměly nic jiného na práci, než se vybavovat s náhodným návštěvníkem, tak jsem tam syna samozřejmě nedala.
Co jsem chtěla říct ale je to, že ono volání po "prodloužení dětství" a po tom, že "děti si mají jen hrát" není - aplikováno do důsledků - vůbec pro děti dobré. A pokud dítě jeví o něco zájem, proč mu to neposkytnout? Můj syn se zhruba od osmnácit měsíců učí písmenka. Není to náš nápad, sám s tím přišel, zaujalo ho, že se na chodníku opakuje jeden znak ("S" jako označení místa, pod kterým vede odpad z domu - sewer), a pak ho začaly zajímat další "znaky". Dělali jsme si srandu, že naše dítě nemluví, ale za to "čte" (jsem si vědoma toho, že se vůbec nejedná o čtení, jen pojmenovávání určitého znaku, který je náhodou písmenem či číslicí). Takže - proč dětem neposkytnout informace, které chtějí - a pokud je to formou, že je čas na to, aby k tomu postupně každé dítě dospělo svým tempem (což podle mě v britském systému je), tak to považuju za ideální - a takovou školu nepovažuju za "ukrádání dětství" - naopak za jeho obohacení.

Aido,
ta učitelka, která mi to o tom různém nástupu říkala učila podle mě v normální škole... a "moje" holky taky nastupovaly obě dvě v lednu. Ale je to už pár let (ehm... asi patnáct :-)))

Sally,
nekde se to vede, ze deti ty mladsi deti muzou nastoupit az v lednu. V nasem okrsku to delaji nektere "kostelni" skoly, jak ja jim prezdivam.
V podstate dle zakona dite musi byt ve skole na plny uvazek "the term after his/her fifth birthday" a pak zalezi na skole.

Tady hodně záleží na konkrétním učiteli, jak moc se mu podaří provázat jednotlivé předměty. Snažší to je, pochopitelně, na prvním stupni, kde jsou děti (vesměs) s jednou učitelkou, na druhém stupni to klade větší nároky na koordinaci tvorby tematických plánů apod. V tomhle, myslím, dělá české školství docela krok kupředu tvorbou Rámcových vzdělávacích plánů.

Ad asistenti - holt máme co dohánět. Já usiluju o asistenta neuvěřitelných sedm měsíců ... a letošní školní rok se ho už nedočkám. Než mi dorazí, žáček už bude v pasťáku. Jo, uřední šiml, na toho jsou všichni krátcí.

Já teda o anglickym školství vim jen od Aidy, ale budu tak drzá, že se taky vyjádřim :-) Když psala, že její syn musí v tak nízkym věku do školy, tak jsem si řikala: ještě že u nás tohle nehrozí... ale jak od ní už několik měsíců čtu různý postřehy ze školy, začala jsem naopak závidět.
I u nás už je pár škol, kde se děti učí v tématech a každé je v látce tak daleko jak je zrovna schopno a naštěstí do jedné takové pravděpodobně půjdou i naši kluci, ale znám tu třídu trochu i z pohledu učitelky, právě se snažíme prosadit, aby ve třídě mohl být asistent a je to fuška. Asistenty a specialisty, které u Aidy ve škole zajistí škola automaticky tady musí prosazovat rodiče a učitel a nakonec se to podaří stejně až poté co si seženou peníze z nějaké nadace (pokud se to vůbec podaří). I pomůcky se shání přes sponzory a z darů rodičů. A když už tim učitel a rodiče stráví bez nároku na nějakou odměnu celý prázdniny a podaří se všechno připravit, učitelka z jiné třídy má ještě závistivé řeči, že s takovym zázemím se to učí a mezi další rodiče šíří pomluvy...

Příští rok možná budeme mít ve třídě dvě děti, ketré se přistěhují z Anglie, tak uvidíme jak se jim tu bude líbit :-)

Školní systém v UK znám z několika stran - hlavně z té učitelské. Jak psala Aida, Reception, i když je to první "povinný" rok docházky je hodně veden jako školka. ALe ono i později je to volnější. Jsou určité osnovy, které říkají že v tolika a tolika letech mají děti umět to a to (jedním mezníkem je konec Year 2, druhým konec Y6 atd.) - čili na konci druhé třídy (tj. třetího roku docházky) má dítě umět psát, číst, počítat - ale jestli se naučí číst ve čtyřech nebo v sedmi letech, to není tak důležité. Takže učiteli se klidně stane, že má ve třídě děti, s kterými ještě dělá "písmenka" a děti, s kterými dělá větné rozbory a literaturu. Tuto situaci jsem viděla na vlastní oči - a nebyl to problém - i když teda ten učitel byl podle mě kouzelník a určitě musel přípravama strávit mnohem víc času než klasická česká učitelka.
Líbí se mi ona témata - když je tématem něco, probírá se to pak ve všech hodinách - když v šesté třídě děti dělaly druhou světovou válku, tak v hodinách angličtiny četli články z té doby, poslouchali rozhlasové záznamy, v hodinách výtvarné výchovy modelovaly pevnosti (k čemuž potřebovali z matematiky znalosti geometrie atd.) - takže všechno provázané.
Na rozdíl od Aidy jsem se já setkala s tím, že děti nastupovaly do školy dvakrát ročně - tj. v září nebo v lednu - dle dosaženého věku. ALe je to pár let, mohlo se to změnit.

Co se mi na britském systému líbí je právě ta integrace. I dítě s různými problémy není vylučováno ze společnosti ostatních, není mu naznačováno, že je "jiné", "blbé", že na to "nestačí" - chodí normálně do školy - a škola zajišťuje asistenty. Na škole by měl být specialista na "special needs" - tj. učitel, který pracuje s dětmi, které májí různé dys- V praxi to vyapadalo tak, že tyto děti měly individuální hodiny místo řádných hodin angličtiny - takže např. měly 4 hodiny angličtiny ve své třídě a 2 v malé skupince (2-3 děti) s člověkem specializovaným na poruchy učení, který s nimi probíral látku formou pro ně pochopitelnou.

Co se mě týče, tak svoje děti bych do školy klidně v těch čtyřech letech dala. Do školy, kde nemusí sedět s rukama za zády a být zticha, a kde je jim nabídnuto spousta zajímavého. Přijde mi užitečnější když se dítě formou hry něco učí, než když je jen vypuštěno na školkové hřiště a ponecháno osudu, aby si učitelky mohly vypít kafe.